Trin's personal website about explorations, nature, events and PC games.
Dnes již stromy nelétaly. I řekla jsem si (odpoledne k večeru), že zajdu na břeh řeky. Sice mi chvilku trvalo, než jsem tam došla, ale nakonec se zadařilo. Zvěř byla přítomna. Kachny si hlasitě povídaly a i dvě vteřiny sluníčka jsem si užila, než zalezlo za obláčky. Obešla jsem kostel. Před sochou nikdo neparkoval, takže jsem ji mohla blýsknout. Enjoy.
Sopečný prach, nesený neustávajícím větrem, zastírá oblý vizor mého neforemného skafandru, určeného do těžkých podmínek nehostinného světa. Kráčím po povrchu planetoidu, unášeného v hlubinách chladného vesmíru. Lidská noha sem dosud nevkročila, ale tato nehostinná skála nastavuje pouze svou drsnou tvář. Atmosféra je nedýchatelná, plná nebezpečných plynů a prachových částic.
Trochu opráším kresbu a nanosím sem některé obrázky, které jsem vytvářela v průběhu let 2019 – 2020. A jak se to tak stává, přidám i další věci z pozdější doby. Většinou tvořím pro zábavu, ale to neznamená, že nechci, aby se mi něco z toho času, stráveného nad software nevrátilo. Z toho důvodu některé věci nahrávám na RedBubble.
Vyrazila jsem do lesa, okolo kopce, jelenů a jiné zvěře na stezku do Opárenského údolí. Sešla jsem po Císařských schodech do mrazivého ovzduší. Údolím protéká Milešovský potok a míjí několik mlýnů. Kousek odsud, u Kempu Jordán, stojí Morový kámen, připomínající oběti epidemie z roku 1680. Ten byl během let neustále pošupován, a tak není jisté, kdeže se ty oběti nachází.
Dnes by to šlo. Po dlouhých dnech, plných smogu a temnoty, vykouklo slunce. Sbalila jsem ořechy, foťák a rukavice a vypravila jsem se na zdravotní procházku po lesích. Do lesů je to lán cesty. Neměla jsem stanovený žádný cíl. Na křižovatce pod vrchem Ovčín jsem se rozhodla jít ještě další dva kilometry ke zřícenině hradu Košťálovu ze 14. století.