Jarní květena 2011

Bílé chumle v lese.

Mám tu další nášup barevných obrázků. Příští cíl: meditační lesík za kopcem, ulovit fotografii pučmeloucha, který bude natolik líný lítat a lozit, že na něj budu moci tak půl hodiny ostřit, po tom, co ho budu hledat hodinu v trávě a omylem šlápnu do vosího hnízda. Ne, tak bych to prosil naprogramovat bez těch posledních položek. Po oněch šílených uragánech z předešlých dnů a nocí byla obloha pěkně vymetená a šedivá duchna nad pláněmi doznala značné ztráty na duchnovitosti, takže bylo hezky vidět až k Řípu. Cosi mi na mysli celý den bobtnalo a při každém pohledu z oken to bylo silnější, až jsem se v pět hodin rozhodla, že je čas. Mnozí již byli znaveni dnem, či předešlým dnem, ale já si řekla, že tedy vytáhnu svetry a půjdu.

Pokračovat ve čtení „Jarní květena 2011“

Hravé pixely 2011

Rozlézající se město.

Mám pár svých pixelovatých herních otců Fouras (rozumějte vykopávek), ke kterým se buď čas od času ráda vracím, či jsem je objevila a na dlouho u nich zůstala. Počítačové hry, ve kterých je prasík jen pár pohybujících se pixelů jsou mi nějakým způsobem sympatické a to i vypiplaností herního systému, animací a .. pak mi přinesli kompletní edici Heroes III.

Pokračovat ve čtení „Hravé pixely 2011“

Silence

Mechové zátiší.

Uvažovali jsme, že vytáhneme ten starý žlutý hadr, co měl být původně na závěs a náležitě se jím omotáme, vezmeme koryta, zvonečky a dáme se cestou tibetských mnichů, jenže na kopci to není na závěs, ale na čepici, rukavice, dva svetry a další vrstvy a taky by ta koryta zůstala prázdná, možná by do nich někdo plivl. Umínila jsem si, že musím mít fotku „těžce nad věcí“. Těžké to fakt bylo, neboť jsem se do kopce skoro neunesla a taktéž mě rozesmály schody, které moudřejší raději obešli, protože koho má bavit zvedat nohy. Stromy tu rostou v podivných formacích, někdy skoro z kopce, jindy se tak divně kroutí.

Pokračovat ve čtení „Silence“

Knights of the Old Republic

Některá místa jsou opravdu nádherná.

Staré Hvězdné války mám moc ráda. Trochu z nostalgie, protože jsem se na epizody IV – VI dívala už jako malý capart, zčásti možná proto, že jsou to příběhy z úplně jiného světa, v nichž bojují rytíři řádu Jedi s temnými pány Sithy v tajemných koutech fascinujícího vesmíru. A třebaže hra vyšla již v roce 2003, i o sedm let později mi nabídla příjemný herní zážitek, akční role-play, umožňující postavičku cepovat do vysněného mistra Síly a bojového umění s dual-bladed lightsaberem.

Pokračovat ve čtení „Knights of the Old Republic“

The Witcher

Libová hůrka.

Dozaklínala jsem. 50 (kecy v kleci, už je to 112) hodin v kůži zaklínače Geralta z Rivie pro mě bylo příjemným zpestřením vánočního období. Zapařila jsem si jako o život. Jsou v tom sice započítány i pauzy na svačinu, reloady a pár návratů ke starším uloženým pozicím, to když jsem se rozhodla, že situaci budu řešit jinak, ale i tak se herní doba blíží příjemné cifře. Můj osobní rekord je 12 hodin a 24 minut lítých bojů.

Pokračovat ve čtení „The Witcher“

Sněhánky 2010

A tak nám pořádně nasněžilo. Když na to dojde, může nasněžit i třikrát čtyřikrát více, než je na obrázcích, avšak to bývalo celkem vzácné, protože se vždy vysněžilo na kopečcích, nebo to rozpustily toxicity z místních chemiček a všelikých jiných závodů, takže zima se podobala bahnitému fuj, případně zmrzlému kluzkému fuj, na kterém jste si mohli pěkně natlouct sedací část, když jste někam chtěli jít a tu taji se dá chodit převážně po schodech a víte, že to není žádná sranda přežít tu arktickou výpravu po ledě a nic si při tom nezlomit.

Pokračovat ve čtení „Sněhánky 2010“