Zrcadlový sál o tři roky později

Je to již tři roky, co jsem vyfotografovala zrcadlový sál v jednom podniku. Minule, je to už také nějaká doba, nám to se sálem poněkud nevyšlo. Takže snad tentokrát by to mohlo být v pohodě. Prošli jsme budovou se dvěma tvářemi – jedna strana hlásá rozpad a destrukci, druhá strana budovy místy vypadá, že by stačilo omést pár pavučin a pověsit záclony.

Během plížení se vpřed, kdy byly naše smysly neustále jistřeny rozličnými podezřelými zvuky, jsme zjistili, že kdosi otevřel jednu z nepřístupných budov a začal si tam štosovat umyvadla. První však zmizí kovové baterie a záchody, ty jdou nejvíc na dračku. I řekli jsme si, že pokud to půjde, nahlédneme dovnitř, ale nejprve vlezeme do zrcadlového sálu, honem rychle, než nám to někdo zatrhne. Proplížili jsme se přes parkoviště, okolo křovisek a vešli dovnitř.

Nikterak mě nepřekvapilo, že první podnik, který zde po odchodu vojsk vznikl a později zanikl, má i svůj krásný a barevný zrcadlový sál zničený. Ještě k tomu si tu někdo začal dělat skladiště a po zemi bylo mnoho různých čerstvých stop od nedávných aktivit, to už nám svítil výstražný majáček, ale zkuste si lozit potichu, když jsou všude hromady střepů. Musela to být docela vtipná podívaná, když jsme se přesouvali z místa na místo a poslouchali cizí kročeje.. nebo že by se nám to zdálo? I s tím stínem ve dveřích..

Každopádně jsme se pomalu nabližovali do přízemí a během toho jsme fotografovali stav věcí. Výrobní linky jsou ještě na svém místě. Je otázka v jakém jsou stavu a jestli by se daly opravit. Tehdy to muselo stát mrtě peněz. Dovnitř vlétl opeřenec, aby se na ty lamy podíval osobně. Když jsme vylezli na čerstvý vzduch, chviličku jsme postáli v křoví, jestli na nás někdo nevlítne, že co tam jako hledáme, ale nikdo se neukázal, taky bych se neukázala. Jen jednou jsme se shodli na tom, že jsme všichni průzkumníci a všem se upřímně ulevilo. To bylo ještě kdysi v teplárně.

No ale teď jsme tedy přešli zpátky přes parkoviště do nově otevřené budovy, z níž se také ozývaly strašidelné zvuky. Špiclovali jsme všechny uši a pomalu nahlédli za roh. Fakt, že je otevřen jen jeden východ nás nechával po celou dobu celkem napjaté. Když jsme vešli do velkého sálu v přízemí, jedna záhada byla záhy vysvětlena. Ony zvuky se linuly od otevřeného okna, jehož křídlo dělalo v průvanu onen kravál. Okno je z druhé strany budovy. Hlavní vchodové dveře jsou vyražené a leží venku jako výsměch všem, co ty dveře zamkli, odešli a už se nikdy nevrátili.

Budova je zatím celkem čistá. Prozkoumali jsme tedy přízemí, záchodky, koupelny, horní patra i temné sklepení. Ničivá síla vody se pomalu začíná projevovat na zdech a stropech. Vydlážděná podlaha se vzedmula a popraskala, takže se to pod nohami podivně houpe. Koukli jsme i do trafostanice s odpojeným Matrixem a pak už jsme jen sešli dolů a polorozpadlou budovou zamířili pryč za dalším urbexem.

Video Nikon

Video GoPro

Foto