Mechové zeleniště

Mech a jehličí.

Nesu zase kus lesa z výprav. Ruka mi od detektoraření už upadla a tak je zase chvíle procházet za běhu natípané obrázky šutrů, listí a dokonce i sněhových závějí. Vy, co jezdíte pravidelně lyžovat, si asi poklepete na hlavu a vy, co jezdíte pravidelně detektorovat, možná sedíte v nejbližší taverně a díváte se na tu nadílku z okna, krumpáč opřený o lavici.

Pokračovat ve čtení „Mechové zeleniště“

Na výpravě

Naším cílem je ta bílá tečka vpředu.

Druhá část z mých cest obsahuje všelijaké obrázky z přírody. Občas jsme se zastavili na Javořině a protáhli si nohy úplně malou procházkou nebo oči zíráním přes objektiv. Koulování po sto letech included, bo se jako zázrakem vyskytl sníh. I když přítomné sněhové tyče dávají tušit, že to není sci-fi věc, ojedinělá jako tady.

Pokračovat ve čtení „Na výpravě“

Opuštěnosti z cest

Sešup.

O několik stovek kilometrů dál, kdesi okolo našich východních hranic stojí (a rozpadají se) rozličné budovy, které jsem navštívila během konce roku a prvních měsíců roku následujícího. Popojížděli jsme různými směry. Kočí vždy ochotně dupl na brzdu, když jsme se ocitli u nějakého rozpadlého domu. Opuštěné koupaliště jistě někteří z vás poznají. Ostatní chatrče jsou roztroušené všude možně a vesměs tam nic není nebo je k vidění alespoň prastarý interiér, který se ukrývá ve stínech za zamřížovanými okny.

Pokračovat ve čtení „Opuštěnosti z cest“

Dům na útesu

Sem chodili i prezidenti.

V září 2013 jsme se byly projít po jednom známém urbexáckém místě, po kterém jsem pokukovala pokaždé, když se jelo vhodným směrem a bylo tak krásně vidět na funkcionalistický cliff house nad Vltavou. Tato zničená restaurace je jako obraz dávné doby. Sjížděli se sem státníci i slavné osobnosti a nachází se v místě, za které by se nestydělo ani kdejaké královské sídlo. Na samém kraji skalního ostrohu, lemuje prudký sráz a je odsud vidět velký kus Prahy.

Pokračovat ve čtení „Dům na útesu“

Hrad Čachtice

Hrad zpoza borovic.

Vzpomínám si, že téměř po celý den panovalo hezké počasí, občas se nad hradem přehnala našedlá duchna, ale jinak svítilo slunce po většinu návštěvy Beckova i Čachtic, což se po dlouhé době a rozličných propršených expedicích příjemně vydařilo. Na čortův hrád jsme vyrazili odpoledne po dobrém obědě a vzali jsme to pořádným krpálem, přes různě velké šutry po cestě, do níž se zahryzlo hluboké koryto, vymleté vydatnými dešti.

Pokračovat ve čtení „Hrad Čachtice“