Valdštejnské slavnosti v Lovosicích 2018

Konečně celé naší turistické skupince letos vyšla akce! A ne ledajaká, ale ve všech koutech lovosicka proslulá šermířsko-kejklířská podívaná. Valdštejnské slavnosti letos zahajoval již tradiční průvod měšťanstva, zbrojného lidu, malých i velkých rytířů, kejklířů a dělostřelců. V průvodu jel i Adam mladší z Valdštejna a jeho choť Alžběta Brtnická. Oba byli přivítání slavnostní salvou a douškem dobrého vína.

Po úvodní scénce z historie povyšování Lovosic na město odchází Adam a Bětka na hostinu na zámku. Po celé odpoledne jsme mohli sledovat představení scénicko-kaskadérského spolku Balestra, kanonýry Savioli, mušketýry a střelce Tartus, žongléra a kejklíře Wagabundus Collective, provazochodkyně Kristýna předvedla oslnivé představení, část skupiny historického šermu Golem se zde také mihla, krok udávali Tamboři, koně přijeli z Adélčina dvorečku, poslechli jsme si středověce laděnou hudbu od formace Strašlivá Podívaná nebo keltské Jull Dajen, kteří slavnosti uzavírali. Celou akci organizovala skupina historického šermu Lepus (společně s městem a kulturním centrem).

I letos byly pro děti připraveny soutěže v řemeslných stáncích, kde si mohly vyzkoušet například kovařinu. Večer pak proběhlo slosování o ceny. Tentokrát akce skončila dříve. Chyběly ohníčky a brnění, protože vedro bylo opravdu nevídané a dlouhotrvající a nikdo nechce, aby park lehl popelem. Skladba účinkujících zůstala dost podobná té loňské, možná krapet chudší o vtipné Vae Victus. Trochu to vyrovnali kaskadéři ze spolku Balestra, kteří neváhali létat vzduchem a mlátit s sebou o zem za tónů epické hudby, ti se mi moc líbili a trochu mi připomněli akční skupinu Inferno. Ti vždycky dokázali, že většina diváků zůstala v údivu s pusou otevřenou. Lepusáci předvedli Právo útrpné, za zády jsem zaslechla něco ve smyslu, že se těší, až budou mučit Toníka. I SHŠ Lepus má své představení pěkně promakané, detaily tomu dodávají šťávu (červenou).

Je fajn vidět svou práci někde na papíře.
Je fajn vidět svou práci někde na papíře.

Obdivuji všechny, co celý den vydrželi v kostýmech, pobíhat bosí po pichlavé trávě a s vervou bojovat až do úplného vyčerpání. Co bych udělala jako divák neznalý věci jinak, haha, to se mi to kecá, pak bych zařídila více stánků s pitím a více stánků se slaným jídlem. Nesly se hlasy, že toho bylo málo.

Spáchala jsem pár křivých fotografií. Jsou z jiného foťáku (taky není můj) a nejsou na profesionální úrovni, tak, jako vždycky tady u mně. Patlám si to pro radost. Určitě jsem byla s výsledkem více spokojená vloni, kdy se mi občas povedlo dobře si stoupnout a foťáku dostatečně pružně reagovat. Konečně jsem také vyvětrala běžecké boty, hodily se mi u průvodu, ale to vedro.. to vedro bylo strašlivé. Tentokrát jsem si vzala vlastní teplou minerálku, abych nemusela nikam odbíhat, ještě jsem své smečce ukradla trochu limonády z kelímků, určitě byli rádi. Tady tedy najdete pár cvaků.

S provazochodkyní Kristýnou jsem si nemohla pomoct, otočila jsem ji, ničehož se nelekejte.

Videoklip

Foto