Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
O víkendech a svátcích bývá otevřená věž na gotickém hradě u Kostomlat pod Milešovkou, a tak jsme si s Ritterem řekli, že bychom tam mohli zase zajít než bude úplná zima. Zvolili jsme krpálovitou trasu z vesnice, ale hezčí cesta vede od rybníčka v lesích. Podzim zbarvil stromy na kopcích okolo. Viditelnost byla horší, ale aspoň svítilo slunce.
Na malém hřbitově, obehnaném kamennou ohradní zdí stojí zbytky zvonice ze 14. století, jejíž východní strana se v roce 2002 zřítila. Kostel byl stržen už v 80. letech 20. století a nic tu po něm nezůstalo. V patě zvonice se nachází malá zamřížovaná místnost, do níž lze lehce nahlédnout.
Celý den pršelo a padající podzimní listí pokrylo provlhlou trávu, v níž se skrývalo pár posledních náhrobků okolo rozpadajících se zdí opuštěného kostela, v jehož lodi rostou stromy. Za železnou bránou se skrývá kostel z 18. století.
Už jako malý capart jsem byla posedlá stromy, spletenci kořenů a tůňkami v nich. Podél lesní cesty, která vedla k hájovně stávaly mohutné stromy, jejichž kořeny vytvářely spletence, po kterých se dalo šplhat. Vždycky jsme lezli po nízkém hřebenu na obou stranách potoka, který v zimě zamrzal a voda působila úplně černým dojmem. Další strom rostl na druhé straně oblouku za hájovnou a pod ním byla dutina, z níž si nejedno místní děcko udělalo bunkr.
Původně to nebylo vůbec v plánu, měli jsme namířeno do dolu cínového, ale naskytla se zajímavá destinace, ze které mi oči přecházely. Přijeli jsme na místo. Řidič se snažil vystoupit a poryvy větru ho uklidily zpátky do auta a zabouchly za ním dveře. Nad železobetonovou těžní věží, tyčící se jako citadela nějakého temného pána nad areálem dolu, letěly tmavé mraky a vítal nás mocný fukéř.
Divokou krajinou Krušných hor jsme se po několikahodinové namáhavé cestě s několika zastávkami dopravili k areálu opuštěného cínového dolu, který zanikl a byl rozebrán v roce 1947. Dnes se ve vzrostlém smrkovém lese tyčí železobetonový monument, jehož stěny pokrývá vrstva mechu.
Nepravidelně si chodívám procvičit šunky a fotooko do zdejších hvozdů, a tak můžu vyhlásit, že se stromy už oficiálně barví do podzimních odstínů žlutozelené, temně rudé i oranžové. Mezi stromy pak pobíhají srnky, lesáci a po zemi hopká rozličné ptactvo.
Během tří slunečných dní jsem se krátce prošla po hřbitově. Procházky od sebe dělily celé týdny. Mezitím už se podzim začal vybarvovat, a to i v lese, kam se ještě chystám v nejbližší době zajít.