Dnes by to šlo. Po dlouhých dnech, plných smogu a temnoty, vykouklo slunce. Sbalila jsem ořechy, foťák a rukavice a vypravila jsem se na zdravotní procházku po lesích. Do lesů je to lán cesty. Neměla jsem stanovený žádný cíl. Na křižovatce pod vrchem Ovčín jsem se rozhodla jít ještě další dva kilometry ke zřícenině hradu Košťálovu ze 14. století.
Prameny tento hrad zmiňují již v roce 1372, kdy jej držel Aleš mladší ze Slavětína. Po něm pak přišli Zajícové z Házmburka, na jehož dvě věže je odsud hezký výhled, jakož i na další hrádky, například bílou věž hradu Skalka nebo hrad Oltářík. Z hradu zbývá jen palác horního hradu. Už v 16. století nevyhovoval požadavkům tehdejší doby a panstvo sídlilo na tvrzích v blízkém okolí.
Bylo frišno, větřík mi cukal foťákem, jakmile jsem vystrčila nos z lesa. Ale díky změně počasí bylo opravdu hezky i když trochu zamženo v dálkách, ale to nevadí, nemám takový zoom, abych ty výhledy více využila. Cestou zpět jsem fotografovala jenom ospalou zvířenu u vodníka. Našmajdala jsem přibližně 12 km.
Video
Foto
