Milověci 2019

Milověci roku 2019 jsou z trochu jiného soudku okruhu zájmu. Jistě sem však ještě něco přidám později, až na to dojde. Nadělila jsem si pár bio produktů, jejichž méně planeta-friendly ekvivalenty už mi došly a chci zkusit něco nového. Většina je certifikovaná a vhodná i pro vegany, ale hlavně alergiky, kteří ty chemické reakce, podnícené třeba velmi tvrdou vodou nebo složením výrobků, chtějí mít trochu na uzdě a pod dohledem.

Pokračovat ve čtení „Milověci 2019“

Povídka: Dopis

Rozechvěle otevírám zažloutlou obálku s dopisem, který jsem už neočekával. Jaké zprávy mi asi přináší. Na okno mé pracovny dopadá těžký déšť a i přes sametové závěsy dovnitř proniká trochu chladu zvenčí. Světlo pouličních litinových lamp se už rozžehlo a rozzářilo bílou mlhu, která se snesla do večerních ulic. Skulinami mezi pruhy látky pronikají dovnitř difusované paprsky a ožijvují jinak ztemnělou pracovnu, jejíž stěny, obložené tmavým dřevem jich většinu pohltí. Sleduji jeho strukturu a začínám mít jakési temné tušení a zároveň se nemohu dočkat, až se dozvím, co přimnělo Charlese napsat v tento nevlídný čas.

Pokračovat ve čtení „Povídka: Dopis“

Info

Ahoj. Fotografuji přírodu a opuštěné budovy, hraji PC hry, střílečky, hororovky, RPG i adventury a ráda datluji o věcech, které mě zajímají. Je mi fajn v lese a v úplně opuštěných budovách. Blog Dark Vision tvořím pro radost už mnoho let a používám jej k ventilaci mého vnitřního grafomana a dokumentaristy. Občas si v svg editoru něco nakreslím a také stříhám videa.

Pokračovat ve čtení „Info“

Milověci 2018

Možná že s milověcmi letos trochu předbíhám událostem, ale myslím si, že decentní hromádka fotografií různých velikostí a jeden print na plastové desce pro můj rozpočet docela postačí. Věnovala jsem vrchní část jedné ze stěn galerii a připojila jsem printy od fotografa, se kterým jsem byla na výletě v podzemní továrně.

Pokračovat ve čtení „Milověci 2018“

Časopis nejlepší a nejvěrnější

Hromada Scorat, shromažďovaná dlouhé roky.

Ponořila jsem se do temných hlubin mé jediné skříně, v níž mám úplně všechno a oprášila jsem hromady jednoho z mých oblíbených časopisů. Dnes je to velká rarita a ještě větší nostalgie, pročítat se těmi starými reckami na hry, jež jsou pro mnohé totální pravěk, kochat se „nabušenými“ počítačovými sestavami, na nichž bych si už nespustila ani browser a lámat se nad dopisní sekcí, kde lidi perlili, když neměli internety nebo jeli na vytáčeném připojení.

Pokračovat ve čtení „Časopis nejlepší a nejvěrnější“