Prosincová mrazivá večerní procházka v roce 2012 se nesla v duchu předvánočních trhů, višňového punče, pohledů ze střechy hotelu a návštěvy HardRock Café. Kdo tam tenkrát muzicíroval už si nepamatuji. Tehdy nebylo přes turisty vidět ani na metr chodníku. Když to člověk porovná s dnešní „morovou pandemií“ (2021), nestačí se divit, co v těch časech bylo normální a že se mohl najíst kdekoliv u stánku, kterých bylo po centru mraky.
Kreslení s tabletkou: Hannigram 🔞
300+ vrstev and counting. Ne, více toho můj stroj asi neunese a slučovat vrstvy samozřejmě nechci, občas se najdu něco opravovat, upravovat, případně renderovat bez přídavných efektů pro práci v jiném programu a jsem líné mít několik verzí souboru, časem se v tom přestávám vyznat. Tentokrát se mou obětí stali Will Graham a Hannibal Lecter v alternativním universu. Jistě už tušíte, že tam nemáte chodit.
Zmrzlý les
Po velmi dlouhé době jsem se odhodlala vyhopkat na kopec, kde jsem už nějakou dobu nebyla. Trochu nasněžilo a nad krajem se převalovala mlha. Mrazivý vítr pofukoval na boční vyhlídce řádně. Nahoře byla cesta docela zmrzlá, dole zase namrzly stromy i traviny a všechno vypadalo jako z jiného světa.
Mračna nad vysílačem
Že se z mrznoucí mlhy a drobných bílých fleků nakonec vyloupla sněhová pokrývka, mě samozřejmě nepřekvapilo. Naopak, já jsem byla ráda, že bude co fotografovat. Fičan fičel a hučel. V dáli se ozývalo dunění a temné mraky letěly nad krajem vysokou rychlostí. Našla jsem si fotogenický flek na louce u balíků sena, odkud byly vidět nejenom kopečky, oranžová sluneční záře, ale i ona mohutná vrstva oblačnosti ve všech odstínech temnoty. Úplný Mordor. Krása.
Sestoupili jsme do Pekla
Od poslední rozvodněné návštěvy Pekla uběhla už nějaká voda. Tehdy v údolí téměř nikdo nebyl. Tentokrát zde byli úplně všichni. Voda klesla a my jsme to vzali zeširoka, roklemi, kde se původně nacházela bažina a teď je to tam jak u Suchánků. Obešli jsme zadní trakty pod viaduktem a vtrhli jsme do Pekla.