Trin's personal website.
Ke konci listopadu jsem se vypravila ven, neb trochu nasněžilo. A protože jsem chtěla vědět, co je za dalším rohem, procházka se protáhla až přes pláž v Doksech a na Klůčku, bažiny a lesy mezi chatovou osadou a Borným, dále pod jeho vrchol, až jsem se dohrabala zase nazpět. Mapu jsem si nevzala, protože na co, půjdu jenom támhle. Haha.
Naskytla se příležitost prozkoumat zaniklou poustevnu z druhé poloviny osmnáctého století, nacházející se v opuštěném skalnatém údolí uprostřed lesů. Toho času na zemi ještě ležela hutná vrstva sněhu a ačkoliv po ránu lesy halila mlha, později vysvitlo slunce a vykouzlilo krásné paprsky, protínající porost. Poustevna sestává ze tří místnostní, studánky a ochranného valu.
V okolí Pekla jsme se vyskytli dvakrát. Oblast si stále držela sníh a v okolních roklích mrzlo. Vypravili jsme se ze Sosnové a prvně se pozastavili u křížku a u památníku padlého Italského vojáka, dále jsme pokračovali až k památníku obětem pochodu smrti ze Schwarzheide. Na Skautskou skálu jsme se podívali až při druhé návštěvě. Nachází se zde i několik do skály tesaných sklepů a taktéž další vchod do Pekla.
Prosincová mrazivá večerní procházka v roce 2012 se nesla v duchu předvánočních trhů, višňového punče, pohledů ze střechy hotelu a návštěvy HardRock Café. Kdo tam tenkrát muzicíroval už si nepamatuji. Tehdy nebylo přes turisty vidět ani na metr chodníku. Když to člověk porovná s dnešní „morovou pandemií“ (2021), nestačí se divit, co v těch časech bylo normální a že se mohl najíst kdekoliv u stánku, kterých bylo po centru mraky.
Že se z mrznoucí mlhy a drobných bílých fleků nakonec vyloupla sněhová pokrývka, mě samozřejmě nepřekvapilo. Naopak, já jsem byla ráda, že bude co fotografovat. Fičan fičel a hučel. V dáli se ozývalo dunění a temné mraky letěly nad krajem vysokou rychlostí. Našla jsem si fotogenický flek na louce u balíků sena, odkud byly vidět nejenom kopečky, oranžová sluneční záře, ale i ona mohutná vrstva oblačnosti ve všech odstínech temnoty. Úplný Mordor. Krása.