Listopadová železniční točna

Už podruhé u nás lehounce nasněžilo, a tak jsem se chtěla vydat do okolí, protože sníh se sem většinou moc nehrne. Napadal do korun stromů, zahalených v mlze. Jenže jak už to tak chodí, než jsem se stihla utrhnout od talíře, rychle se oteplilo a na stromech nezbylo nic než pár kapek vody. Bílé koberce se na silnicích rozpustily a tak zbylo jen něco málo, což jsem se rozhodla zvěčnit v kulisách staré železniční točny, kde panoval fajnový klídek.

Zanechala jsem tam jen své stopy, hutně podupala zbytky sněhu. Havrani tam louskali ořechy, vyhrabávali hlemýžďě a hledali různé poklady k snědku. Na sněhu byly vidět jejich ťápoty, jak to tam křížem krážem procházeli. Okolo kolejí spousta vyďoubaných děr a prázdných skořápek. Skoro jako po nepořádném detektoráři.

Mnohá okna, dříve rozbitá, jsou nyní zazděná. Vrata zapečetěná a zamčená a bezďácké doupě vyklizené. Blíže jsem to nezkoumala. Někdo také pootočil točnu, takže už hezky nenavazuje na koleje, vedoucí směrem k nádraží. Přibylo nepořádku zase jinde. Ráda tam dozadu čas od času zajdu. Sice nevím, co s místem bude, nebo co se plánuje, ale zatím je to celkem příjemný malý železniční kout. Kdysi dávno tu ještě postávaly různé vagóny, ale to už dávno vymizelo. Mohli by z toho vytvořit muzeum, určitě mají nějaké stroje schované za zavřenými dveřmi, ale to by tam musel asi pořád někdo sedět a odhánět mládežníky sukovicí :).

Železniční točna a okolí v obrázcích