K jeskyni a nazpět

Šla jsem se vyvenčit k Braniborské jeskyni a okolí. Už jsem to potřebovala, jako prase drbání. Konečně přestalo pršet, oprášila jsem tedy fotův přístroj, přeskákala silnici, lemovanou křížky a zalezla jsem si do lesa. Vzala jsem to zase ke skalnímu převisu a odtud stejnou trasou nazpátek. Jen jsem sešla bokem, abych se z jedné louky rozhlédla po krásách zdejší krajiny.

Pokračovat ve čtení „K jeskyni a nazpět“

Janův hrad nad Vizovicemi

Janův hrad, známý také jako Prokopovský dvůr, stojí v lese nad Vizovicemi, v krásné zvlněné krajině, která teď na jaře září sytou zelení. Hrad se momentálně nachází ve stavu revitalizace, takže se dovnitř jít nedá. Na hradě vznikla vyhlídka a všechny stavby jsou kryté šindelovou střechou. U hradu je však místo k posezení pod střechou nebo u ohnišť.

Pokračovat ve čtení „Janův hrad nad Vizovicemi“

Deštivý les

Vypravila jsem se na krátkou procházku do hustolesů za bažinami. Celou dobu pršelo, takže nikde nebylo ani živáčka. V lese začal houstnout opar a vznášel se mezi stromy. Sem tam se ozvalo zapraskání větviček. Na vysokých skalách rostou mohutná stromiska, jejichž kmeny neobejmou ani dva lidé, kamení je pokryto hustou vrstvou lišejníku a všudypřítomný mech svítí svou jasnou zelení.

Pokračovat ve čtení „Deštivý les“

Na východní vyhlídce vrchu Šedina

Už jsem měla okolí trochu prolezlé a tak jsem si řekla, že se na křižovatce cest dám doprava k malé vesnici s názvem Nová Skalka, plné romantických domečků a skalních sklepů. Nenápadná bahnitá silnice mě dovedla do civilizace skryté v údolí. Zde to pěkně žilo. Jeden krásný dům vedle druhého. Prošla jsem celou vesničku a za kapličkou jsem se dala ke kopci Šedina. Už odtud jsem zahlédla vyhlídkovou skálu, nacházející se něco málo přes 7 kilometrů od místa výsadku ve Starých Splavech.

Pokračovat ve čtení „Na východní vyhlídce vrchu Šedina“