Zimní večer v lese

Šla jsem se vydupat do lesa. Cestou jsem ještě vyřizovala telefonát, proč ne, no každopádně zpráva dobrá, takže cajk. Na zemi se již dělala břečka, ale v lese a na kopci ještě vládl led a sníh. Zažila jsem naprosto úžasný západ slunce. Takový ten barevný, který září až do tmy. Růžové nebe se odráželo v hladině jezera a celá krajina byla zahalená barvami západu. Jak již to tak bývá, celou akci jsem si neplánovala. Na kopci jsem se ocitla náhodou a k západu slunce jsem také přišla náhodou.

A jak už to také bývá, těsně před tou úžasnou 4D podívanou se speciálními efekty mi zdechly baterie do foťáku, protože nahoře byla prostě kosa a foťák je vycucal celkem rychle. Takové situace se mi stávají v okamžicích, kdy bych chtěla dokumentovat, protože se něco zajímavého děje. Nu což. Blýskla jsem to alespoň na stařičký telefon, který už nikdo nepodporuje a tak v něm mám jen staré mapy, bo už se s tím nedá nic dělat. No, neděkuji výrobcům, že plundrují planetu a odmítají staré věci udržovat v chodu (jsou tam Widle a nebudu na toho chudáka raději sahat). Do toho všeho svítil měsíc a cestou zpátky jsem se plantala naprosto ztemnělým lesem a protože jsem si vybrala „zkratku“, pro jistotu jsem minula i všechny přítomné lampy. Příště to zase vezmu přes divočáky, je to snad stejně dlouhá trasa, i stejně temná, ale snad mě tam nesejme dodávka, která se na opuštěných cestách naspawnuje vždycky, když mám projít zúženým koridorem.

Jelenům zdar a zase někdy na cestách.

Video

Foto