Drobnosti ze Solvayových lomů

Oblíbená cedule Jednosměrný provoz.

Vyškrábla jsem pár drobností z březnové návštěvy skanzenu Solvayovy lomy, kde notně rozšířili a zakulatili vyhlídkovou úzkorozchodnou trať a od naší poslední návštěvy provedli ještě nějaké další úpravy v terénu. Kraj byl dosud šedý, protknut oranžovými svahy lomu. Z velkého rybníku pod skálou zbyla jen taková malá loužička, ale až se kraj zazelená, jistě se tam zase vypravíme a necháme se podrncat v minivláčku.

Pokračovat ve čtení „Drobnosti ze Solvayových lomů“

Dungeon

Dovnitř vtéká světlo.

Na mladých větévkách nesměle raší první květy, kontrastují s odlupující se omítkou na rozpadající se zdi, mladý stromek je chráněn před nepřízní a zimou v malém zchátralém domečku. Silnější příbuzní už obsadili každý kout opuštěných pozemků. Kvetou do krásy a zelené lístky zachytávají vzpomínky drolících se červených cihel, které udolává čas.

Pokračovat ve čtení „Dungeon“

Okno do dvora

Po zaječích stezkách.

Z malého výletu se vyklubala přehršel kopců a taky řádně rostlých křovisek, v nichž se sem tam schovávají různé opuštěné budky a boudy, ponechané svému osudu. Roští mě tentokrát málem zblajzlo, protože jsme se chtěli dostat na těžko přístupná místa. Až se zeleň probudí k životu, nebude to možné. Prozkoumali jsme mnohá zákoutí a tak mám zase hromadu okének a drobných vhledů do číchsi životů, jejichž střípky zůstaly roky netknuté kdesi venku.

Pokračovat ve čtení „Okno do dvora“

Jiná tvář města

Komín.

Jedno krásné únorové odpoledne mě přepadla nálada vystrčit nos z temné kobky, vzít si mini foťák do kapsičky a trochu se projít po městě. Vyrazila jsem k řece a k zámečku, žblunc svítil jakoby v příslibu vzdáleného jara. Než jsem došla k zámečku, přihnala se sem oblačnost a ochladilo se. Avšak nedalo mi to a šla jsem pořád dál a dál, zkoumat starou tvář města, která se skrývá v tajemných a neokoukaných koutech.

Pokračovat ve čtení „Jiná tvář města“

Zasněžená usedlost

Už tu nikdo nečeká.

Půjčili mi do tlapek věc na obrázky, se kterou se nesmělí obrázkotvůrci mohou cítit jako profesionální fotografové, protože objektiv má oproti kapesní krabičce rozměry menšího dinosaura a tělo přístroje obsahuje nepřeberné množství tlačítek na hraní. Investigativně jsem se vrhla do roští, kde jsme dosud žádné vylomeniny nestihli napáchat. Pořezala jsem se o trnité šlahouny, málem jsem ztratila svou epesní pletenou čapku při rvačce s chapadly stromu a posléze jsem se porostem doplacatila k objektům zájmu, obalená do bestií s trny a háčky (ještěže ta zimní bunda není moje, oh wait..). Vrstva sněhu dala tušit, že sem se odváží převážně divoká zvěř, která se na místě ani moc nepozastavuje (potkala jsem jen psí ťápoty).

Pokračovat ve čtení „Zasněžená usedlost“

V černobílé

Falešná romantická ruina věže.

Z temných věcí vytvářet ještě temnější, to by mi šlo, avšak strašidelná zákoutí a prázdná zlověstná okna si o lehké poupravení říkají, špitají pekelnými hlásky. Už bych si pomalu mohla najít nějaký jiný dům, ale kde? Tohle místo mě vyloženě vábí a ráda se k němu vracím, ačkoliv tentokrát šlo spíše o běh na čas a komu dřív zamrzne aparát, ten rozhodne. Nakonec rozhodla zmrzlost, baterie a časové tlaky. Jednou si ty překontrastované odbarvené fotočky nechám vytisknout. Určitě. Chň.

Pokračovat ve čtení „V černobílé“

Grafické návrhy stránek Stance Guilds

Fórum pro obě větve guildy.

Koncem roku 2011 jsem si vychutnala účast v betě Star Wars The Old Republic. Dlouho před tím se na oficiálním webu hry začala formovat guilda Dark Stance (a Light Stance), jejíž kořeny se datují až k roku 2005 a tehdejšímu MMO Star Wars Galaxies, kde většina zakládajících členů strávila kus svého života a mohla by dlouhé hodiny vyprávět, co všechno spolu zažili a jak se hra během let vyvíjela. Potkala jsem overlorda Markonuse, hrával se mnou crazy Corsiy a danaketh (s malým).

Pokračovat ve čtení „Grafické návrhy stránek Stance Guilds“