SOMA

Další základna. I na Omicronu bude o zábavu postaráno.

Po dně Atlantiku ve hře SOMA od Frictional Games se procházím již podruhé. Chladné zdi podmořské základny Pathos II. jsou už 16 hodin mým domovem. První gameplay proběhl na stařičkém notebooku, který už se, stejně jako jednotlivé stanice, rozpadá, ale frčí dál. Podruhé už to zrno obrazu bylo mnohem lepší a neutěšenost oceánského dna na mě šplíchla tíživou atmosféru, z níž se sem tam vrátila ozvěna mých vlastních existenciálních otázek.

Pokračovat ve čtení „SOMA“

Lednové výhledy z Lovoše 2017

Meditační skála. Dole chemická kotlina.

Dnešní zdravotní procházka byla po fyzické stránce docela náročná, ale nebudu čekat, až zase všechno roztaje, navrstvila jsem (ne)dostatečné množství zimních ohadrů a vyrazila jsem nejprve pod kopec, že uvidím jak bude. Inu, každou chvilku bylo jinak. Sněhová vánice se střídala se zimním sluníčkem, tedy nemělo smysl cokoliv hrotit. Někde cestou mě napadlo, že bych se mohla jít podívat aspoň na meditační skálu, no a když už jsem byla na meditační skále, napadlo mě jít se podívat kolem kopce. Nakonec jsem se vyskytla až nahoře.

Pokračovat ve čtení „Lednové výhledy z Lovoše 2017“

Ledové království v lese

Zima čaruje a vrství.

Na chvíli jsem se zastavila, přerušila jsem cídění a vybalování po všech těch cestách a vyrazila jsem s Montgomerym ven. Trochu sněžilo, stromy byly celé ojíněné a přes vrcholek kopce přelétávaly nízké mraky. Na takovou podívanou jsem se těšila, i když jsem kvůli všem těm aktivitám šla až kolem druhé, takže se mezitím docela setmělo. Občas vykouklo sluníčko, ale to už se sem hnaly další chuchvalce mraků. Les byl krásně huňatý jinovatkou a cesty zaváté tenounkou vrstvou sněhu, ale i to se tu u nás počítá.

Pokračovat ve čtení „Ledové království v lese“

Lyžařský svah Ahoj a okolí

Sjezdovka.

Výhled po okolí nám sice zamazal opar, ale to nám nezabránilo vyškrábat se na kopec a projít se po lese. Na obrázcích se nachází sjezdovka Ahoj a její blízké lesní okolí. Ve stínech se daly nalézt titěrné zbytky námrazy. Ptactvo zpívalo v korunách stromů a sluníčko malovalo protáhlé stíny přes cesty. Lidstva se tu nacházelo jen poskrovnu. Kraj křižují cyklostezky, po kterých běhají hlavně psi.. tedy, asi ne, ale jeden se očividně vydal na špacír.

Pokračovat ve čtení „Lyžařský svah Ahoj a okolí“

Prosincový Tematín 2016

Věžka nás vítá po čtyřkilometrové procházce.

Před rokem se Tematín topil v mlhách a na zem se snášel sníh. Tentokrát jsme si našli chvíli, když vykouklo sluníčko po týdnu pod smogovou pokličkou. Vyrazili jsme před polednem, abychom ještě stihli pár paprsků, než se zase vygeneruje nějaká duchna. Místy dost silně fičelo, některé úseky cesty pokrýval led, všichni tam pak chodili jako tučňáci. Na hrádku se střídal lid za lidem. Potkali jsme poněkud zdřevěnělého hradního pána, mrňavou kovanou kasičku na příspěvky, v níž to docela smutně cinkalo a také jsme se podívali do kapličky, která byla minule plná šutrů a nepřístupná.

Pokračovat ve čtení „Prosincový Tematín 2016“