Túra na Lovoš a zpátky

Už je prosinec, uplynul první týden a já jsem se zase dostala do lesa. Listí je spadané, na cestách leží vrstva bláta a ptactvo poskakuje po zemi a loví svačinu. Cestou vzhůru jsem potkala menší hejno, úplně stejně jako nedávno v Ralsku u vodního zdroje. Jsou méně ostražití a více hladoví. Nevím, kolik toho dokáží najít v lese k jídlu, na zahradě jim však vždycky pověsím nějakou dobrotu.

V lese byl nebývalý klid (mínus hukot dálnice) a nikdo se nikam nehnal. Jenom já. Vyrazila jsem nalehko a tím myslím, že jsem doma nechala 2 kg stativu a rozhodla jsem se fotografovat a natáčet pouze z ruky. Na časosběry jsem si našla bezpečná místa, aby mi fotoaparát nesklouzl ze skal, ačkoliv panovala mlha a veškeré časosběrné materiály nenabídnou nic ultimátního, jako byly nedávno po nebi se převalující mraky. No nedávno, už je to měsíc.

Délka celé trasy činila 8,6 km.
Délka celé trasy činila 8,6 km.

Na boční vyhlídce mě přivítal klasický mrazivý větřík, tak jsem byla ráda, že můžu na chvíli odložit přístroj a vrazit ruce do kapes. Teplotní rozdíly mezi betonovou džunglí a vrcholem Lovoše obvykle bývají dost znát a dvoje podvlíkačky s lyžařskými podkolenkami zachrání nejednu mrazivou situaci. Ohledně zjišťování stavu počasí doporučuji webovou stránku s turistickou kamerou z vrcholu Lovoše.

Kletečná a Milešovka už měly epesní mrazivé čapky, zatímco ta na Lovoši stihla během výstupu spadnout, takže jsem nahoře našla jen pár bezvýznamných ledových jehliček a mražených fleků, zvěstujících zbytky sněhu. A zatímco v pořádných horách už se brodí sněhem, my tady zatím nic. No, co už. Třeba se dočkám.

Video

Foto