Vyhlídka Panenské kameny

Jen co jsem vyšla ze dveří, slunce se schovalo za dorazivší duchnu, která postupně nabývala na síle. V lesíku bylo tedy docela zima, šero a frišno. Ale to nevadí. Projít se a poohlédnout se po zbytcích podzimu i tak stálo za to. A potom ta osvěžující sprcha (taky poněkud vlažná). Zahlédla jsem zase muflona a ani tentokrát se mi ho nepodařilo vyfotografovat, kterak prchá pod jinou skálu.

Pokračovat ve čtení „Vyhlídka Panenské kameny“

Větrný Ovčín

Po několika letech nepřítomnosti na vrchu Ovčín jsem se rozhodla, že je čas hodit na jeho vrchol očkem. Cestou jsem zahlédla i divokou vesnickou zvířenu, vyfotografovala jsem různé pamětihodnosti, například svatého Václava a taktéž jsem se snažila neodletět, což se mi nakonec podařilo a v některých proláklinách vichr nefoukal. Fukéř byl opravdu mocný a den předtím pokácel něco stromů.

Pokračovat ve čtení „Větrný Ovčín“

Starý židovský hřbitov

Slunce svítilo a jeho paprsky rozzářily nepřeberné množství podzimně oděných stromů. I vypravila jsem se ke starému židovskému hřbitovu, nacházejícímu se nedaleko. Cestou jsem posbírala obrázky křížků a kaple. Kromě několika bažantů, koroptví a kočky jsem nepotkala žádné větší zvíře, které by se mělo potřebu slunit v téměř letním počasí.

Pokračovat ve čtení „Starý židovský hřbitov“

Prosluněný podzim

O víkendu jsem se věnovala bohulibé činnosti odstraňování nánosů alergenů z cizích věcí, tetrisování a přesouvání škatulat, takže jsem vyrazila ven až v pondělí. A bylo opravdu krásně. Vzala jsem to přes hřbitov, kdež listí létá a tvoří se z něj hotové závěje. Okolo sadu, který mezitím stihli vykácet (hmm). Došla jsem až do lesa, kde zatím ještě stále stromy stojí a v němž také pobíhají stáda zvěře (plus jedna lama navíc).

Pokračovat ve čtení „Prosluněný podzim“