V divočině

Sesbírala jsem pár momentek do jednolitého postu, které jsem postupem času sypala na Twitter, tak jak jsme daná místa navštěvovali plus pár dalších, které jsem na socsíť nedávala. Jsou z jedné rozlehlé oblasti, a tak se jistě nebudou vzájemně hádat. Ne vždy nesu foťák, a tak nemám blýsknutou „kryptu“, bývalé lázně, ve kterých hlídala už jen žabička v pneumatice s chladivou vodou.

Našli jsme uvnitř pozapomenutá a nekompletní larpařská lejstra s questy z prostředí Zaklínače. Budova byla podlouhlá a bazénky se nacházely pod úrovní země, proto se larpařům hodila do scénáře jako krypta. Okolo je naneštěstí neskutečný chlív, ať už od zlodějů aut nebo prostých bordelářů. Proto se divím, že se tam konají larpy, ale rokle za budovou už vypadala mnohem lépe.

Co jsme tam ještě potkali. No, hráče airsoftu, kteří se zhusta připravovali na další konflikty v Afgánistánu. Pokud znáte vojenský larp Protector, asi víte, pokud ne, doporučuji pohledat na Youtube video z posledního ročníku – je to mazec a smekám klobouk. Kam se hrabou naše bývalé akce. V oblasti bývá více než tisícovka lidí, nespočet táborů a hromada všehomožného. Takže mezitím vším jsme se tam proplétali s naším urbexwagenem. Toho času akce ještě nezačala a hádám, že tu silnici pak uzavřeli, protože kdo by chtěl být v noci obklíčen nějakou militantní skupinkou :).

Zrovna panovalo to největší horko a to hned několikrát, protože my si umíme vybrat datum. Během cest jsme potkali i různě zarostlé bunkry, zapečetěné až hrůza, ale protože se tam kdysi skladovalo letecké palivo, asi by nebylo dobré, kdyby do nich mohl lézti kdokoliv. Ale i tak, škoda, že nějaký nezpřístupní zvědavcům. Klíče už rozhodně nikdo nemá.

U letiště jsme potkali malé tunelové kryty, některé ještě s originálními dveřmi atd. Avšak i zde zahlodal zub času a ruka humanoidova zničila kde co. Protože když se nezná majitel, nebo u toho nestojí s brokovnicí, tak nerozum vzteklým bezsrstým opičkám velí všechno rozbít.

Taktéž jsme se plížili okolo obydlí místního bezdomovce. Většinou to poznáte tak, že uvidíte rozvěšené prádlo a epesní křesílko s vyhlídkou na silnici. Minuli jsme výrobnu drog a zamířili dolů k potoku do údolí, kde na nás čekal nespočet sovětských lžic a nějaké ty vosy.

Vosí hnízda jsou vůbec věc veselá. Kromě ohromných mravenčích doupat (vybavím si scénu ze čtvrtého Indiana Jonese) občas zakopneme i o vosí bydliště a někteří obyvatelé bývají nasraní už jen když jdeme kolem. Výhružně se vyrojí, vytvoří štít okolo hnízda a když konečně vypadnete, zase spokojeně zalezou. Hnízda pod zemí jsou taky sranda a někdy je trochu problém ten hukot přes pípání přístroje jaksi slyšet, žeano. Naštěstí to nikdy nebylo velké hnízdo a nikdy nás potvory nepronásledovaly. Zatím..

Párkrát jsem také do bezpečí odnášela ještěrku bez nohou.. chci říct slepýše, který se mi omotal kolem ruky. Roztomilé zvířátko. Málokdy je potkávám živé, většinou už jim někdo nebo něco ublížilo. Chuďátkům. Jinak to bývá klasika, divoká prasátka, srnky, zajíci a orli, promenádující se po večerech po silnicích, no kde v civilizaci bych takovou sbírku zvěře potkala, že jo. I když ve Stodůlkách občas chodí po chodníku zajíci.. (sem by jistě přišla nějaká sarkastická poznámka o civilizaci, ale popojedem :).

Ještě bych tu mohla zmínit jeden veselý příběh z natáčení s policií v hlavní roli, ale to si možná nechám na příště :). Každopádně hoši odvedli dobrou práci :D. A lámu se proto, že všechno dobře dopadlo.

Rozličné výpravy za dobrodružstvím