Výprava na vyhlídku

Dala jsem dnes přednost výpravě na vedlejší kopec. Po nebi se naháněly husté mraky, jimiž neproniklo mnoho světla. Na několika místech pršelo, nacpala jsem tedy do batohu pláštěnku a bundu. Dole bylo ještě docela teplo a větřík jen tak příjemně pofukoval.

Cestou k sedlu jsem se nikde moc nepozastavovala a pokračovala jsem až na místo určení nad městem. Zde jsem si rozbalila stativ a spáchala jsem pár fotek, natočila jsem si letící oblaka a cvakla jsem si lamí selfíčko, které většinou nedělám, protože mi to ani nepřijde na mysl.

Stála jsem tu sice asi jen dvacet minut, ne-li méně, ale i tak jsem celkem slušně promrzla. Za tu bundu a kšiltovku v batohu jsem si jen děkovala, protože přes vrchol neúnavně proudil docela studený vzduch. Fototlapy mi omrzly téměř tolik, co v zimě. Oproti minulé návštěvě, prozářené sluncem, byl opravdu velký teplotní rozdíl, jako kdyby někdo přehodil výhybku a přepnul na podzim.

Mně to nevadí, ale příště bych si určitě vzala i mikinu a šátek, fakt, i když dole lidi chodili v kraťáskách. Přítmí, které panovalo v lese, mi připadalo takové melancholické, lehce strašidelné, sem tam trochu sprchlo, ale nic takového jako den předtím. Rozhodla jsem se však, když mi byla fakt kosa, že to dnes nebudu prodlužovat, protože nechci nastydnout a vypravila jsem se dolů do města. Začínám se trochu těšit na podzimní mlhy a tu pravou romantiku.

Pár obrázků