Prosincový Tematín 2016

Věžka nás vítá po čtyřkilometrové procházce.

Před rokem se Tematín topil v mlhách a na zem se snášel sníh. Tentokrát jsme si našli chvíli, když vykouklo sluníčko po týdnu pod smogovou pokličkou. Vyrazili jsme před polednem, abychom ještě stihli pár paprsků, než se zase vygeneruje nějaká duchna. Místy dost silně fičelo, některé úseky cesty pokrýval led, všichni tam pak chodili jako tučňáci. Na hrádku se střídal lid za lidem. Potkali jsme poněkud zdřevěnělého hradního pána, mrňavou kovanou kasičku na příspěvky, v níž to docela smutně cinkalo a také jsme se podívali do kapličky, která byla minule plná šutrů a nepřístupná.

Pokračovat ve čtení „Prosincový Tematín 2016“

Krátké zastavení u hotelu Slovan

Jak to asi vypadá uvnitř.

Hotel se tyčí jako nějaký palác v rozlehlém parku u řeky. Teď v zimě, kdy je vše šedivé, vyniká svou pochmurností. Hrozně ráda bych od něho měla klíče. Přijde mi hodně zajímavý a ráda bych ho nafotila, tak jako jiné destinace, ale víte jak to je.. Mlsně jsme jej obešli, trochu omrzli při břehu řeky, pletli se zpravodajskému štábu před kameru (no kdo je tam mohl tušit) a i když tento kout nezáří turisticky přívětivými barvami a načančaností, má své rozpadlé kouzlo pro nás ostatní.

Pokračovat ve čtení „Krátké zastavení u hotelu Slovan“

Holubyho chata a Javořina 2016

Svah nad chatou.

Sleduji novinky okolo Holubyho chaty na modré xichtoknize. Vyskytla jsem se poblíž a protože přibývaly čerstvé fotky zasněžené krajiny, prozářené sluncem (ha!), rozhodli jsme se s mužem, že se tam podíváme. Dole to nevypadalo nic moc. Šeď a šeď, nikde ani vločka. Cestou nás však vítaly první omrzlé stromy a houstnoucí mlha. Silnice pomalu mizela pod ledem a sněhem a postupně se začala objevovat zářící modř oblohy kdesi nad námi.

Pokračovat ve čtení „Holubyho chata a Javořina 2016“