Potkánkům cinknul první level

Theodorek pózuje.

Potkánkům z Epes Rattus cinknul první level, což v překladu znamená, že jim je rok. Po večerech tu pobíhají, poskakují, nahánějí se a provozují wrestling, když je to unaví, snaží se mi vlézt do talíře s večeří, chvilku neposedí, ale čas od času se nechají lehce poškrabkat a oňufat. Do klece si chodí sami, když potřebují doplnit energii. Dostávají směs Selective a Beaphar Care+ spolu se zeleninou, ovocem, ovesnými vločkami v menším množství a na zub hráškové placičky.

Pokračovat ve čtení „Potkánkům cinknul první level“

Jarní květena 2017

Sobota, slunečno. Abych nezakrněla, nabila jsem aku, zapomněla jsem si snížit iso, sbalila jsem si sušenky, natřela se faktorem 30, abych zpátky nedošla v podobě hromádky popela a spíše než na procházku jsem vyrazila na prodíračku roštím a kamzičení po svazích. Nechtěla jsem prošvihnout jaro na zdejších kopcích, kde vždycky kvetou podléšky, fialky prosycují vzduch svou vůní a sem tam se najde i lán sasanek.

Pokračovat ve čtení „Jarní květena 2017“

Slunečný den v zaniklé vesnici

Z vody raší krásně zelené rostlinstvo.

Dnes bylo prostě nádherně. Slunce se odráželo na vodních hladinách tůněk a mokřadů, motýli poletovali nad pastvinami a i když ráno byly krásné tři stupně pod nulou, teplota se během dne vyšplhala téměř ke dvacítce. Jarní květena nesměle vystrkuje lístky, po březích potůčků pobíhají myši a v houštinách poskakují zajíci. V nádrži jsem dokonce potkala plovatku bahenní, nemýlím-li se. Někteří jedinci se plavili nohou vzhůru, jiní ještě podřimovali na větvičkách a na řasách. A hlavně, nikdo se tu nemotal. Byl klid, ticho, jen ta příroda.. a zbytky vísky, již mnohokráte prošmajdané.

Pokračovat ve čtení „Slunečný den v zaniklé vesnici“

Edgaři a Slizouni

Šneci milují salát.

Přibyly mi tu nějaké přebytky z rozličných chovů. Z poloviny z nich má spousta lidí naprostou hrůzu a to se ani nejedná o sklípkany, alejbrž o madagaskarské syčáky (gromphadorhina portentosa), šváby, kteří při nespokojenosti tak maximálně syčí, aby dali najevo, že se jim nechce přelézat do nové ubikace. Pak jsem si také dovezla 6 achatin (oblovek) a snažím se pilně studovat různé webové stránky, kde se lidé, jak už je tak zvykem, neustále dohadují o pravdivosti zveřejněných informací. Nu což. National Geographic se mi tedy rozrostl o další dva kanály, jen se tu místo reklam celý den spí :).

Pokračovat ve čtení „Edgaři a Slizouni“

Opárenské údolí v březnu 2017

Do Opárenského údolí jsme se šli krátce projít před návštěvou naší oblíbené hospůdky Oráč. I když je jaro ještě daleko a na vší té šedi jen sem tam zazáří chumle sněženek, stále je co objevovat nebo na co koukat. Svahy údolí tvoří strmá skaliska, stojí v něm minimálně dva mlýny, cesty jsou lemovány náhony a pod železniční tratí existuje spousta podchodů a průchodů k prozkoumání. Údolíčkem se také klikatí potok. Lze odsud vyrazit do několika vesnic, v nichž už jsme tu také byli. Štěbetání ptactva však ruší ozvěny od nově otevřené dálnice, která si to rachotí nad údolím (…). Nenechali jsme se však znechutit, a to ani faktem, že celý víkend bylo takzvaně hnusně, temno a začalo zhusta lít.

Pokračovat ve čtení „Opárenské údolí v březnu 2017“