Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Už je prosinec, uplynul první týden a já jsem se zase dostala do lesa. Listí je spadané, na cestách leží vrstva bláta a ptactvo poskakuje po zemi a loví svačinu. Cestou vzhůru jsem potkala menší hejno, úplně stejně jako nedávno v Ralsku u vodního zdroje. Jsou méně ostražití a více hladoví. Nevím, kolik toho dokáží najít v lese k jídlu, na zahradě jim však vždycky pověsím nějakou dobrotu.
Milověci roku 2019 jsou z trochu jiného soudku okruhu zájmu. Jistě sem však ještě něco přidám později, až na to dojde. Nadělila jsem si pár bio produktů, jejichž méně planeta-friendly ekvivalenty už mi došly a chci zkusit něco nového. Většina je certifikovaná a vhodná i pro vegany, ale hlavně alergiky, kteří ty chemické reakce, podnícené třeba velmi tvrdou vodou nebo složením výrobků, chtějí mít trochu na uzdě a pod dohledem.
V místě bývalé vesnice dnes již roste les. Zahrady zplaněly. Kde stávaly domy, ukazují jen nepatrné hromady suti, zarostlé mechem a trávou. Ze statku zbývá jen pár rozpoznatelných kousků jako je vchod nikam, systém nádrží, do kterého chodí zvířata pít a pár děr do země.
Podzimní les skrývá nejednu zaniklou ves, její sklepy a studny, skalní vytesánky, náhony a nádrže. Když spadne listí, je krásně vidět na základy domů, zbytky zdí a spoustu stop od zvěře.
Podívala jsem se na pomalu zanikající německý hřbitov, nacházející se ve svahu u lesa kdesi v horách. Márnice už se téměř rozpadla, ze zdí zbývají jen rozviklané kusy a většina náhrobků leží rozbitá na zemi.
Jeden mlhavý a jeden deštivý den v lesích Jizerek. Smrková monokultura je sem tam narušena hnědými listy buků, na balvanech v roklích a skalách hojně roste zelený mech a bublající potůček napájí břehy. Zelenají se nacucanými rostlinami. Vítr hučí ve větvích a nad vrcholy kopců letí mlha.
Několikero procházek okolo Máchova jezera a po Starých Splavech. U jezera bylo nádherně a ve stínech už se sbírala třpytivá námraza. Na procházky jsem chodila jak se stativem, tak i bez něj. Na skok jsem se zastavila i u rozsvěcení stromku.
Indy mě pozval na výlet po terezínských zamčených domech, a tak jsem tedy sbalila fototechniku, zimní bundu do terénu a jednoho listopadového odpoledne jsme vyrazili na exkurzi. Dlouhé ztichlé chodby ve vojenské nemocnici byly prozářené zapadajícím podzimním sluncem. Zatímco v kinosále už se šeřilo a na půdách panovala úplná tma, protkaná paprsky, prodírajícími se malými okny.