Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Na Vrátenskou rozhlednu jsme vyhopkali jen čirou náhodou, a to díky uzavírce jedné cesty směrem ke hradu Houska. Co se dalo dělat. Vyšli jsme tedy na kopec a koupili jsme si lístky. Dozvěděli jsme se též, že se chystá přestavba a že jsme tedy přišli včas.
Na hrad Housku jsme se vydali okolo Vrátenské rozhledny, kam jsme původně namířeno neměli, ale zákeřná uzavírka v jedné odbočce tomu tak chtěla, abychom se vydrápali do výšin. Z rozhledny jsme se vypravili hlubokými lesy, okolo starých samot a několika drobných sakrálních památek, udržovaných spolkem Pšovka až ke zdem tajemného hradu Houska.
Prošli jsme se s Indym a Alienem po starých známých místech a ještě o kus dál. Od mlýna, kde byla hlava na hlavě a vosa nešla pro oběd daleko, jsme to vzali přes potok a okolo kolejí nahoru k ruinám hradu. Za hradem po lesních pěšinách ke křížku. U druhého mlýna jsme slezli z lesů a minuli jsme viadukt, několik stavení a zapluli jsme do další části lesa, který sousedí s polem a dálnicí.
Nad Hamerským jezerem se tyčí dva vysoké kopce Ostrý a Děvín. Na vrcholu Děvína roste bukový les a mezi mohutnými kmeny s hustými propletenci kořenů nalézáme trosky hradu Děvína, rozsáhlé zříceniny s několika zdmi, pár místnostmi, vyhlídkou ve skále, podzemím pro netopýry a hlubokou studnou, vytesanou v pískovci. Těžívala se zde i železná ruda. Hrad byl vystavěn ve 13. století k ochraně obchodní cesty. Význam hradu zanikl s vpádem Švédů v roce 1645, kdy došlo k jeho zničení a od těch dob pustne.
Koncem srpna jsme se vypravili na vrchol skalní výšiny Stohánek. Nachází se nedaleko křižovatky s památníkem generála Antonína Sochora. Odtud se lze dostat buď do Mimoně nebo do Hamru na Jezeře. Ve 14. století stálo na Stohánku opevněné sídlo. Společně s nedalekým hradem Děvínem náleželo rodu Vartenberků. Na Stohánek lze vystoupat po vytesaném schodišti ve skalní rozsedlině. Zde je také malý sklípek pro strážného.
V muzeu pyrotechnické asanace Ralska jsem byla již potřetí a pokaždé se mi tam moc líbí. Expozice je situována v malém domečku – v bývalé kanceláři pyrotechnika policie ČR. Vnější expozice pak nabízí pohled na rozličné nálezy munice a střepin ze zaniklého vojenského prostoru Ralsko, mezi květinami sedí říční mina a u dětského koutku najdeme malý bunkr.
Naposledy jsme se rozhodli být kreativní někdy v roce 2017, když jsme spáchali cosi s názvem Spirits. Strašlivé a strašidelné video stále visí někde na TýTrubce. Tvořivost nás zachvátila i letos (2019) a do příště možná oprášíme nějaké další kousky z larpařského archivu. Masku kostry už nemám, tu před mnoha lety zdědil Hlína pro jednu z rolí na larpu, tak jsem si půjčila tuto pěknou motorkářskou lebčičku. Společně s Alienem a Indym jsme slepili z toho, co dům dal křivou kosu a jali jsme se tvořit snímky.
V neděli 25. srpna 2019 jsme se vypravili na dalekou cestu až za Plzeň do kaolinového dolu v Nevřeni, který byl nedávno oficiálně zpřístupněn veřejnosti. Ložisko Orlík bylo odkryto v roce 1858 a těžba kaolinu pro výrobu porcelánu započala v roce 1870 a skončila v roce 1897. Dodnes se v podzemí nacházejí ručně tesané prostory, místy vysoké až dvanáct metrů. Stěny jsou očouzené kahany a mnohá zákoutí zdobí lidová tvořivost z přítomného jílu.