Akta X: Zříceniny

Akta X Zříceniny.

Nezfilmovaný příběh od amerického autora Kevina J. Andersona s názvem Zříceniny patří mezi ty lepší knihy z prostředí Akt X, co jsem dosud četla. Mám načteno důkladně, chybí mi vpodstatě jen poslední kniha podle druhého celovečerního filmu s názvem Chci uvěřit. Samostatně stojící příběhy na motivy seriálu Akta X jsou mnohem lépe propracované, nežli pouhé přepisy epizod, jichž vyšlo asi osm. A tak, i když jsem tato Akta neviděla „naživo“, dokáži si je velice dobře představit na filmovém plátně. Nejvíce pak právě Zříceniny nebo Kůži, jíž sepsal Ben Mezrich. Myslím, že velký díl práce dělá i poměrně kvalitní překlad, jenž se nevelké části titulů s jakoukoliv X – Files tematikou celkem významně vyhnul.

Pokračovat ve čtení „Akta X: Zříceniny“

Akta X: srdeční záležitost

Mulder a Scully.

Akta X jsem objevila přibližně v roce 1996. Někdy v této době se u nás vyskytla na televizních obrazovkách. Bylo to něco nevídaného. Dva agenti FBI, vyšetřující ne tak úplně běžné případy, ze kterých mrazilo v zádech. V roce 1998 jsem se dostala k internetu a první, po čem jsem pátrala byly tematické obrázky a scénáře z epizod na stránkách jak oficiálních, tak webu jistého Osamělého střelce Kennetha Soony. Když jsem něco chtěla, šla jsem si za tím a tak se ze mě stal prvotřídní X-fil a magor, který po večerech sepisoval příběhy, vyráběl si kartičky Federálního úřadu pro vyšetřování a s kámoškama naháněl po lesích mimozemšťany. Fakt. Smějete se?

Pokračovat ve čtení „Akta X: srdeční záležitost“

Penumbra Overture

Někde tam nahoře je denní světlo.

Penumbra je z mého pohledu opravdu zajímavá herní záležitost. Netuším jak po síti, ale minimálně v časopisech jsem okolo tohoto titulu nezaznamenala přílišný humbuk. Na jednu stranu to spoustě hrám prospívá, když se neslibují hory doly, na druhou stranu vám ale podobný kousek může uniknout. Mně se dostala do rukou až kompletní série v opatchované verzi, takže nezaznamenávám žádný větší problém. Přiblížím vám svůj osobní vztah, který si tvořím ke každé hře, která za to stojí (čistě subjektivně).

Pokračovat ve čtení „Penumbra Overture“

Proměna

Proměna od Carol Berg.

Na knihu autorky Carol Berg s názvem Proměna jsem narazila díky krátkému článku v časopise Pevnost. Proměnu jsem zakoupila v roce 2004, kdy jí vydalo nakladatelství Fantom Print. Uplynulo celých šest let, než jsem získala zbývající dva díly, jmenovitě Odhalení a Vzkříšení, které trilogii Rai-kirah uzavírá.

Pokračovat ve čtení „Proměna“

Machinarium

To se jeden naběhá, aby kapela mohla hrát.

Rozehrála jsem velice podařenou flashovou hru. Tou hrou je point and click adventura Machinarium od českého nezávislého studia Amanita Design, která vyniká naprosto specifickým a pěkně propracovaným vizuálním stylem, který se jen tak nevidí. Dalo by se říci, že se autoři vypracovávali na předchozích počinech – Samorost, Questionaut a další, který v Machinariu vybrousili k dokonalosti.

Pokračovat ve čtení „Machinarium“

Poslední jednorožec

Poslední jednorožec je kniha, nad kterou jsem pár let váhala, zdali pro mě pohádky znamenají tolik, abych si jejich tištěnou podobu přinesla domů. Před mnoha lety jsem zhlédla její filmovou podobu z roku 1982, z níž jsem si pamatovala pouze neurčitě smutné emoce. Nakonec se ke mně dostala verze v původním znění a já byla ráda, že znám knižní předlohu, protože do kresleného filmu se nedostalo pár podstatných věcí. Dnes (2009) existuje vázaný dotisk s krásnou ilustrací na přebalu, obsahující pár zajímavých kousků navíc. Její autor – Peter S. Beagle, se k hrdinům vrátil v krátké noveletě Dvě srdce. A na závěr je uveden zajímavý rozhovor mezi Peterem a Connorem Cochranem, jeho obchodním manažerem. Kniha poprvé vyšla v roce 1968. Česky vychází až v roce 1997 a vydalo ji nakladatelství Altar, po té v roce 2009 u naklada­telství Argo.

Pokračovat ve čtení „Poslední jednorožec“

Valdštejnské slavnosti v Lovosicích 2009

Valdštejnské slavnosti v Lovosicích probíhaly za dávných časů v lesoparku Osmička na břehu řeky Labe. Za těch časů jsem zde také byla jen na skok s mým prastarým Canonem IXUS iZoom. Po devíti letech jsem v archivech objevila své vlastní fotky, takže jsem se rozhodla, v rámci doplnění archiválií na internetech, své obrázky upnout i na blog.

Pokračovat ve čtení „Valdštejnské slavnosti v Lovosicích 2009“