Vzorkovna

O jednom dubnovém víkendu jsme s Indym navštívili hustolesy prozářené sluncem, plné mohutných smrků, borovic i stepi podobných míst. První den výprav za dobrodružstvím jsme mimo skoků do zákopů stihli i jeden malý urbex v opuštěném komplexu budov, v nichž už toho mnoho k vidění nezbylo.

Na některých z nich se podepsal zub času a voda nahlodala fasády, které se drolí a končí na hromadách pod okny. Veškerá světla uvnitř se rozpadla a ve stínidlech stojí dešťová voda, která si našla cestu podél drátů až dolů do sklepa. Zdi i podlahy pokrývají koberce mechu a plísní. Okna jsou ještě stále zasklená, a tak se zkáza šíří pomalu.

V jiné budově jsme objevili krásnou vzorkovnu obkladaček, hýřící barvami, s velkými zrcadly na jedné ze stěn, které ještě odolávají, ukryté před zraky lidí. Později vysvitlo slunce a vrhalo přízračné stíny napříč sálem vzorkovny.

Zbylo několik míst, které nebyl čas prozkoumat, věcí, které by se daly zdokumentovat a za námi zůstala i jedna skrytá záhada zamčeného pokoje. Třeba se tam ještě někdy vrátíme s foťákem, než areál odvane čas, nebo nějaký developer.

Areál vzorkovny