Trin's personal website.
„Represivní“ pohled na ultimátní řádění v světě Eodix zvaném, odehrávajícím se v temném hvozdu v datu od 31.7. do 5.8. 2007. Zpráva sepsaná při svitu černých svic a za hřmotu toho „železa“, léta páně 2007, dne třetího od skončení hry pekelné tedy… ehm 7. srpna.. chápete to někdo? Já ne. Hopskoč si zlomil všecky haxny a tak možná donese zprávu tomu klanu internetů mnohem později, než by se autorce líbilo.
Vzpomínám si, že Bitva u Lovosic v roce 2006 probíhala na rozbahněném poli u teplické silnice. Ještě neexistoval onen obchvat a přes nedalekou vesnici se netyčil dálniční most. Horu Lovoš halila mlha a i tehdy, stejně jako o deset let později, na celou akci pršelo. Den předtím mohli návštěvníci projít ležení vojáků, ale to jsme se zrovna nějak sešli na naše vlastní natáčení.
Cesta tam a zase zpátky s občasnými zastávkami v hospodách, sepsáno léta páně 2006. Akce probíhala 29.7. – 6.8. 2006 a byla to jedna z nejdelších akčních řeží, na které jsem kdy byla. Dokonce jsem se naučila cákat v ledovém potoce a to jinak studenou nemusím. Až na nepříjemné počasí poslední dny byl celý tento ročník parádní.
Řádně prochcípaný larp aneb jak dělníci hrad Vikomtův obléhali v datu od 1.8. do 7.8. 2005. Jest pravda, že tento Eodix postihly věci veskrze nemilé. Všichni, kdo jste tam byli, o nich víte, a tak snad nemá přílišnou cenu se jim zde, na tomto místě věnovat. Možná pro vás věci neznalé – šlo o změnu místa asi o jeden kilometr, z důvodů pořádání skautského tábora, na louku o mnoho menší a od lesů herních o tolik vzdálenější a tím to začalo. Na druhou stranu tady musím zdůraznit, že ač nová – louka byla naprosto dostačující, stromy ohraničená a tudíž lehce krytá před nepřízní slunečnou, ovšem už ne tak chráněná od vlivu této civilizace – naneštěstí pro nás, i pro vesničany okolních osad. Ale co. Pivko teklo proudem, a tak mohl být tento žal rychle splaven z duše.
Zpráva z podzimního víkendového larpu, který se odehrál 22.10. – 24.10. 2004. V pátek 22.10.2004 jsem se vydala do Prahy, abych se setkala s Katkou (Atalanté) Růžičkovou na Masarykově nádraží a spolu jsme pak pokračovaly vlakem z hlaváku, nabraly jsme tu i Dáju (Lilith), Katy (Kaira) a Helču (Nimae) jsme potkaly až v Čáslavi. Helča nás z Čáslavi dovezla až na místo, nějakých 8 km vzdálené. Srub, zastřešená jídelna – dokonalé zázemí. Okolo jsou čisté lesy a herní terén je velmi variabilní. Hned za srubem je VELKÝ kopec, potok, nahoře louka, všude cestičky a další stavby a přístřešky. Jooo houby. Houby tu rostly požehnaně. Abych to ale dopověděla. Večer došlo na krátké představení. Medvědi (barbaři) stavěli palisádu načež je napadli dva Piktové a Medvědy zkosili. V tom bylo řečeno, o co tu vlastně půjde a jako každý upajdaný cestovatel jsem byla ráda, že došlo i na večeři – výborný guláš.