Zapomenutý židovský hřbitov

Minule jsme se s Montgomerym podívali na vrcholek kopce Ovčín, odkud byl hezký výhled na České Středohoří. Tentokrát mi do hledáčku padlo něco jiného, co mi úplnou náhodou vykecal strejda Google. Prozkoumala jsem tedy turistickou mapu cé-zet i pár fotografií, abych se podívala, kudy tudy k maličkému zarostlému židovskému hřbitovu snad z počátku devatenáctého století.

Mikrocintorín je volně přístupný. Kamenná zídka už se dost rozdrolila, rozpadla a zmizela pod nánosem křovisek, hlíny a mechů. Na místě stojí i vyšisovaná informační cedule. Je však poničená a texty už nejsou vůbec zřetelné, takže pokud také někde náhodou narazíte na fotografie, tak vám mohu říct, že stav všeho už je o dost horší. Dobrá zpráva je, že hřbitůvek je pravidelně zbavován náletových dřevin, jinak by z něho nebylo vidět vůbec nic.

Stojí na něm ještě dost náhrobků, tuším, že jsou některé i opravené. Na svazích, kde dříve bývala zídka, leží rozpadlé fragmenty těch kamenů, které měly menší štěstí. Některé jsou opřené o kmeny stromů. Jeden ze stromů je vyvrácený a visí přes další náhrobky a pohlcují jej šlahouny bejlí, vypadá jako zlomené křídlo anděla. K ukrytým náhrobkům jsem se prodírala roštím, jak k zámku šípkové Růženky.

Vyfotila jsem, co šlo. Nevzala jsem si závaží v podobě stativu, což by asi bylo tentokrát lepší, protože se dost zatáhlo a slunce už se klonilo k západu. A také byla pořádná zima. Ale i tak jsem spokojená, že se nám hřbitov podařilo najít. Je tu minimálně ještě jeden, ale k němu to pěšky asi nepůjde. Tedy ono by to šlo, ale někdo by mě pak musel odnést zpátky.

Takže to byla krátká návštěva malého židovského hřbitova. Za zšeřelého podvečera, v zimě, kdy je vše šedivé a strašidelné. Tu je pár obrázků na čumendu.

Mikrocintorín