Dům v údolí

Zahrada v přízemí.

Po čtyřech kilometrech chůze tichým hustolesem jsme s Indym dorazili do jednoho napůl opuštěného údolíčka, v němž ještě sem tam stojí nějaká ta stará budova. Kdysi tu žilo převážně německé obyvatelstvo, po té se oblast dostala do rukou sovětů. Dnes se jen málokam navrací život a častokrát je všude naprostý klid. Hlavně, když prší :D.

Pokračovat ve čtení „Dům v údolí“

Teplárna

Poslední zbytky orezlostí v patře.

Jedno krásné páteční dopoledne jsme se s Indym vypravili na velikou akci. Nedaleko jsme objevili destinaci, téměř pod nosem, za rohem, na které už nejeden urbexer jistě byl, když na to tak koukám a rozličné orezlosti poznávám. Je to takový ostrov opuštěnosti uprostřed civilizace, takže to tam také podle toho vypadá (a smrdí). Ale… je to pěkný malý kousek industriálu i se schůdky, které jako by z Vetřelců vypadly.

Pokračovat ve čtení „Teplárna“

U opuštěného statku

V seníku je ještě dost slámy.

Zase jsme se o víkendu vydali do lesů, okolo vesniček, přes louky a údolí, abychom si provětrali krovky. Cestou jsme míjeli rozličné opuštěné budovy a jinak zajímavá místa, u kterých jsme se pozastavili, abychom udělali pár fotek. Po celodenním běhání s čmuchalem je urbex vždycky dobrý relax a pěkná tečka na závěr. Člověk kouká, co všechno se dá ještě objevit a někdy jsou ty končiny nedotčené, nebo jen minimálně, viz různé rezatosti a chachostroje, na které jsme venku narazili a které naštěstí ještě nikdo nestihl ukrást.

Pokračovat ve čtení „U opuštěného statku“

Ztracený svět

Někdo si tu pěstuje chlast.

Zase jsme pro jednou zvedli kotvy, překročili hranice fantazie a ocitli se v jiném světě. Po zapomenutých ulicích, překrytých mechem se prohání tak maximálně zajíci. Z budov malého městečka zbývají jen rozpadlé zdi nebo základy. V lese je ticho, které přeruší náhlá bouřka se silným deštěm. Vzduch voní jehličím a v mokřinách poskakují žabičky.

Pokračovat ve čtení „Ztracený svět“

Vzorkovna

Opouštíme budovu s dílnami.

O jednom dubnovém víkendu jsme s Indym navštívili hustolesy prozářené sluncem, plné mohutných smrků, borovic i stepi podobných míst. První den výprav za dobrodružstvím jsme mimo skoků do zákopů stihli i jeden malý urbex v opuštěném komplexu budov, v nichž už toho mnoho k vidění nezbylo.

Pokračovat ve čtení „Vzorkovna“

Bzovík: klášterní pevnost

Základy staveb.

Nějakou dobu jsme si plánovali, že vyrazíme na střední Slovensko, pokochat se hrady, zámky a přírodou. Datově přívětivá situace nastala kolem Velké noci. Ovšem také to bývá obdobím, kdy počasí srší vtipem nebo s ním třískají hormony a tak neví, jestli má sněžit, pršet, pálit slunce či být bouřka. Nevadí. Pobyt jsem si užila a naházím sem pár zajímavostí, které jsme s mužem navštívili.

Pokračovat ve čtení „Bzovík: klášterní pevnost“

Milověci 2015

Podmořské téma.

Tak mě napadlo, když jsem se dívala do internetů, že bych mohla sepsat post na téma co mě těší, co mi zdobí hnízdo a na co se koukám, když ráno (večer) vstanu. Pár milověcí, které mi připomínají, že jsou i věci hezké a hromada tvůrčích obrázků od různých lidí. Vytvořila jsem rozličné výstavky všelijakého harampádí, kterým jsem se momentálně obložila.

Pokračovat ve čtení „Milověci 2015“