Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Indy mě pozval na výlet po terezínských zamčených domech, a tak jsem tedy sbalila fototechniku, zimní bundu do terénu a jednoho listopadového odpoledne jsme vyrazili na exkurzi. Dlouhé ztichlé chodby ve vojenské nemocnici byly prozářené zapadajícím podzimním sluncem. Zatímco v kinosále už se šeřilo a na půdách panovala úplná tma, protkaná paprsky, prodírajícími se malými okny.
Rozechvěle otevírám zažloutlou obálku s dopisem, který jsem už neočekával. Jaké zprávy mi asi přináší. Na okno mé pracovny dopadá těžký déšť a i přes sametové závěsy dovnitř proniká trochu chladu zvenčí. Světlo pouličních litinových lamp se už rozžehlo a rozzářilo bílou mlhu, která se snesla do večerních ulic. Skulinami mezi pruhy látky pronikají dovnitř difusované paprsky a ožijvují jinak ztemnělou pracovnu, jejíž stěny, obložené tmavým dřevem jich většinu pohltí. Sleduji jeho strukturu a začínám mít jakési temné tušení a zároveň se nemohu dočkat, až se dozvím, co přimnělo Charlese napsat v tento nevlídný čas.
Které je moc velké. Čas od času se stane, že mi prostě začne docházet místo na disku. Nejenom, že jsem hráčka a hry spolknou spoustu prostoru, ale také generuji tuny fotografií a videozáznamů. Protože videa nejsou nutně potřeba v originální kvalitě, třeba záznamy obrazovky, kde něco kreslím, napadlo mě, že jejich překonvertováním, bych si mohla ušetřit pár gigabajtů prostoru pro svou další tvorbu.
Třetí kniha z trilogie o vetřelcích se vrací na terraformovanou planetu LV-178, Nový Galveston, do míst, kde snad kdysi ležel trimonitový důl, než jej posádka z těžební lodi Marion musela „uzavřít“, aby se to, co se nacházelo 2 kilometry pod povrchem planety na deváté etáži nikdy nedostalo na denní světlo.
Vždy mě zajímalo, co se dělo s kolonisty a personálem v Hadleyho naději na planetě LV-426. Z kusých informací v režisérské verzi filmu Vetřelci vím, že se Weyland – Yutani rozhodla terraformovat tuto skálu již před desítkami let, aby zmírnila její divokou atmosféru a mohla tak vysílat prospektory, žijící a pracující v kolonii, do neznámých končin na průzkumy. Oni chtějí získat vetřelce a artefakty a s jistotou vědí, že tu něco je.
Mám porůznu pár starých obrázků, občas nějaký opráším, abych si ho (alespoň částečně) převedla na vektory a mohla ho tak zvětšit třeba pro tisk, nebo vůbec, aby se na něj dalo koukat. Původní tux je zase o dost barevnější avšak obrázek jsem kreslila maličký. Provedla jsem vše bod po bodu, jenom stíny jsem kreslila od ruky a převáděla na křivky. Použila jsem i masku na výřez, který se zrcadlí na hladině a aby scéna nebyla tak prázdná, přidala jsem pár fleků sněhu a bublin.
I v listopadovém lese se dá objevit pár květů, mechy se krásně zelenají a na všem se třpytí kapičky vody z mrholení. Námraza roztála a všude je bláto. Stromy mizí v houstnoucí mlze, která nepolevuje, jako černé sloupy, tyčí se kamsi do výšin, kam oko nedohlédne.
Tím nechci říct, že bych mrskla videorekordér do mixéru a pak z toho vyráběla nějaké industriální abstraktní umění. Položila jsem pařáty zase na 3D modelovací a animační software Blender 2.80. Je to open source, existuje již mnoho let a nedávno proběhla konference k nové verzi. Video editor je sice spíše třešnička na dortu, ale dá se použít pro nějaký základní střih videa.