Trin's personal website about photography, urbex, nature, events, drawings and PC games.
Nakreslila jsem další myšku. Mladý Theo, kterak zkoumal papíry na stole, mi zabral asi šest a půl hodiny práce. Zvolila jsem svůj oblíbený postup bod po bodu, chlup po chlupu. Jistě by se s tím dalo vyhrát ještě o dost více a déle, akorát to soustředění už je pak docela unavené a čím dál tím více se v procesu tvorby překlikávám.
Druhé kreslení s tabletem proběhlo na novějším modelu (2018). Trochu jsem s tím válčila, než mi sepnulo, abych program Gimp 2.10 otevřela perem a ne myší, jinak si tabletu nevšimne. To víte, včera mi na čerstvém povětří zmrzla mozková buňka. Dále mě po asi dalších třech hodinách napadlo, že bych si mohla zapnout vyhlazování u nástrojů jako tvrdý štětec, airbrush, guma a tak.
Zimní hřbitov bývá tichým místem k rozjímání (mimo pracovní hodiny). Sundali veškeré fotogenické roští, které obepínalo zdi, náhrobky i stromy. Ze zapomnění se tak vynořily náhrobní desky, vložené do zdí starého hřbitova.
Vše bylo namrzlé, pokryté jehličkami ledu, z nebe se sypala mrznoucí mlha, která na celém širém kraji ležela celý den. Zato nahoře na kopci svítilo slunce, čvachtalo bláto a zpívali ptáci. Jaro v tom ledovém vzduchu ještě cítit není, ale pohled na mlžný oceán to byl hezký.
O víkendu jsme vyrazili do Středohoří provětrat si krovky v mlžné nicotě. Na stromech byla větrem učesaná námraza, která celý den tála a tak v lese pršelo, zatímco na loukách jen poletoval vítr a proháněl chuchvalce mlhy po zemi.