Trin's personal website about explorations, nature, events and PC games.
Jen co jsem vyšla ze dveří, slunce se schovalo za dorazivší duchnu, která postupně nabývala na síle. V lesíku bylo tedy docela zima, šero a frišno. Ale to nevadí. Projít se a poohlédnout se po zbytcích podzimu i tak stálo za to. A potom ta osvěžující sprcha (taky poněkud vlažná). Zahlédla jsem zase muflona a ani tentokrát se mi ho nepodařilo vyfotografovat, kterak prchá pod jinou skálu.
Druhého listopadu, na Dušičky, jsem obešla staré známé. Hřbitov se plnil lidmi i rozžehnutými světélky. Ještě, než jsem se odebrala za zdi hřbitova, hodila jsem očkem do mlh nad poli, protože po deštivých dnech vykouklo slunce. Nad hřbitovem byla dokonce k vidění duha.
Po několika letech nepřítomnosti na vrchu Ovčín jsem se rozhodla, že je čas hodit na jeho vrchol očkem. Cestou jsem zahlédla i divokou vesnickou zvířenu, vyfotografovala jsem různé pamětihodnosti, například svatého Václava a taktéž jsem se snažila neodletět, což se mi nakonec podařilo a v některých proláklinách vichr nefoukal. Fukéř byl opravdu mocný a den předtím pokácel něco stromů.
Slunce svítilo a jeho paprsky rozzářily nepřeberné množství podzimně oděných stromů. I vypravila jsem se ke starému židovskému hřbitovu, nacházejícímu se nedaleko. Cestou jsem posbírala obrázky křížků a kaple. Kromě několika bažantů, koroptví a kočky jsem nepotkala žádné větší zvíře, které by se mělo potřebu slunit v téměř letním počasí.
O víkendu jsem se věnovala bohulibé činnosti odstraňování nánosů alergenů z cizích věcí, tetrisování a přesouvání škatulat, takže jsem vyrazila ven až v pondělí. A bylo opravdu krásně. Vzala jsem to přes hřbitov, kdež listí létá a tvoří se z něj hotové závěje. Okolo sadu, který mezitím stihli vykácet (hmm). Došla jsem až do lesa, kde zatím ještě stále stromy stojí a v němž také pobíhají stáda zvěře (plus jedna lama navíc).