Židovský hřbitov v Koryčanech 2018

Prvního května jsme se vypravili původně jinam, ale nějak nám nebylo přáno, a tak jsem zašla alespoň na cintorín. Některé náhrobky nebyly ani vidět, jiné zase vykukovaly z trávy, rozeklané jako kusy skály v zeleném moři. Dokonce i orezlý samohyb při schůdcích ke hřbitovu stál na svém místě.

V klikaté uličce dřímala kočka na staré dřevěné lavičce, z pootevřených oken se linuly různé zvuky a nahoře na konci ulice kvokaly slípky. Když jsem oběhala hřbitov, vypravili jsme se do nedalekých lesů hledat jeden skalní útvar, který jsme sice nenašli, ale i tak bylo v lese krásně.

Možná z těch sedmi dnů dám dohromady aspoň dva krátké posty s obrázky, bo jsme se nedostali všude tam, kam jsme chtěli, z důvodů rozličných failů. A teď už ke Koryčanům a okolí.

Pohyblivé obrázky

Foto