Dovolená v lesích, sto jarních kilometrů, mráz, led a spousta mlhy. Tak by se daly popsat první dny u zamrzlého rybníka. Hned, jak jsme vysypali zavazadla z kufru samohybu, zvedli jsme své líné humanoidní součástky z pohodlných gaučíků a vypravili jsme se na procházku do lesa.
Winter Wonderland
Zasněžených zimních deset kilometrů. Bylo krásně, mrzlo až praštělo, vyválela jsem se ve sněhu. Baterie do kamery byly vycucány během pár záběrů. Nezmrzla jsem i přes menší souvrství, než jaké bych si brala jinam. Naštěstí nefoukalo a sníh byl krásně nadýchaný. I stalo se, že na některých úsecích nikdo nebyl, jen srnky a zajíci, a stále padal další sníh. Už nějakou dobu jsem tu takovou vrstvu neviděla, jsem ráda, že jsem se nakonec vykopala ven.
Archiv: Noční Praha 2012
Prosincová mrazivá večerní procházka v roce 2012 se nesla v duchu předvánočních trhů, višňového punče, pohledů ze střechy hotelu a návštěvy HardRock Café. Kdo tam tenkrát muzicíroval už si nepamatuji. Tehdy nebylo přes turisty vidět ani na metr chodníku. Když to člověk porovná s dnešní „morovou pandemií“ (2021), nestačí se divit, co v těch časech bylo normální a že se mohl najíst kdekoliv u stánku, kterých bylo po centru mraky.
Zmrzlý les
Po velmi dlouhé době jsem se odhodlala vyhopkat na kopec, kde jsem už nějakou dobu nebyla. Trochu nasněžilo a nad krajem se převalovala mlha. Mrazivý vítr pofukoval na boční vyhlídce řádně. Nahoře byla cesta docela zmrzlá, dole zase namrzly stromy i traviny a všechno vypadalo jako z jiného světa.
Mračna nad vysílačem
Že se z mrznoucí mlhy a drobných bílých fleků nakonec vyloupla sněhová pokrývka, mě samozřejmě nepřekvapilo. Naopak, já jsem byla ráda, že bude co fotografovat. Fičan fičel a hučel. V dáli se ozývalo dunění a temné mraky letěly nad krajem vysokou rychlostí. Našla jsem si fotogenický flek na louce u balíků sena, odkud byly vidět nejenom kopečky, oranžová sluneční záře, ale i ona mohutná vrstva oblačnosti ve všech odstínech temnoty. Úplný Mordor. Krása.