Solvayovy lomy 2011

Další rezaté věcatosti.

V neděli pátého června (2011) jsme navštívili další zajímavé zákoutí, a to Solvayovy lomy u obce Bubovice, kam se můžete dostat například busem ze Zličína. Cesta trvá přibližně půl hodiny a vřele doporučuji naplánovat výpravu na víkend, kdy vás provedou malým muzeem, svezou vás vláčkem a zatáhnou do důlní šachty, kde se chladí pivo při teplotě pouhých sedm stupňů.

Pokračovat ve čtení „Solvayovy lomy 2011“

Botanická zahrada v Tróji 2011

Jezírko s rybami.

V botanické zahradě bylo krásně a cesta tramvají přes třičtvrtě Prahy přínosná. Brala jsem to jako vyhlídkovou jízdu. Rovnou se zmíním, že bych tam ráda jela zase a rozhodně mi to nebude vadit, takže až budou mít syslové čas a náladu, můžou se směle ozvat (i když to tu možná nečtou :D). To jen, že se to ten týden vyloženě nabízelo a jak jsem tak ťapavý a na kytičky koukavý, nešlo odolat.

Pokračovat ve čtení „Botanická zahrada v Tróji 2011“

Huíí ťap ťap

Ani nechtějte vědět, jak dlouho jsem ho naháněla.

Byla jsem si párkrát protáhnout kosti. Lezlo po mně asi deset klíšťat, která jsem různě sklepávala z oblečení a tašky a nemůžu říci, že bych z toho byla nadšená. Nesnáším tyto bestie. Přesto bylo v lese příjemně a pak, když se zatáhla obloha, tak i strašidelně, což se mi moc zamlouvá. Fotopřístrojem jsem odlovila i křídlaté a nožičkaté zvířátko, tak kdo se nebojí, může dál.

Pokračovat ve čtení „Huíí ťap ťap“

Jarní květena 2011

Bílé chumle v lese.

Mám tu další nášup barevných obrázků. Příští cíl: meditační lesík za kopcem, ulovit fotografii pučmeloucha, který bude natolik líný lítat a lozit, že na něj budu moci tak půl hodiny ostřit, po tom, co ho budu hledat hodinu v trávě a omylem šlápnu do vosího hnízda. Ne, tak bych to prosil naprogramovat bez těch posledních položek. Po oněch šílených uragánech z předešlých dnů a nocí byla obloha pěkně vymetená a šedivá duchna nad pláněmi doznala značné ztráty na duchnovitosti, takže bylo hezky vidět až k Řípu. Cosi mi na mysli celý den bobtnalo a při každém pohledu z oken to bylo silnější, až jsem se v pět hodin rozhodla, že je čas. Mnozí již byli znaveni dnem, či předešlým dnem, ale já si řekla, že tedy vytáhnu svetry a půjdu.

Pokračovat ve čtení „Jarní květena 2011“

Hravé pixely 2011

Rozlézající se město.

Mám pár svých pixelovatých herních otců Fouras (rozumějte vykopávek), ke kterým se buď čas od času ráda vracím, či jsem je objevila a na dlouho u nich zůstala. Počítačové hry, ve kterých je prasík jen pár pohybujících se pixelů jsou mi nějakým způsobem sympatické a to i vypiplaností herního systému, animací a .. pak mi přinesli kompletní edici Heroes III.

Pokračovat ve čtení „Hravé pixely 2011“

Silence

Mechové zátiší.

Uvažovali jsme, že vytáhneme ten starý žlutý hadr, co měl být původně na závěs a náležitě se jím omotáme, vezmeme koryta, zvonečky a dáme se cestou tibetských mnichů, jenže na kopci to není na závěs, ale na čepici, rukavice, dva svetry a další vrstvy a taky by ta koryta zůstala prázdná, možná by do nich někdo plivl. Umínila jsem si, že musím mít fotku „těžce nad věcí“. Těžké to fakt bylo, neboť jsem se do kopce skoro neunesla a taktéž mě rozesmály schody, které moudřejší raději obešli, protože koho má bavit zvedat nohy. Stromy tu rostou v podivných formacích, někdy skoro z kopce, jindy se tak divně kroutí.

Pokračovat ve čtení „Silence“