Trin's personal website about photography, urbex, nature, events, drawings and PC games.
Že se z mrznoucí mlhy a drobných bílých fleků nakonec vyloupla sněhová pokrývka, mě samozřejmě nepřekvapilo. Naopak, já jsem byla ráda, že bude co fotografovat. Fičan fičel a hučel. V dáli se ozývalo dunění a temné mraky letěly nad krajem vysokou rychlostí. Našla jsem si fotogenický flek na louce u balíků sena, odkud byly vidět nejenom kopečky, oranžová sluneční záře, ale i ona mohutná vrstva oblačnosti ve všech odstínech temnoty. Úplný Mordor. Krása.
První den našich masochistických výprav se nesl v duchu dlouhé procházky. Přesunuli jsme se do bývalého vojenského prostoru a vypravili jsme se do jedné ze zaniklých vesnic omrknout stav věcí. U cest jsou vysázené nové aleje a jeleni nebyli doma.
Poslední den roku 2020 jsme strávili v pustině, kde se proháněly srnky. Slunce putovalo nízko nad stromy a když konečně zapadlo, zbarvilo Ještěd do růžova. Celá podívaná trvala nejméně dvě hodiny a nebýt pokročilé zmrzlosti, stojím tam dodnes.
Hodili jsme očkem do Terezína a prošmajdali dosud neprobádané kouty pevnosti. Ještě mnoho zajímavého nás snad někdy čeká, kdo ví. Jako již tradičně i zde začalo pršet, takže jsme procházku trochu urychlili.
Stav zvěře dostatečný. Humanoidů zero. Deště a mlhy snad až příliš. Procházka po hřebeni k zaniklé samotě a zpátky byla opravdu luxusní a značně zabahněná. Zmokli jsme a v podobném duchu to tak bylo každý další den, strávený v lesích.