U zeleného jezírka

Obec, kterou jsme zčásti s Indym prošmajdali, je dlouhá téměř jako Lovosice. Je to jedna z těch vísek, co se táhnou údolím a na svazích v délce tři kilometry. Nalezli jsme tu zbytky hospodářských budov, sklepů, nádrží na dešťovou vodu i nějaká ta studna se najde. Jestliže počasí dovolí, podíváme se ještě dále. Co mě zaujalo, byl dům, rozpůlený výjezdem z tankodromu. Celá oblast okolo tohoto domu nese stopy po své vojenské minulosti. Pro opuštěné sklepy je potřeba zajít krapet vedle, poobracet různé větve a případně přehopkat plot obory (najde se zde pár dřevěných přelezů). Různá mechoviště rostou v místech, kde kdysi prosvítalo světlo skrze okna hospodářských usedlostí..

I tato vesnice zanikla s příchodem vojáků do prostoru Ralsko. Dnes sem zabloudí sem tam nějaký batůžkář. Lesáci sem pravidelně jezdí. Řekla bych, že tu není takový chlív od lidí jako jinde. Víska nese stopy po larpaření a po kuličkářích a nachází se u ní další solární elektrárna. Po vojenských táborech už není ani vidu ani slechu a těžko byste je hledali. Ještě nám zbývá prozkoumat pár zákoutí. Uvidím, kdy a jak se k tomu dostaneme. A teď už pár časosběrných snímků z terénu. Nenosila jsem stativ, takže tam bude asi více errorů. Později jsem si ho už vzala, mno, takže sem umístím i onu druhou galerii. Posčítali jsme netopejry, prolezli les. Houbaři se stále rojí, lesáci dohlížejí, vzduchem sviští střelivo a ani v tom nejzapadlejším koutě nejsme sami, ale věřím, že to zase jednou vyjde :).

U zeleného jezírka