Zimní les začátkem února 2019

Po té, co jsem zjistila, že se na hřbitově provádějí vykopávky, jsem se otočila a vyrazila mlhou zahaleným sadem a lesem na kopec. Pod nohama mi křupal sníh, na cestách ležely ledové krusty z toho, jak předešlý den všechno zhusta tálo. Přes noc poleva zmrzla. Nečekala jsem žádné zázraky, avšak mlha kousek před vrcholem trochu ustoupila a tenkou vrstvou mraků sem tam probliklo slunce. Zima byla třeskutá a tak se mi podařilo vyšťavit všechny dva akumulátory, takže cestou zpátky už nebylo čím fotit. Ale ještěže tak.

Už jsem na kopci dlouho nebyla a tak jsem byla po čtyřech hodinách celkem uondaná. Ale v lese bylo hezky, ojíněné větve kontrastovaly s tmavými kmeny stromů. Civilizace nebyla pod hutnou mlžnou pokličkou vůbec vidět, v dálavách jen decentně vykukovaly hřebeny vyšších kopců. Za plotem v jedné zpustlé zahradě jsem zahlédla pěknou zrzavou veverku, nesoucí si ořech ke svačině, avšak foťák byl naneštěstí uložen v brašně, kdybych se natáhla při bruslení..

Na horní boční vyhlídce zase foukal ledový vítr, takže jsem si vždycky rychle nastavila záznam a ruce schovala do rukávů. Ještě by to chtělo pokrývku nosu, ale byla jsem celkem líná vyndavat šátek. Za mě to byla docela příjemná procházka ledovým královstvím, kde jsem neviděla ani živáčka, jenom stopy.

Video

Foto