Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Indy mě pozval na výlet po terezínských zamčených domech, a tak jsem tedy sbalila fototechniku, zimní bundu do terénu a jednoho listopadového odpoledne jsme vyrazili na exkurzi. Dlouhé ztichlé chodby ve vojenské nemocnici byly prozářené zapadajícím podzimním sluncem. Zatímco v kinosále už se šeřilo a na půdách panovala úplná tma, protkaná paprsky, prodírajícími se malými okny.
Dala jsem dohromady několik fotografií z úžasných prostorů podzemního labyrintu chodeb, jehož délka se odhaduje na několik desítek kilometrů. Pohráli jsme si s nasvěcováním i s barvičkami. Patří to do naší kreativní série, do které občas zakomponujeme i nějakou postavu, abychom si vyzkoušeli barevné filtry a svícení přímo na místě.
Letos jsme konečně začali blíže prozkoumávat pevnost Terezín. V infocentru jsme dostali dva dobré tipy na výlety (do Rabštejna a také do ztracených zákoutí Terezína). Zabookovali jsme si tři vstupenky hned, jak se mi objevila událost na FB (k něčemu je FB přecijen dobrý).
Jsou dny, kdy jedna jeden a půl litrová láhev na vodu nestačí na krátký odpolední výlet. To si vybavuji, jak jsme ve čtyřicetistupňových vedrech prozkoumávali trosky v okolí letiště. Dnes už v těch místech nic nestojí. Tehdy jsem tahala lahve dvě.
Některých věcí si člověk všimne, až když se zastaví a začne pořádně mžourat okolo sebe a čím více mžourajících očí tím lépe. Díky tomu jsme si všimli, že vytesaných sklípků a jeskyněk je ve skalách mnohem více než jenom ta jedna kdesi za stromy.
Prošla jsem se po starých známých místech v jedné ze zaniklých obcí v bývalém vojenském výcvikovém prostoru, prodrala jsem se přes chroští všeho druhu, smetla nesčetně pavučin a zkroutila si hnáty v nejedné skryté haldě větví, abych si pofotila dávno opuštěné sklepy, chlévy a další zákoutí.
Nad Hamerským jezerem se tyčí dva vysoké kopce Ostrý a Děvín. Na vrcholu Děvína roste bukový les a mezi mohutnými kmeny s hustými propletenci kořenů nalézáme trosky hradu Děvína, rozsáhlé zříceniny s několika zdmi, pár místnostmi, vyhlídkou ve skále, podzemím pro netopýry a hlubokou studnou, vytesanou v pískovci. Těžívala se zde i železná ruda. Hrad byl vystavěn ve 13. století k ochraně obchodní cesty. Význam hradu zanikl s vpádem Švédů v roce 1645, kdy došlo k jeho zničení a od těch dob pustne.
Koncem srpna jsme se vypravili na vrchol skalní výšiny Stohánek. Nachází se nedaleko křižovatky s památníkem generála Antonína Sochora. Odtud se lze dostat buď do Mimoně nebo do Hamru na Jezeře. Ve 14. století stálo na Stohánku opevněné sídlo. Společně s nedalekým hradem Děvínem náleželo rodu Vartenberků. Na Stohánek lze vystoupat po vytesaném schodišti ve skalní rozsedlině. Zde je také malý sklípek pro strážného.