Zdi lukovské

Málem nás sežrali komáři v lese, ale na hradě Lukově naštěstí žádná hejna nelétala, a tak jsem si mohla vychutnat západ slunce nad lehce zastřeným krajem. Natáčela jsem dohromady asi dvacet minut pomalý sestup slunce za horizont, část záznamu jsem použila ve velmi krátkém videu na památku.

Konečně nějaký hrad, na který jsme se opravdu dostali, ačkoliv nás neopouštěly nejtemnější představy, kterak bude i zde brána zavřená na závoru a nebo se tu bude konat párty. Kromě té krvelačné po cestě, se však nic zvláštního nestalo a tiché zdi, jemně naoranžovělé večerními paprsky, nás uvítaly.

Na hradě i nadále probíhají vykopávky a opravy, země vydává nové střípky, které pomáhají utvářet představu o tom, jak byl hrad velký. Prošli jsme okolo jednoho obrovského kusu kamene, který mohl být součástí brány. Okolo hradeb stojí nové lešení a opravy postupně čekají i pilíře mostu.

Video

Foto