Trin's personal website about photography, urbex, nature, events, drawings and PC games.
Podívala jsem se ráno z okna a nestačila se divit, cožeto je na všem za bílou pokrývku. Že by dorazil onen mýtický sníh, o kterém jsem v poslední době slýchala v legendách z dalekých krajů, kde se nečeká na zimu do jara?
Zimní hřbitov bývá tichým místem k rozjímání (mimo pracovní hodiny). Sundali veškeré fotogenické roští, které obepínalo zdi, náhrobky i stromy. Ze zapomnění se tak vynořily náhrobní desky, vložené do zdí starého hřbitova.
Vše bylo namrzlé, pokryté jehličkami ledu, z nebe se sypala mrznoucí mlha, která na celém širém kraji ležela celý den. Zato nahoře na kopci svítilo slunce, čvachtalo bláto a zpívali ptáci. Jaro v tom ledovém vzduchu ještě cítit není, ale pohled na mlžný oceán to byl hezký.
O víkendu jsme vyrazili do Středohoří provětrat si krovky v mlžné nicotě. Na stromech byla větrem učesaná námraza, která celý den tála a tak v lese pršelo, zatímco na loukách jen poletoval vítr a proháněl chuchvalce mlhy po zemi.
Na výletě nejenom po sakrálních památkách jedné vísky mrzlo až praštělo. Mlha se převalovala po lesích a loukách po celý den. Slunce sem tam proniklo mléčnou bělobou, aby o sobě dalo vědět, že tam někde nad horizontem je.