Ubikace a sklad

I návrat na místo, které jsem si pojmenovala „lázně“ se odehrál až po několika letech. Nestačím zírat, jak ten čas letí. Pravděpodobně se jednalo o nějaký sklad. Historii jsem si někam zašantročila společně s plánkem areálu. Ale to nevadí. Uvnitř panoval příjemný chládek.

I zde se zhusta rozebírala auta a spotřebiče. Na nakládací ploše si hráči airsoftového larpu postavili improvizovanou barikádu z jejich zbytků. Podlouhlá budova se noří do země. Žijí zde pouze žabky. Už minule jsem si všimla, že jedna bydlí v rybníčku, který se vytvořil ve staré pneumatice. I tentokrát jsme jednu malou potkali. Poskakovala po hromadě suti.

V budově panuje příšeří a místy neproniknutelná tma. Temnou chodbou, svažující se do útrob této kobky jsme se dostali k další dlouhé skladišťní hale a několika hlubokým okachličkovaným nádržím, u kterých se kdysi odehrával příběh larpu ze světa Zaklínače. Nebo jsem tam aspoň našla larpařská lejstra se scénářem. Na dně těchto nádrží leží další zbytky z automobilů. I cestu venku lemují skládky a do poslední mrtě rozebrané vraky, které tu za divočejších časů lidkvidovaly partičky zlodějů. I dnes se tu skládkaří. Podobně jako u letiště.

Ubikace po sovětech už nejsou vůbec bezpečné. Pokud ještě před půl rokem alespoň trochu držely pohromadě, dnes tomu tak není. Nevíme dne ani hodiny, zafouká silnější vítr, uvolní se cihla a zdi se zřítí, jako se již na několika místech stalo. Na čerstvě odhalených cihlách je vidět, že se jedná o nedávnou událost.

Co mě zajímalo dál bylo, jestli se v tom zmaru a změti ještě dá dopátrat modré kašny, ozdobené různobarevnou mozaikou, zobrazující ryby apod. Ponořili jsme se do houštin a naše prostorová paměť nás zavedla k těm správným smrkům. Nalézt se tedy stále dá, už je hodně zarostlá a obrázky zapadané jehličím. Rybku jsem si křivě vyfotila a těšila jsem se, že z toho dotěrného broukoviště konečně vypadnu. Vedro panovalo opravdu třeskuté. V lázních oproti tomu bylo poměrně příjemně.

Video GoPro

Video Nikon

Foto