Milověci 2018

Možná že s milověcmi letos trochu předbíhám událostem, ale myslím si, že decentní hromádka fotografií různých velikostí a jeden print na plastové desce pro můj rozpočet docela postačí. Věnovala jsem vrchní část jedné ze stěn galerii a připojila jsem printy od fotografa, se kterým jsem byla na výletě v podzemní továrně.

Pokračovat ve čtení „Milověci 2018“

Časopis nejlepší a nejvěrnější

Hromada Scorat, shromažďovaná dlouhé roky.

Ponořila jsem se do temných hlubin mé jediné skříně, v níž mám úplně všechno a oprášila jsem hromady jednoho z mých oblíbených časopisů. Dnes je to velká rarita a ještě větší nostalgie, pročítat se těmi starými reckami na hry, jež jsou pro mnohé totální pravěk, kochat se „nabušenými“ počítačovými sestavami, na nichž bych si už nespustila ani browser a lámat se nad dopisní sekcí, kde lidi perlili, když neměli internety nebo jeli na vytáčeném připojení.

Pokračovat ve čtení „Časopis nejlepší a nejvěrnější“

7 černobílých fotografií

Byla jsem nominována Bolinkou z Twitteru ke tvorbě černobílých fotografií, nějakým způsobem zachycujících můj momentální život. Rozhodla jsem se tedy, že každý den postnu něco, co je mi blízké. Pro některé záběry jsem si zčerstva zašla ven. Nezachycovala jsem lidi, a tak jsem si řekla, že nebudu fotografovat ani zvířata. Ostatní každý den nominovali někoho dalšího, ale tohle jsem z různých důvodů vynechala.

Pokračovat ve čtení „7 černobílých fotografií“

Cestovní cvaky

Červánky nad Práglem.

Sem si odložím pár zimních cvaků z rozličných cest. Většinou jsou típané za jízdy, při rozjímání na pumpě (shoda náhod a okolí), případně v nočních ulicích a tak. Začnu těmi z druhého prosincového týdne a když se něco naskytne, přihodím. Takový pozdní sběr twítů a různých odložeností, které zapadly. Případně míst, kam bych se chtěla podívat a v klidu je vyfotit (například kaplička na kopci).

Pokračovat ve čtení „Cestovní cvaky“

Skorolistopadové opékání a jiná světlíška

Svíčka, plamének pro někoho.

Mám tu pár náladovek (doslova), které jsem nasbírala během podzimu. Vždy když nastanou podzimní mlhy a tma je téměř neustále, sluníčko nepovystrčí nos, mám náladu zapálit svíci, třeba pro někoho nebo jen tak. Pár mi jich voní v mém skladišti (skříň, ve které je snad úplně všechno, od dřevěných mečů, larp ohadrů, goth ohadrů a detektor hadrů, přes batohy, helmy až po bedny s šutrama a nářadím), takže když přijde jejich čas, vytáhnu jednu z nich, no a nakonec z ní zbyde ještě korýtko na chlast :), taková blbůstka.

Pokračovat ve čtení „Skorolistopadové opékání a jiná světlíška“