Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Vypravila jsem se pod kopec na krátkou dvouhodinovou výpravu. Dole bylo docela teplo a i sluníčko svítilo na cestu, vítr šuměl ve větvích stromů avšak nad zahrádkami už přituhovalo a během časosběrů jsem již lehce omrzala. Ze severu se přihnaly celkem temné mraky a tak jsem natočila i je, jak se krásně valí nad lesem. Spadly z nich všehovšudy jen dvě dešťové kapky. Fotografií mám jen pár a les už je docela opadaný. Celá výprava byla dlouhá přibližně 7 kilometrů.
Vytáhla jsem sklíčko už v pátek prvního listopadu, aby mi něco neuteklo. Na hřbitově plálo moře svíček a různobarevných lamp, postupně se stmívalo a ze hřbitova všichni odcházeli. Vyrobila jsem zase něco obrázků na památku a jen co jsem schovala foťák, začalo pršet.
Pokračovat ve čtení „První listopad na podvečerním hřbitově“
Už se přiblížila zima a studený vzduch dával vědět, že je na čase vytáhnout rukavice. V koridoru, ohraničeném kopci ze všech stran, ke kterému jsem se pomalu blížila houštím, vždycky trochu vane vítr. Přimrzaly mi ruce ke stativu, ale když svítilo slunce, ještě zvládalo trochu hřát.
Prošla jsem se zase po lese. Zatímco davy mířily hlavní dálnicí na vrchol kopce, rozhodla jsem jít jinudy do hustolesa, kde ještě stále sem tam poletuje podzimní listí, houby pomalu usychají, ale nikdo tudy obvykle nechodí.
Vysápala jsem se temnou zamlženou krajinou a lesem, v němž se ze stromů sypalo oranžové podzimní listí, až na kopec, ze kterého bylo vidět širé bílé moře převalujících se mlh. Cestou jsem vyfotografovala pár zákrut, stezek, detailů a natočila několik časosběrů, abych se podívala, jak se mlha valí údolím.
Byla jsem se projít cestou a necestou okolo kopce. Devítikilometrová procházka mi zabrala asi 4 hodiny. Všude raší houby, listí padá ze stromů, chvílemi pršelo a studený vítr se proháněl lesem. Většinou si nic neplánuji, prostě popadnu věci a jdu, kolikrát se chci podívat ještě za támhleten roh a zčistajasna se ocitnu v sedle kopce, kam obvykle chodívám jinými cestami.
Proběhl poslední letní den takhle na podzim. Oproti minulé sobotě, kdy jsme mrzli v zimních bundách a podvlíkačkách, jsem si o dost polepšila a venku jsem mohla být v triku s krátkým rukávem. Samozřejmě jsem si do báglu vzala i zálohu na větrnou hůrku, ale jinak bylo krásně teplo.
Vrch Plešivec u Litoměřic patří mezi romantická místa, z nichž bývá krásný výhled do kraje Českého Středohoří. Akorát nemám možnost jít tam kdykoliv a obvykle bývá nad krajinou opar. Nejinak tomu bylo i při mé zářijové návštěvě, kdy jsme se s Ritterem nejprve podívali na ruiny hradu Kamýku, šestibokou kapli Narození sv. Jana Křtitele z roku 1660. A po té jsme po kamenité suti vystoupali na vyhlídku. Doporučuji všem fotografům s širokoúhlým sklíčkem, kteří rádi fotografují západovky nad krajinou. Pod vrcholem kopce jsou pak ledové jámy, v nichž se dlouho drží mráz a sníh.