Trin's personal website about photography, urbex, nature, events, drawings and PC games.
Dovolená v lesích, sto jarních kilometrů, mráz, led a spousta mlhy. Tak by se daly popsat první dny u zamrzlého rybníka. Hned, jak jsme vysypali zavazadla z kufru samohybu, zvedli jsme své líné humanoidní součástky z pohodlných gaučíků a vypravili jsme se na procházku do lesa.
Portál Umění a kultura od společnosti Google nabízí nesčetně příležitostí prozkoumat světoznámá muzea, galerie, prohlédnout si díla oblíbených malířů či se ponořit do virtuální reality a projít se po ruinách významných staveb. V čase lockdownu, kdy jsou média zahlcena pouze hororovými zprávami a nikdo už nemluví o ničem jiném, se můžu odreagovat právě virtuální procházkou třeba po Galerii Uffizi ve Florencii, prohlédnout si úžasné fotografie Saturnu nebo si přečíst něco zajímavého o kulturách naší planety.
Zasněžených zimních deset kilometrů. Bylo krásně, mrzlo až praštělo, vyválela jsem se ve sněhu. Baterie do kamery byly vycucány během pár záběrů. Nezmrzla jsem i přes menší souvrství, než jaké bych si brala jinam. Naštěstí nefoukalo a sníh byl krásně nadýchaný. I stalo se, že na některých úsecích nikdo nebyl, jen srnky a zajíci, a stále padal další sníh. Už nějakou dobu jsem tu takovou vrstvu neviděla, jsem ráda, že jsem se nakonec vykopala ven.
Válí se mi tu pár opuštěností z cest napříč rokem 2020. Jde o drobné stavby nebo příliš rozpadlé domy než aby v nich bylo něco zajímavého. Natáčela jsem stylem „průchod budovou“, odkud jsem střihla pár rozklepaných pohledů do vypleněných místností.
Prosincová mrazivá večerní procházka v roce 2012 se nesla v duchu předvánočních trhů, višňového punče, pohledů ze střechy hotelu a návštěvy HardRock Café. Kdo tam tenkrát muzicíroval už si nepamatuji. Tehdy nebylo přes turisty vidět ani na metr chodníku. Když to člověk porovná s dnešní „morovou pandemií“ (2021), nestačí se divit, co v těch časech bylo normální a že se mohl najíst kdekoliv u stánku, kterých bylo po centru mraky.