Trin's personal website about photography, urbex, nature, events, drawings and PC games.
Podzemí, v němž se line vůně paliva z kdysi obrovských nádrží, je celkem hodně rozsáhlé. Trvá skutečně dlouho, než se člověk dostane z jednoho konce na druhý. Z nádrží už zbývají jen torza a dochovaných je jen málo. Zdi zdobí vrstva popela, do níž už kdekdo vyryl svůj podškrab.
Navštívili jsme s Indym a Alienem Terezín a to za slunečného nedělního odpoledne. Řádně jsme promrzli, ale procházka to byla úžasná. Konečně jsme si zase našli chvíli strčit nos za zdi pevnosti a prozkoumat dobové fresky.
S průzkumnictvím této konkrétní destinace jsme začali už v roce 2013. Od těch dob čas od času zdokumentujeme stav věcí. A stejně jako před dvěma lety i tentokrát přijela výprava z Moravy (v hojném počtu jednoho ks fotografa). I má výprava byla zpočátku poněkud malá. Později se na jedné z křižovatek u výrobních sálů rozrostla o Indyho, který neváhal, nasedl do urbexwagenu a přiřítil se k dolu.
Československá obec legionářská stojí za vznikem repliky vlaku z Velké války a z období 1918–1920, kdy naše zahraniční armáda působila mj. na Transsibiřské magistrále. Nový Legiovlak křižoval republiku v letech 2015 – 2020. Sestává z několika historizujících vagonů s dodetailů propracovaným příslušenstvím a expozicemi s drobnostmi.
Současné temné deštivé dny a ještě temnější noci jsou ideální pro digitální tvorbu. Ukousla jsem si zase krajíc v podobě dvou lidí na jednom obrázku. Má to své mouchy. To zmiňuji, aby se to obecně vědělo. Ale. Stále mě to baví. Obrázek je zase inspirován starými Noir filmy a fotogaleriemi tehdejších protagonistů.
Po dlouhé době jsem se zase pustila do týrání tabletu digitální kresby. Vytvářela jsem jednoduché vektorové nápisy s Noir tématikou a tak mě napadlo, že bych mohla zkusit namalovat další charakter. V poslední době si čtu samé detektivní romány (s notnou dávkou nadpřirozena) z období 30. let 20. století, sem tam si pustím i dobový Noir film a v neposlední řadě má vyjít remake mé milované hry Mafia: The City of Lost Heaven, což je skvělá zpráva a udělala mi ohromnou radost. A že si většinou s nadšeným očekáváním dávám bedlivý pozor.
Desetikilometrovou procházku k rozpadlé hájovně a zpátky jsme si dali dvakrát. Cestou jsem zdokumentovala stav zaniklých věcí od jeskyně na křižovatce cest, přes mlýnský náhon, opuštěný dvůr se stromořadím až po trosky samoty s několika skalními sklípky, toho času hojně obývanými hejny komárů.
Ruiny hájovny pod horou jsou ukryté pod vzrostlými velikány. Zánik proběhl pravděpodobně po roce 1945 jako ve spoustě jiných míst. Zbylo jen pár okének a necelé stěny domu. Sklepení je ještě přístupné, ale je vidět, že mu kořenový systém stromu nijak zvlášť neprospěl a nebude dlouho trvat a stěna tunelu se provalí dovnitř.