Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Chtěla jsem si full-size rendery překódovat do kompaktnější podoby, takže jsem znovu sáhla po prográmku HandBrake a pomocí pár pokusů a omylů jej nastavila tak, aby byla výsledná videa použitelná pro upload.
Pokračovat ve čtení „Jak jsem si nastavila HandBrake pro kompresi videa“
Možná že s milověcmi letos trochu předbíhám událostem, ale myslím si, že decentní hromádka fotografií různých velikostí a jeden print na plastové desce pro můj rozpočet docela postačí. Věnovala jsem vrchní část jedné ze stěn galerii a připojila jsem printy od fotografa, se kterým jsem byla na výletě v podzemní továrně.
Po večerech se dá páchat spousta věcí. Ale někdy mám chuť bezcílně matlat štětcem po papíře. Stačí mi k tomu úplně obyčejné vodovky, archivní štětce a klasický papír ze skicáku za pár korun. Na náhlé kreativní popudy, přicházející párkrát za rok mi to stačí.
I tentokrát se podívám do soudku s milověcmi. Některé jsou kreativního charakteru, jedna je ze Star Wars. Nefotila jsem všechno, ale jen tak pro inspiraci a čumendu něco.
Inspirováni nocí, světlem svíček, večerními procházkami a landartem kdesi v lesích, sebrali jsme svého kreativního ducha a společně s Indym a Vetřelcem vyrazili na dvě ztichlá místa. Jedno připomínalo minulost nedávnou, z dob sovětské okupace, druhé připomínalo časy odsunů německých obyvatel. Řekli jsme si, že dvojí večerní focení pojmeme trochu jinak a přizveme si duše odjinud v podobě rozličných světélek. I přes pěkný mráz nás to všechny docela bavilo a snad zase něco podnikneme :).
O pomíjivosti všeho, stvořeného rukou člověka, o blednoucí paměti, mizející kráse, o nevypovězených příbězích lidí, jejichž černobílé fotografie pohlcuje prach a plíseň. O svému osudu zanechaných stavbách, na něž nikdo nemá čas ani peníze. O prázdných oknech, za nimiž kdysi svítilo světlo petrolejky. O zhroucených zdech, pod kterými se ještě skrývají sklepení, o umu starých stavitelů. O tom všem je urbex.
I tento rok se podívám do kreativního soudku. Milověci – to je skupina rozličných kreativních věcí od skutečných lidí. Zhmotňují to, co mám ráda. Během pracovně/ detektorářsko/ slackovacího pobytu v Prahe mi domů dorazily dva balíčky. V jednom se nacházel kalendář s urbexovými fotografiemi od Opuštěných míst. Ve druhém se pak povalovala v bublinkách obalená výšivka mého oblíbeného zaklínače Geralta, kterou vytvořila Pantagruela za dlouhých letních dní a zimních večerů.
Za temných offlinových dní jsem často čmárala a něco málo jsem i zdokumentovala. Rozdala jsem pár vetřelců a obrázků na objednávku (nakresli mi bohyni). Nejsou dokonalé. Některé jsou zase zanechány napospas osudu, nedodělané. Ale když už tady v ty tři ráno čučím do počítače a poslouchám soundtrack z Witchera 3, proč neoprášit i další věci, které jsem mívala v rozličných galeriích a tvořila jsem je ráda.