Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Prošli jsem se po dosud nenavštívené zaniklé vesnici, poobraceli jsme pár listů a objevili pár sklípků, několik děr do země, skladiště plynových masek i nějaké ty základy domů. Jediná budova, která ještě měla alespoň trochu tvar, byla po sovětech, ale v jedné části se ukázaly klasické pískovcové kvádry původní stavby.
Navštívit jinak zavřené podzemní kryty z padesátých let se mi hned tak nepoštěstí. Využila jsem tedy příležitosti, kdy se kulturní centrum s městem rozhodli otevřít je na jedno odpoledne veřejnosti, a tak jsem se vypravila na tento organizovaný urbex.
Krušnohorsko je nejenom krásné a tajemné, ale také protkáno nepřeberným množstvím dolů, historických vesniček a zaniklých míst, která ožijí pokaždé, když se na ně někdo přijde podívat s foťákem. Já tato místa miluju a vždy, když je možnost, tak se na ně ráda vypravím, i když je to třeba jen na chvíli. To by nebylo možné bez spolušílenců. Na Rolavu je to daleko a cesta je vesměs dost krkolomná.
Vyrazili jsme na výlety po různých končinách. Počasí i tentokrát přepínalo módy každou minutu. Nad krajinou létaly naducané mraky a čas od času zasvitlo slunce. Z větrné hůrky jsme se šli podívat do několika zaniklých vesnic, cestou jsme na kraji zvlněné louky spatřili stádo srnek. Na loukách se bělaly ochmýřené hlavy pampelišek a sem tam se dala najít i jiná drobná květina.
Bývalé vojenské letiště a jeho okolí ještě i po letech nabízí množství pohledů na polorozpadlé budovy zázemí, fortifikované sklady paliva a munice, garáže hasičů, dnes již soukromé úly (úkryty letadel), stojánky pro vrtulníky a když jsme se ponořili do míst, kde jsme při naší dávné návštěvě nebyli, objevili jsme i kulometná hnízda.
Na malém hřbitově, obehnaném kamennou ohradní zdí stojí zbytky zvonice ze 14. století, jejíž východní strana se v roce 2002 zřítila. Kostel byl stržen už v 80. letech 20. století a nic tu po něm nezůstalo. V patě zvonice se nachází malá zamřížovaná místnost, do níž lze lehce nahlédnout.
Celý den pršelo a padající podzimní listí pokrylo provlhlou trávu, v níž se skrývalo pár posledních náhrobků okolo rozpadajících se zdí opuštěného kostela, v jehož lodi rostou stromy. Za železnou bránou se skrývá kostel z 18. století.
Původně to nebylo vůbec v plánu, měli jsme namířeno do dolu cínového, ale naskytla se zajímavá destinace, ze které mi oči přecházely. Přijeli jsme na místo. Řidič se snažil vystoupit a poryvy větru ho uklidily zpátky do auta a zabouchly za ním dveře. Nad železobetonovou těžní věží, tyčící se jako citadela nějakého temného pána nad areálem dolu, letěly tmavé mraky a vítal nás mocný fukéř.