Vichřice nad těžní věží

Původně to nebylo vůbec v plánu, měli jsme namířeno do dolu cínového, ale naskytla se zajímavá destinace, ze které mi oči přecházely. Přijeli jsme na místo. Řidič se snažil vystoupit a poryvy větru ho uklidily zpátky do auta a zabouchly za ním dveře. Nad železobetonovou těžní věží, tyčící se jako citadela nějakého temného pána nad areálem dolu, letěly tmavé mraky a vítal nás mocný fukéř.

Nezalekli jsme se ničeho. Ani toho, že se mi za dveřmi do areálu rozpadl rozpadající se stativ. Po krátké technické přestávce jsme pokračovali v natáčení a fotografování okolo blízkých budov, kde zůstalo pár strojů, jinak nic zajímavého. V areálu se ještě stále povaluje pár důlních vozíčků. Těžní věž s lanovnicemi pro přepravu klecí s mužstvem ještě také stojí a je industriální ozdobou značně zdevastovaného dolu.

Nejvíce nás zaujala soustrojí a soukolí v hlavních budovách okolo dvou věží. Ačkoliv už to, co mělo nějakou cenu a bylo zajímavé zmizelo, ještě stále se dají vyfotografovat různé navijáky, motory a další zajímavé prvky. Na některých místech by stačilo jen trochu zamést a vybírat vstupné. Industriální architektura sice nese tvář socialismu, ale i za pár let toto místo bude pro milovníky důlních děl lákavé k návštěvě. Pochybuji však, že se o to někdo bude starat jen z čisté lásky k dolu.

Pěkně zachovalé bylo i pracoviště strojníka na jehož práci závisely životy lidí ve výtahové kleci. Těžní věž skipové jámy ukrývá tubus a v něm jezdila velká těžní nádoba – skip. V rohu se nacházela ještě klasická výtahová šachta pro strojníka, dopravujícího se do věže a točité schody, ztrácející se v temnotách, které jsme moc nezkoumali, což je samozřejmě škoda, ale nedalo se stihnout všechno.

Hlavní hala se soustrojím a soukolím vyniká svým zeleným přelivem z mechu a kapradí, všude kape voda a mohutná železná vrata práskají ve větru. Ve velíně se voda podepsala na psacím stole a lejstrech. Kdysi na něm možná rostl jednolitý koberec mechu, ale při naší návštěvě deska stolu připomínala spíše bažinu, stejně tak interiéry haly, plné rozličných potrubí a děr, vedoucích do temných hlubin. Členitost tohoto industriálního zákoutí mi samozřejmě připomněla výrobník atmosféry z Vetřelců.

Osobně mám raději industriální destinace než třeba nějaké ubytovny, i když si vždycky umažu zevnějšek o nějaký technický humus. Oběhli jsme souvěží a zamířili k přístřešku, kde by podle mého měla stát mašinka a také že tam byla. Motor už sice za zenitem a okna rozmlácená, ale ještě se povedlo uchránit to, co zbylo před nájezdy lobotomiků. Pro urbexáka velká atrakce.

Neobešla jsem celý areál, ale mrkla jsem se, kam vede jedna úzkokolejka a našla jsem několikero důlních vozíků, shozených dolů ze svahu. Nebožáci, komu zase vadily důlní vozíky? Kancelářské budovy nás uchvátily několika místy. Především pak malým krytem a pár zajímavými místnůstkami, v nichž ještě něco málo zůstalo netknuto, čekající ve tmě na lepší zítřky. Plíseň level sto.

Obešli jsme haldy a haldy lejster, archivů a rozházených kanceláří, lampárnu, šatny, sprchy, kancelář pana ředitele, zastavili jsme se i v jídelně, ale několik místností a pater v budovách uniklo naší už lehce uondané pozornosti. Až na samotný závěr jsme dorazili do labu. Laborka se nacházela v té nejposlednější budově na nejzazším konci. Po zemi se rozléval koktejl všeho možného. Obsah místností už byl mnohokráte přebrán a přestěhován. Po stolech se povalovaly flakóny a lahve plné různých laboratorních dobrot. Okno naštěstí odvětrávalo výpary, takže jsme si dovolili pár fotografií.

Zašli jsme si i do lesa ke kráteru, abychom si prohlédli hluboké jezero, po jehož hladině pluly kačky. Nad dolem stále létaly mraky. Slunci se povedlo zasvítit jen párkrát asi tak na vteřinu, než se zase ukrylo za šedou hradbu oblačnosti.

Videa z výprav mám, akorát je chci zpracovat, až na to budu mít náladu a hromadu času (a kýbl kafe). Fotek je habaděj. Fotografovala jsem každou ftákovinu ze všech stran. Kdo důl zná, ten může porovnat stav věcí. My vždycky ke všemu přijdeme s křížem po funuse, jako ty největší lamy, to už je taková naše urbexerská klasika. Prozkoumáváme pro zábavu, proto, že rádi fotografujeme opuštěná místa a nasáváme atmosféru a historii, nechceme si poměřovat těžní věže.

Video

Foto