Winter Wonderland

Zasněžených zimních deset kilometrů. Bylo krásně, mrzlo až praštělo, vyválela jsem se ve sněhu. Baterie do kamery byly vycucány během pár záběrů. Nezmrzla jsem i přes menší souvrství, než jaké bych si brala jinam. Naštěstí nefoukalo a sníh byl krásně nadýchaný. I stalo se, že na některých úsecích nikdo nebyl, jen srnky a zajíci, a stále padal další sníh. Už nějakou dobu jsem tu takovou vrstvu neviděla, jsem ráda, že jsem se nakonec vykopala ven.

Pokračovat ve čtení „Winter Wonderland“

Archiv: Noční Praha 2012

Prosincová mrazivá večerní procházka v roce 2012 se nesla v duchu předvánočních trhů, višňového punče, pohledů ze střechy hotelu a návštěvy HardRock Café. Kdo tam tenkrát muzicíroval už si nepamatuji. Tehdy nebylo přes turisty vidět ani na metr chodníku. Když to člověk porovná s dnešní „morovou pandemií“ (2021), nestačí se divit, co v těch časech bylo normální a že se mohl najíst kdekoliv u stánku, kterých bylo po centru mraky.

Pokračovat ve čtení „Archiv: Noční Praha 2012“

Zmrzlý les

Po velmi dlouhé době jsem se odhodlala vyhopkat na kopec, kde jsem už nějakou dobu nebyla. Trochu nasněžilo a nad krajem se převalovala mlha. Mrazivý vítr pofukoval na boční vyhlídce řádně. Nahoře byla cesta docela zmrzlá, dole zase namrzly stromy i traviny a všechno vypadalo jako z jiného světa.

Pokračovat ve čtení „Zmrzlý les“

Mračna nad vysílačem

Že se z mrznoucí mlhy a drobných bílých fleků nakonec vyloupla sněhová pokrývka, mě samozřejmě nepřekvapilo. Naopak, já jsem byla ráda, že bude co fotografovat. Fičan fičel a hučel. V dáli se ozývalo dunění a temné mraky letěly nad krajem vysokou rychlostí. Našla jsem si fotogenický flek na louce u balíků sena, odkud byly vidět nejenom kopečky, oranžová sluneční záře, ale i ona mohutná vrstva oblačnosti ve všech odstínech temnoty. Úplný Mordor. Krása.

Pokračovat ve čtení „Mračna nad vysílačem“