Ve skutečnosti jde o fungl nové sestřihy všech záznamů z larpů. Eodix už mám kompletně hotový, byla to fuška, ale bavilo mě to řádně. Vytvořila jsem krátký vzpomínkový klip se záběry ze všech mnou zdokumentovaných ročníků.
Eodix Remastered
Šnečiska a Edgaří nadílka
Šnečci mi povyrostli. Zase jsem je přestěhovala, tentokrát do faunaboxů, i když jsem na boxy tuhle „nadávala“. Pokud budu mít nějakou korunu navíc, zkusím někde koupit ten nízký, podlouhlý exo terra box. Nenapadá mě, co lepšího bych jim mohla pořídit za svých pět peněz. Bedny z IKEA jsou sice dobré, pokud vyříznete větračku aspoň přes jednu třetinu víka, ale když šneci povyrostou, začnou se presovat pod víkem na tom zlomu, za který se bedna nosí a to není dobré. Kromě toho je dovnitř hůř vidět.
Průzkum rozpadlých budov u letiště
U letiště jsme se byli podívat s fotoaparáty dvakrát, naposledy v pátek 6. července a ani tentokrát jsme neobsáhli vše, co jsme chtěli zdokumentovat. Vždycky si vybereme pekelné počasí, kdy se nám podrážky lepí k letištní ploše, tak jak před pár lety, ale co už. Opuštěné okolí bývalého vojenského letiště nabízí nepřeberné množství rozpadlých budov, v nichž probíhala nejedna paintballová i airsoftová válka. Barevná munice vytvořila abstraktní a psychedelické obrazce na stěnách, z nichž se jednotlivé vrstvy nátěrů fotogenicky odlupují a sypou se na zem.
Krajinou zaniklých vesnic
Byli jsme se s Indym podívat v další vesničce, která zmizela z povrchu zemského se vznikem vojenského prostoru. Nachází se v krásné a divoké krajině, v níž jsme slyšeli jen zpěv ptactva. Nažhavili jsme foťáky a prohlédli si přibližně polovinu zdejšího osídlení.
Jeskyně Psí kostel
Jeskyně Psí kostel leží v severozápadní části Hradčanských stěn. Jedná se o uměle rozšířené skalní převisy v pískovcovém masivu. Lze se k nim dostat pískem pokrytou lesní cestou po turistických trasách z Hradčan. To je jedna možnost. Nebo lze sejít z naučné stezky Jeřáb, podívat se na historické opevnění a napojit se zpátky na trasu o kus dále.
K jeskyni a nazpět
Šla jsem se vyvenčit k Braniborské jeskyni a okolí. Už jsem to potřebovala, jako prase drbání. Konečně přestalo pršet, oprášila jsem tedy fotův přístroj, přeskákala silnici, lemovanou křížky a zalezla jsem si do lesa. Vzala jsem to zase ke skalnímu převisu a odtud stejnou trasou nazpátek. Jen jsem sešla bokem, abych se z jedné louky rozhlédla po krásách zdejší krajiny.
Hradčanské bučiny a okolí
V květnu už panuje všude ukrutné horko, avšak ve skalních rozsedlinách a v roklích hustých lesů mezi Starými Splavy a obcí Hradčany lze nalézt kýžený chládek. Hradčanské skály jsou chráněné už od roku 1933 a kromě několika polomů a oplocenek nabízí procházku temným hvozdem.
Kybička a květiny
Abych tady moc nezatuhla, vypravila jsem se na procházku po lese. Už dole u pole jsem se zastavila u prvních květin – vlčích máků. Pak jsem se probrodila pralesem, který mezitím, co jsem byla pryč, vznikl na cestě okolo vinice, kde stihl vyrůst nový a zároveň úplně ošklivý plot proti divočákům. U zahrádek jsem se moc nepozastavovala a vplula jsem do lesa.
Zdi lukovské
Málem nás sežrali komáři v lese, ale na hradě Lukově naštěstí žádná hejna nelétala, a tak jsem si mohla vychutnat západ slunce nad lehce zastřeným krajem. Natáčela jsem dohromady asi dvacet minut pomalý sestup slunce za horizont, část záznamu jsem použila ve velmi krátkém videu na památku.
Janův hrad nad Vizovicemi
Janův hrad, známý také jako Prokopovský dvůr, stojí v lese nad Vizovicemi, v krásné zvlněné krajině, která teď na jaře září sytou zelení. Hrad se momentálně nachází ve stavu revitalizace, takže se dovnitř jít nedá. Na hradě vznikla vyhlídka a všechny stavby jsou kryté šindelovou střechou. U hradu je však místo k posezení pod střechou nebo u ohnišť.
Židovský hřbitov v Koryčanech 2018
Prvního května jsme se vypravili původně jinam, ale nějak nám nebylo přáno, a tak jsem zašla alespoň na cintorín. Některé náhrobky nebyly ani vidět, jiné zase vykukovaly z trávy, rozeklané jako kusy skály v zeleném moři. Dokonce i orezlý samohyb při schůdcích ke hřbitovu stál na svém místě.