Na Boreč a zpátky

Boreč od Režného Újezdu.

Jak jsem si plánovala, tak jsem se konečně dokopala zajít si na vrch Boreč, který je znám hlavně zimními ventaroly, kdy je u úpatí kopce nasáván studený vzduch a sítí puklin ve skále putuje vzhůru, okolní hornina jej ohřívá, do vzduchu se také dostává vlhkost a v zimě tak můžeme pozorovat unikající páru v několika uměle rozšířených jámách. Čím větší mráz, tím lépe. Pára nahoře tvoří fotogenické ojínění vegetace v okolí. Měly by se zde nacházet i rozličné rostliny a živočichové, kteří využívají ohřátého vzduchu, ale na Borči se dost často vystřídá neskutečné množství lidí a tak netuším, jestli tu ještě něco přežilo.

Pokračovat ve čtení „Na Boreč a zpátky“

Hrádek Košťálov v lednu 2017

Mini pidi hrádek. On tedy býval větší, ale tohle se uchovalo do dnešních dnů.

V noci mrzlo až praštělo a stromy obalila jinovatka. Odpoledne jsem přemýšlela, jestli se někam vůbec vrtat. Tentokrát, tuším, že letos poprvé, jsem si na netu našla nějakou fungující webkameru a ta zvěstovala mraky nad vrstvou inverze. Takže pro fotografování staříkem nic moc, všechno bude šedé, ale i tak jsem se chtěla projít. Je otázka, jestli ta 14 kilometrová cesta je ještě procházka nebo masochismus.

Pokračovat ve čtení „Hrádek Košťálov v lednu 2017“

Kdo tu rozlil to mlíko?

Foceno z vyhlídky kousek pod chatou. Go West.

Vypravila jsem se po dlouhé době na procházku, i když tu mrholilo, zemi pokrývala vrstvička námrazy a vesměs nebylo vůbec nic vidět. Foťák jsem si vzala, pro jistotu, stativ už ne. Po celou dobu jsem nepotkala ani živáčka, kdo by se také plácal na kopec, když je tak hnusně.. nebo není? Neplánovala jsem, kam zase zajdu, měla jsem s sebou jen mizerný kus chleba, protože sušenku už jsem dávno sežrala. Minula jsem pár odboček, na nichž se rozhoduji, kam se vrtnout.

Pokračovat ve čtení „Kdo tu rozlil to mlíko?“

Boredom breaker

Interakce s jejich člověkem.

Sesbírala jsem různé fotografie hraček pro mé potkánky, které se mi podařilo za těch několik let zdokumentovat. Většina z nich se ujala a potkani je sešrotovali nebo jimi rádi prolézali, či si vegetili tu a onde. Třeba to někoho inspiruje. Zvíře určitě nepohrdne tím nejlevnějším, co máme většinou k dispozici, to jsou různé krabičky a ruličky. A samozřejmě nejlepší hračkou pro myšáka bývá další myšák stejného druhu. Potkan by nikdy neměl být chován sám. A teď už..

Pokračovat ve čtení „Boredom breaker“

SOMA

Další základna. I na Omicronu bude o zábavu postaráno.

Po dně Atlantiku ve hře SOMA od Frictional Games se procházím již podruhé. Chladné zdi podmořské základny Pathos II. jsou už 16 hodin mým domovem. První gameplay proběhl na stařičkém notebooku, který už se, stejně jako jednotlivé stanice, rozpadá, ale frčí dál. Podruhé už to zrno obrazu bylo mnohem lepší a neutěšenost oceánského dna na mě šplíchla tíživou atmosféru, z níž se sem tam vrátila ozvěna mých vlastních existenciálních otázek.

Pokračovat ve čtení „SOMA“