Ve skutečnosti jde o fungl nové sestřihy všech záznamů z larpů. Eodix už mám kompletně hotový, byla to fuška, ale bavilo mě to řádně. Vytvořila jsem krátký vzpomínkový klip se záběry ze všech mnou zdokumentovaných ročníků.
Eodix Remastered
K jeskyni a nazpět
Šla jsem se vyvenčit k Braniborské jeskyni a okolí. Už jsem to potřebovala, jako prase drbání. Konečně přestalo pršet, oprášila jsem tedy fotův přístroj, přeskákala silnici, lemovanou křížky a zalezla jsem si do lesa. Vzala jsem to zase ke skalnímu převisu a odtud stejnou trasou nazpátek. Jen jsem sešla bokem, abych se z jedné louky rozhlédla po krásách zdejší krajiny.
Hradčanské bučiny a okolí
V květnu už panuje všude ukrutné horko, avšak ve skalních rozsedlinách a v roklích hustých lesů mezi Starými Splavy a obcí Hradčany lze nalézt kýžený chládek. Hradčanské skály jsou chráněné už od roku 1933 a kromě několika polomů a oplocenek nabízí procházku temným hvozdem.
Kybička a květiny
Abych tady moc nezatuhla, vypravila jsem se na procházku po lese. Už dole u pole jsem se zastavila u prvních květin – vlčích máků. Pak jsem se probrodila pralesem, který mezitím, co jsem byla pryč, vznikl na cestě okolo vinice, kde stihl vyrůst nový a zároveň úplně ošklivý plot proti srnkám. U zahrádek jsem se moc nepozastavovala a vplula jsem do lesa.
Zdi lukovské
Málem nás sežrali komáři v lese, ale na hradě Lukově naštěstí žádná hejna nelétala, a tak jsem si mohla vychutnat západ slunce nad lehce zastřeným krajem. Natáčela jsem dohromady asi dvacet minut pomalý sestup slunce za horizont, část záznamu jsem použila ve velmi krátkém videu na památku.
Janův hrad nad Vizovicemi
Janův hrad, známý také jako Prokopovský dvůr, stojí v lese nad Vizovicemi, v krásné zvlněné krajině, která teď na jaře září sytou zelení. Hrad se momentálně nachází ve stavu revitalizace, takže se dovnitř jít nedá. Na hradě vznikla vyhlídka a všechny stavby jsou kryté šindelovou střechou. U hradu je však místo k posezení pod střechou nebo u ohnišť.
Židovský hřbitov v Koryčanech 2018
Prvního května jsme se vypravili původně jinam, ale nějak nám nebylo přáno, a tak jsem zašla alespoň na cintorín. Některé náhrobky nebyly ani vidět, jiné zase vykukovaly z trávy, rozeklané jako kusy skály v zeleném moři. Dokonce i orezlý samohyb při schůdcích ke hřbitovu stál na svém místě.
Deštivý les
Vypravila jsem se na krátkou procházku do hustolesů za bažinami. Celou dobu pršelo, takže nikde nebylo ani živáčka. V lese začal houstnout opar a vznášel se mezi stromy. Sem tam se ozvalo zapraskání větviček. Na vysokých skalách rostou mohutná stromiska, jejichž kmeny neobejmou ani dva lidé, kamení je pokryto hustou vrstvou lišejníku a všudypřítomný mech svítí svou jasnou zelení.
Výlet k řopíkům
Udělali jsme si výlet k řopíkům, malým betonovým pevnůstkám, které nám velice důrazně připomínají rok 1938. Nacházejí se v lesích a dnes už na sebe jednotlivé bunkry nevidí, jak je ten les zarostlý. Některé z pevnůstek jsou dobře ukryté.
Záznamy ze staré digitální kamery
Po hodně dlouhé době uzrál čas k tomu, abych si jen tak pro radost nahrála záznamy z miniDV kazet do počítače. Ta myšlenka bobtnala postupně. K realizaci jsem potřebovala spoustu elánu a pár kousků hardware.
Na východní vyhlídce vrchu Šedina
Už jsem měla okolí trochu prolezlé a tak jsem si řekla, že se na křižovatce cest dám doprava k malé vesnici s názvem Nová Skalka, plné romantických domečků a skalních sklepů. Nenápadná bahnitá silnice mě dovedla do civilizace skryté v údolí. Zde to pěkně žilo. Jeden krásný dům vedle druhého. Prošla jsem celou vesničku a za kapličkou jsem se dala ke kopci Šedina. Už odtud jsem zahlédla vyhlídkovou skálu, nacházející se něco málo přes 7 kilometrů od místa výsadku ve Starých Splavech.