Akta X: Zříceniny

Akta X Zříceniny.

Nezfilmovaný příběh od amerického autora Kevina J. Andersona s názvem Zříceniny patří mezi ty lepší knihy z prostředí Akt X, co jsem dosud četla. Mám načteno důkladně, chybí mi vpodstatě jen poslední kniha podle druhého celovečerního filmu s názvem Chci uvěřit. Samostatně stojící příběhy na motivy seriálu Akta X jsou mnohem lépe propracované, nežli pouhé přepisy epizod, jichž vyšlo asi osm. A tak, i když jsem tato Akta neviděla „naživo“, dokáži si je velice dobře představit na filmovém plátně. Nejvíce pak právě Zříceniny nebo Kůži, jíž sepsal Ben Mezrich. Myslím, že velký díl práce dělá i poměrně kvalitní překlad, jenž se nevelké části titulů s jakoukoliv X – Files tematikou celkem významně vyhnul.

Pokračovat ve čtení „Akta X: Zříceniny“

Akta X: srdeční záležitost

Mulder a Scully.

Akta X jsem objevila přibližně v roce 1996. Někdy v této době se u nás vyskytla na televizních obrazovkách. Bylo to něco nevídaného. Dva agenti FBI, vyšetřující ne tak úplně běžné případy, ze kterých mrazilo v zádech. V roce 1998 jsem se dostala k internetu a první, po čem jsem pátrala byly tematické obrázky a scénáře z epizod na stránkách jak oficiálních, tak webu jistého Osamělého střelce Kennetha Soony. Když jsem něco chtěla, šla jsem si za tím a tak se ze mě stal prvotřídní X-fil a magor, který po večerech sepisoval příběhy, vyráběl si kartičky Federálního úřadu pro vyšetřování a s kámoškama naháněl po lesích mimozemšťany. Fakt. Smějete se?

Pokračovat ve čtení „Akta X: srdeční záležitost“

Penumbra Overture

Někde tam nahoře je denní světlo.

Penumbra je z mého pohledu opravdu zajímavá herní záležitost. Netuším jak po síti, ale minimálně v časopisech jsem okolo tohoto titulu nezaznamenala přílišný humbuk. Na jednu stranu to spoustě hrám prospívá, když se neslibují hory doly, na druhou stranu vám ale podobný kousek může uniknout. Mně se dostala do rukou až kompletní série v opatchované verzi, takže nezaznamenávám žádný větší problém. Přiblížím vám svůj osobní vztah, který si tvořím ke každé hře, která za to stojí (čistě subjektivně).

Pokračovat ve čtení „Penumbra Overture“