Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
S průzkumnictvím této konkrétní destinace jsme začali už v roce 2013. Od těch dob čas od času zdokumentujeme stav věcí. A stejně jako před dvěma lety i tentokrát přijela výprava z Moravy (v hojném počtu jednoho ks fotografa). I má výprava byla zpočátku poněkud malá. Později se na jedné z křižovatek u výrobních sálů rozrostla o Indyho, který neváhal, nasedl do urbexwagenu a přiřítil se k dolu.
Ještě jednou jsme se vrátili k opuštěným budovám u letiště. Ani tentokrát jsme neobsáhli všechno. Z pojezdové ranveje jsme zamířili k prvnímu objektu, který ještě částečně slouží k účelům leteckého klubu. Tam jsme na vrata neklepali, ale vypravili jsme se do budovy naproti hangáru. Kromě pár nápisů a rozlehlého sálu nenabídla nic extrémě zajímavého, v prvním patře z potrubí ve stropě rostli trifidi. Venku v křoví jsme zavětřili a zamířili k jakési další stavbě, jejíž polorozpadlá šedá stěna prosvítala mezi stromy.
Jednoho horkého letního dne jsme se zase vypravili na výlet doprostřed pustiny. Cestou v údolí jsme minuli vysychající rybníčky. Z lesa nad nimi se ozývalo nějaké velké zvíře, možná že to byl zubr. Jednou jsme ho viděli u krmítek a pak už se tam nikdy žádný nezapomněl. U rybníčků na kopci stojí zbytky menšího dvora a o kus cesty dále se nachází větší dvůr, k němuž vedou cesty z hlubokých roklí.
I návrat na místo, které jsem si pojmenovala „lázně“ se odehrál až po několika letech. Nestačím zírat, jak ten čas letí. Pravděpodobně se jednalo o nějaký sklad. Historii jsem si někam zašantročila společně s plánkem areálu. Ale to nevadí. Uvnitř panoval příjemný chládek.
Je to již tři roky, co jsem vyfotografovala zrcadlový sál v jednom podniku. Minule, je to už také nějaká doba, nám to se sálem poněkud nevyšlo. Takže snad tentokrát by to mohlo být v pohodě. Prošli jsme budovou se dvěma tvářemi – jedna strana hlásá rozpad a destrukci, druhá strana budovy místy vypadá, že by stačilo omést pár pavučin a pověsit záclony.
U letiště jsme se byli podívat s fotoaparáty dvakrát, naposledy v pátek 6. července a ani tentokrát jsme neobsáhli vše, co jsme chtěli zdokumentovat. Vždycky si vybereme pekelné počasí, kdy se nám podrážky lepí k letištní ploše, tak jak před pár lety, ale co už. Opuštěné okolí bývalého vojenského letiště nabízí nepřeberné množství rozpadlých budov, v nichž probíhala nejedna paintballová i airsoftová válka. Barevná munice vytvořila abstraktní a psychedelické obrazce na stěnách, z nichž se jednotlivé vrstvy nátěrů fotogenicky odlupují a sypou se na zem.
Byli jsme se s Indym podívat v další vesničce, která zmizela z povrchu zemského se vznikem vojenského prostoru. Nachází se v krásné a divoké krajině, v níž jsme slyšeli jen zpěv ptactva. Nažhavili jsme foťáky a prohlédli si přibližně polovinu zdejšího osídlení.
Udělali jsme si výlet k řopíkům, malým betonovým pevnůstkám, které nám velice důrazně připomínají rok 1938. Nacházejí se v lesích a dnes už na sebe jednotlivé bunkry nevidí, jak je ten les zarostlý. Některé z pevnůstek jsou dobře ukryté.