Zimní procházky 2/2016

Tak mě napadlo, že bych si mohla půjčit jiný objektiv a jít si zase potrénovat svou levost (a fotografickou křivost) do terénu. Převlékla jsem sklíčko. Na odrbané tělo jsem nasadila 400 g čoček s UV filtrem a kelímkem (čti sluneční clonou), sbalila housku, čokoládu, pití, ochranné vrstvy a zbraňové systémy a vydala jsem se jednou z mnoha produpaných cestiček okolo kopce.

Na pláních jsem si řádně provětrala krovky, protože tam dost fičelo. V lese na sluníčku jsem se sice místy opékala, ale na pláních jsem byla ráda, že si tu kapuci od mikiny můžu zavázat. Přes čapku. Lozila jsem sněhem, který pomalu tál. Čvachtalo mi v botách. Máchala jsem si kolena v závějích při pokusech udělat nějaké přízemní obrázky, ale jak tam nesesynchronizujete oko, výlohu, díru v hledáčku a nějaké objekty, tak z toho nic moc neleze. A tak jsem ty fleky alespoň ofiltrovala. Také jsem potkala srnku, ale jako již tradičně, nestihla jsem fotit. Šla jsem ještě o kusanec cesty dál než obvykle, abych se podívala přes uzavřenou část dálnice na kopečky bez příměsi elektrického vedení. Díky sněhu to šlo, jinak bych vypadala jako golem.

Včera všude panovala hustohustá mlha a dnes to vypadalo, jako by někdo zapnul větrák a mlha zmizela. I to mě inspirovalo k tomu, abych šla ven. Měla bych chodit ven častěji. Je to dobré nejenom pro psychiku, ale i pro lidi s nakřáplou fyzičkou, kteří mají tu možnost něco dělat. Kéž bych měla jasno i v jiných aspektech existence. Hmm.

Je toho hodně. Pokud vás to nebaví, nenutím to nikomu. Potřebuji si to schraňovat a čas od času, když se podívám zpátky, třeba mi dojde, že všechno není pořád tak naprd a že je i krásně. Potřebuji to vidět na těch obrázcích. Jako bych se vynořovala z šedivého zamořeného města jako z nějaké bažiny.

Zkusila jsem modrou fotku z rána vyvolat z rawu (formát Canon CR2). Zoner to psychicky neunesl a i když uložil, tak následně upadl. Fotokrám se však vytáhl, věděl, co mám za čočku a narovnal mi zakřivení. Jj. pořád si lamovitě hraji a čím víc si toho navymýšlím (auto exposure bracketing -> HDR, RAW) tím větší bych potřebovala kartu. Ježíšku?

Fotografie od řeky jsou krásně obalené mlhou. Nebylo nic vidět, mlha se začala zvedat, když jsem se vracela zpátky. Po cestě se nachází i nějaké urbexoviny, ale to si třeba nechám na jindy (tak nenechám, do roka ony urbexoviny stihli oplotit).

Žblunce ve sněhu