Trin's personal website about photography, urbex, nature, events, drawings and PC games.
Návštěvu zaniklého dvora, který svého času sloužil také k chovu koní pro armádu, jsme vzali zeširoka, velkým obloukem okolo luk a lesů. Navraceli jsme se přes malý kopec, na jehož vrcholu jsme narazili na pozorovatelnu, která byla dosud skrytá našim zrakům.
Jenom na skok jsme se pozastavili u rozpadajícího se vojenského městečka, jenž mělo tu smůlu, že ho po odchodu vojsk nikdo nepotřeboval a dnes je z něj již jen hromada suti, skládka a sem tam nějaká budova.
Po návštěvě Dubí jsme se přemístili o kus dál a koncem roku 2019 jsme se vypravili na výlet mlýnským údolím, po jehož svazích stávala nejedna osada či statek. Dodnes se dochovaly mnohé relikty v krajině, nejvíce skalní vytesánky a sklepení. Sem tam i nějaká ta zeď.
Před koncem roku 2019 jsme zavítali do pustiny nedaleko Dřevčic, Čertovou roklí, toho času vykácenou, jsme došli ke mlýnu a vyšplhali jsme k Chudému hrádku, jehož kamenné zdivo se tyčí na skalním ostrohu vysoko nad roklí s mlýnem. Minuli jsme plácek před hradem, který kdysi dávno sloužil jako bojová aréna a vystoupali jsme na rozlehlou louku, ze tří stran sevřenou lesem a hlubokými stržemi.
Zajeli jsme se podívat do Dubí do lesů, k rybníku a ke kostelu. Osvěžit si zapadlé vzpomínky a lehce promrznout během aprílového počasí. Sníh jsem zase viděla jen z dálky, ležel na úplném vrcholu kopců a sem tam i něco spadlo, spíš ale pršelo, místy déšť nabýval sněhových tvarů, aby jej záhy vystřídalo svítící slunce.
Na křižovatce u obce Kletečná, nacházející u stejnojmenného kopce, stojí památník Hanse Kudlicha, který v roce 1848 podal návrh na zrušení poddanských vztahů. Společně s poslancem Braunerem se tak zasloužil o zrušení roboty. Památník stojí mezi poli a loukami, po nichž se prohání ledový vítr a rozličná zvěř.
Předvánoční procházka sychravým zimním lesem v okolí Opárenského údolí (pro mě za „kopcem“). Členové výpravy hlásili, že spatřili stádo jelenů a srnek tam, kde jsme je viděli i před rokem. I letos krajina neoplývala sněhem, na nebi letěla jedna duchna za druhou. Hrad i nadále tiše stál na kopci nad tratí, zde se nic nezměnilo, křoví je stále stejně husté a pří výstupu ke křížku začalo pršet.
Dlouhé temné chodby s obloukovými průchody, nekonečně se táhnoucí skrze nemocnici až kamsi do tmy, byly již desítky let ztichlé a opuštěné. Světlo se vedralo dovnitř jen několika málo nezabedněnými okny. Dekády nátěrů se odlupovaly ze stěn pod vysokými stropy. Zbytky rezavějícího zařízení obvykle končily ve sklepení, kde opadala omítka a vytvořila závěje v rozích, odhalila tak oranžové cihly, sem tam porostlé plísňovou zelení. To všechno bylo ukryto za majestátními stěnami obrovské dvoukřídlé budovy, postavené v přírodě na kopci a obklopené lesy a loukami.