Zaniklá obec na větrné hůrce

Zaniklá obec™ původně sestávající přibližně z 19 domů, dnes již jen z několika studen, zachovalých sklepů a pár obvodových zdí, byla při mé březnové návštěvě pokrytá kobercem bledulí a spadaného listí. První zmínka o osadě nese rok 1565 a zánik proběhl po odsunu německého obyvatelstva po roce 1945.

Přimhouřím-li obě uši a odmyslím-li si neustálé a neustávající zvučení motorových pil a traktorů, pak jsou slyšet převážně čabráci ve větvích a zurčící potůčky z mokřadů. Studny jsou plné vody a na bývalých zahradách se ještě drží zbytky sněhu.

V lese stojí několikero silných stěn i s okénky a ve sklepích odkapává voda z promočených stropů. Nejednou zahučím do půl metru silné vrstvy sněhu před jejich vchodem nebo uklouznu po bahně. Díky tomu, že tráva zatím jen decentně vykukuje z pod listí a stromy i keře jsou úplně holé, jsou trosky zdí domů, studny i hasičské nádrže na vodu dobře patrné. Slunce svítí na tu opuštěnou nádheru.

Z vyhlídky je zatím vidět jen oparem pokrytá krajina, stejně, jako z Malého Bezdězu, ani tady o dva dny později, nejsou výhledy nikterak čisté. Po dvou hodinách prolézání sklepů a vyhýbání se těžké technice usedám na mechem obrostlý kámen pod skálou, abych sepsala své dojmy přímo z terénu. Nejspíš mi to nevydrží, jako všechno, ale důležité je začít.

Konečně je zase příjemně, jako před měsícem v jiné zaniklé vesnici. A když utichne lomoz z lesa a je slyšet jen okolní příroda, je to maximální relax a naprostá paráda. Tentokrát jsem omrkla jen dvě hluboké studny. Jedna je schovaná pod svahem a do druhé se vlévá potůček. Je jich tu mnohem více, ale po jejich stopách primárně nejdu.

Lze tu najít i ostnaté dráty a nejeden sklep se bortí natolik, že se podívám jen skrz zárubně, ale dovnitř nejdu. Datel kdesi datluje ve větvích a nejde nevzpomenout na Predátora, když sem tam ještě spadne větev nebo strom. Vždy poznamenávám, že nám hází klacky pod nohy. Vzhledem k aktivitám pod vesnicí zde není žádné větší zvíře, kromě dvou lam a nepočet čabráků.

Cestou zpět jsme to vzali přes větrnou hůrku a to už byl obraz o něco jasnější.

Na nedaleké hoře se také rube a dělají se tam výkopy a není tam ani klid ani kde zaparkovat, z cest se na všech frontách stal tankodrom a náklaďáky obvykle zaberou celou silnici, takže momentálně nedoporučuji jezdit oním směrem (Q1 2021). To jsme to tam všude stihli zřejmě omrknout včas.

Video

Foto