The Witcher

Dozaklínala jsem. 50 (kecy v kleci, už je to 112) hodin v kůži zaklínače Geralta z Rivie pro mě bylo příjemným zpestřením vánočního období. Zapařila jsem si jako o život. Jsou v tom sice započítány i pauzy na svačinu, reloady a pár návratů ke starším uloženým pozicím, to když jsem se rozhodla, že situaci budu řešit jinak, ale i tak se herní doba blíží příjemné cifře. Můj osobní rekord je 12 hodin a 24 minut lítých bojů.

Svět, v němž se odehrává spletitý příběh, smotaný z nitek politikaření, tajných cechů, vražd a zabijáků, stvořený polským spisovatelem Andrzejem Sapkowským, můžete znát z knih s příběhy o Zaklínači, ale také ho nemusíte znát vůbec, abyste si hru náležitě užili. Tvoří jej jedinečné příšery, báje, pověsti, intriky, postavy i jednotlivé lokace. Je jiný, než ty stokrát omleté fantasy světy s draky a předvídatelným bojem dobro versus zlo. Syrové končiny země Temeria svírají z jedné strany Rytíři Řádu, z druhé strany útoky nelidí, takzvaných Scoia’tael (Veverek), sestávající z řad elfů a trpaslíků a do toho všeho má král problémy jak se svou dceruškou Addou, svého času krvelačnou strigou, tak s rozmáhajícím se zločinem a intrikami, sahajícími až k mocným čarodějům.

Game art.
Game art.

A ačkoliv se zde vyskytují elfové, sličné najády a trpaslíci, pohádku či jednoznačnost nečekejte. Ulice jsou prolezlé zločinem, násilím, rasismem a lehkými děvami. Geralt si může zpestřovat život pokerem, pěstním soubojem či lovem oblud, na něž získává kontrakty na nástěnce obvykle u nějaké hospody. V ulicích se potácejí opilci a nikdo tu zjevně nemá rád nelidi a mutanty, a tak se na drsného, přímočarého Geralta občas dívají skrze prsty a tomuto chování učí už malé děti. Národy, kterým zvoní hrana, musí žít v nuzných okrajových čtvrtích, kam se nikdo z pánů neodváží bez doprovodu elitních stráží.

Geralt je mnohokrát postaven před možnost volby. Ovlivní tím průběh událostí, spojence, nepřátele, úkoly. Rozvažujte dobře koho obětovat a na čí stranu se přiklonit. Občas bude mít jakési osobní pohnutky, často bude volit, co je pro něj nejlepší a náležitě na tom získá (peníze – orény, talenty – jimiž vylepšujete vlastnosti během meditace u ohně, cetky, svitky, alchymistické recepisy a v neposlední řadě i přízeň ženy, mnoha žen, pokud o ni bude stát). Vaše volby se odrazí v charakteru postavy a vnímání jeho osoby ostatními, respektive vyjasníte si, kdo jste, jaké jsou vaše cíle. O ovlivňování příběhů, úkolů a jejich řešení je dobré se zmínit třeba několikrát. Líbí se mi, že Geralt není zákonitě dobrý nebo zlý. Je prostě svůj. Přímočarý. Když chcete, romantický. Když chcete, nelítostný zabiják. A stejně tak i jeho soupeři a spojenci.

Ah, noční emzáci v bažinách.
Ah, noční emzáci v bažinách.

Úkolem je získat zpět alchymistická tajemství, jenž jsou ukradena ze zaklínačského hradu Kaer Morhen. Tam začíná Geraltova cesta, prvotní krůčky a oťukávání herního systému i specifického způsobu boje. Vaším nepřítelem je Salamandra, organizace operující za zákonem a mocný mág Azar Javed. Za nitky však tahají mocnější lidé s cíly, jenž vám budou odhaleny, když se klubko osudů začne rozmotávat, a protože se to týká konce hry, nic vám neprozradím, ale je to vpravdě podařené herní dílko s šikovným scénáristou za oponou.

Velká část questů je vkusně propletena, a tak nelze dokončit jedno bez druhého, snad že byste se někdy zapomněli. Byla by škoda chybou či spěchem přijít třeba o to nové úžasné brnění, které využijete v poslední kapitole a epilogu. Čeká vás tedy pět kapitol v různých lokacích, do nichž se však budete moci později (tedy většinou) vracet. Kapitoly se obvykle odehrávají v odlišných lokacích, a tak navštívíte vísky, bahniska, chrámovou čtvrť, čtvrť kupců, břehy jezera a další. Ve Wyzimě (Vizimě) se budete pohybovat asi nejčastěji. Potkáte se se starými známými a ti vám pomohou osvěžit vaši ztracenou paměť. Uděláte si i přátele nové a při řešení zločinu zachráníte krk nebohému alchymistovi Kalksteinovi, ale musíte se náležitě snažit a neponechat nic náhodě. Jeho služby se vždy budou náramně hodit.

Mnoho NPC od přátel, jako například čarodějka Triss či léčitelka Shani nebo bard Marigold (Dandelion v anglické verzi), po obyčejnou bylinkářku na trhu může pomoci, jednáte-li s nimi dobře, zjistíte, co mají rádi a pomocí vhodného daru z nich dostanete velmi důležitou informaci. Občas se stačí jen opít, nebo splnit nějaký drobný úkol. Jiné informace vyčtete z knih, svitků a dopisů, rozhodně využijete všechny listiny k postupu dál, k výrobě lepších lektvarů nebo ke splnění úkolů, čtěte tedy vše a nebojte se nějakou knihu koupit, když je informace v ní důležitá třeba pro lov určitých bestií. A kdyby to šlo, tak budete číst i ze střev uleželého topivce, ale takhle daleko se autoři zatím ještě nedostali.

Druidi mají mnoho požadavků.
Druidi mají mnoho požadavků.

Bestie jsou vůbec sbírka unikátů. Z bossů lze získat vzácné ingredience na výrobu mutagenů, které odemykají různé pěkné dovednosti. Některé totiž nelze získat za talenty, alejbrž vypitím příslušného mutagenového elixíru. Nestvůry tvoří jedinečný bestiář a v Zaklínači jsou jich doslova mraky (asi je také ukládali do cloudu). Ze zvláštních nestvůr pak můžete získat trofeje. Vždy můžete nést jen jednu trofej, ale dostanete za ni náležitou odměnu. Mezi nepřáteli se vyskytují lidé různých schopností a dovedností, vrazi, násilníci, mágové a další sběř. Zmutovaní kamarádi nepřátel a jejich přerostlí mazlíčci už jsou pak o pár levelů drsnější kapitola a co na to říká takový Zeugl? Vyplatí se obíhat všechny questy a rasit všechny emzáky, co se dostanou pod váš meč. Protože zubatý chapadlovec opravdu není emzák pro slaboučké zaklínačské pískle, co jen rychle spěchá kupředu, do náruči smrti.

K dispozici máte i bomby, k nimž je třeba jistá alchymistická zručnost a protože je to svět magický, je tu i magie zaklínačská – takzvaná znamení, která se učíte postupně. Mně se osvědčilo ohnivé znamení Igni, se kterým už se pak hádal jen málokterý nepřítel. Jedná se o stěnu – později celičký kruh z plamenů – pyrokinetickou energii s různou úrovní zranění. Znamením Aard lze prorážet závaly, prasklé zdi (bohužel jen ty k tomu určené, nelze jej užívat volně) a srážet nepřátele. Tento telekinetický útok užijete třeba v obklíčení. O dalších zajímavých znameních se vše dozvíte ve hře. Lze se je naučit v kruzích živlů, obrovské šutráky nepřehlédnete.

Za branami Vizimy.
Za branami Vizimy.

Když Geralt vyčerpá energii, dojde na chladné zbraně, kterými se můžete doslova ověsit. Nesete si zaklínačský meč – stříbrný na nestvůry a ocelový na lidi, přičemž si jejich statistiky můžete vylepšovat brousky, diamantovým prachem, runami, meteorickou horninou či dočasně zvyšovat damage pomocí různých olejů, připravovaných ze specifických ingrediencí. Osvědčil se mi olej proti spektrám a nekrofágům (mám sice českou verzi hry k dispozici – děkuji za ni, ale hrála jsem anglickou verzi na STEAMu, jejíž rozšířená edice mě stála pouhá čtyři eura, šlo o vánoční akci, v tomhle je STEAM opravdu fajn, a tak motám české i anglické názvy). Za splnění některých tuhých questů získáte i patřičně drsné zbraně – meče s vlastním jménem i vlastním osudem, jejich léčebné účinky jen tak nějaký emzák nerozdýchá a že pak budou vskutku tuze tuzí… ti emzáci.

Alchymie je nezbytná pro přežití (střední obtížnost hry) a studování svitků a sbírání ingrediencí je nedílnou součástí Geraltova života, jen to není tak nudné jak se může zdát. Kytiček roste po cestách za emzáky spousta a když náhodou něco zabijete, stejně to oberete. Základ lektvarů a mazadel vždy tvoří nějaký alkohol, olej a jiná surovina, ale dobře si počtěte v zápisníku, abyste s sebou netahali zbytečné množství rozličných lahví. Často se naskytne moment, kdy budete volit, co zahodit nebo prodat, co si nechat, protože není jisté, zda tu věc nebude vyžadovat nějaký quest či NPC. Předměty, důležité pro hlavní linii příběhu máte ve speciální kapsičce vašeho inventáře (beztak nikdy nepochopím, jak se jim do tak malého batůžku vejde tolik krámů).

Aby vám boje šly od meče, míchání dryjáků od vařečky a porcování emzáků od ruky, máme zde úrovně a vylepšování vlastností v zajímavě vyřešených stromech dovedností. Směňovat bronzové, stříbrné a zlaté talenty za vylepšení znamení, stylů boje a základních vlastností (jako inteligence, síla apod.), bude trošku jako šachová partie, neboť každá vlastnost sestává z několika úrovní, posílení či zvláštních útoků a k tomu má obvykle dalších pět stupňů, k nimž budete pomalu ale jistě šplhat, až se z vás stane vskutku nelítostný zaklínač, ale raději sem dám nějaký obrázek, abyste si to lépe prohlédli sami.

Kvestová kravka.
Kvestová kravka.

U ohňů (zapálíte je křesadlem nebo znamením Igni) můžete meditovat za účelem povýšení postavy a nebo za účelem vyléčení ze zranění případně otravy elixíry. To, že pořád pijete nějaké dryjáky se projevuje zeleným ukazatelem značícím míru otravy a není moudré to přehánět. Meditací se dostanete i z opilosti, případně můžete vyčkat určité denní doby, která je důležitá pro plnění daného úkolu – lidé se s vámi třeba sejdou o půlnoci, nebo budou kolem poledne tam a tam.

V boji na meče (můžete i na louče, na sekery, na nože… ostří nože) volíte mezi třemi typy útoků – silný, rychlý a skupinový na základě schopností či rozrojenosti nepřítele. Na opancéřované plechovky s pomalými kladivy asi půjdete silným útokem ocelovým mečem, zatímco na skupinku slintajících topivců zvolíte meč stříbrný a útok skupinový případně rychlý, přičemž šerm je pastva pro oko, ještě vypijete-li lektvar Blizzard (zpomalí tok času). Dosáhnete-li v některém bojovém stylu čtvrté úrovně, budete moci provést zvlášť účinné rány kliknutím a přidržením levého myšítka (u znamení – pravého, tak můžete posílit daný útok). Geralt může zasazovat i finální smrtící rány, pokud stihnete zareagovat, než se nepřítel vzpamatuje. Máte-li vylepšeno důkladně, je radost dívat se na „tanečky pro meč a slizíky“.

Boj není o zběsilé klikárně k úplnému rozdrcení myšítek, ale o správném načasování útoku. Ukazatel meče prozradí výhodný moment pro další elegantní švih, sek a bác, přičemž se jednotlivé útoky a brikule skládají do sérií a damage vzrůstá a to se pak nikdo s vámi ani pohádat nestihne. Moc hezké. I nepřítel může Geraltovi pocuchat bílý vlas a to speciálními útoky – oslepením, sražením na zem, omráčením, ovládnutím mysli, otrávením, či pomocníčky, přivolanými z horoucích pekel, nebo dvěma zbraněmi, rychlým sledem brutálních útoků atp.

Strom schopností.
Strom schopností.

Abyste vše lépe viděli, kameru si můžete přepínat na izometrický pohled zblízka či z dálky, případně na pohled přes rameno a ovládání zvolit klávesnicí a myší nebo jen myší. Já osobně volím obě dvě periferie a kameru tak, abych se ještě dokázala do Geralta vcítit a zároveň měla přehled. Takže klasická akční, z pohledu třetí osoby.

V inventáři naleznete potřebné i nepotřebné tretky, zápisník obsahuje množství informací o čemkoliv. O úkolech, postavách, rostlinách, lidech i lektvarech. Jednotlivé úkoly lehce sledujete na mapě, stačí aktivovat sledování nebo na daný puntík na mapě kliknout a šipečka kompasu už vás tam zavede. Informace sbíráte tak jak plníte úkoly, některé věci nemůžete dělat, dokud vám někdo neřekne jak nebo si to nepřečtete v drahé knize, například sbírání jazyků topivců pro Siegfrieda, což je další fajn prvek – trochu se snažit, abych se někam doplácal. Nic nedostanete zadarmo… i když, a to se dostávám k prvku, který by vás možná mohl zajímat, Geralt se může pomilovat se spoustou žen a to nejen lidských. Vedete-li správným směrem rozhovory, plníte-li některé questy dle přání dotyčné, či jim nějak vypomůžete, můžete svést například Shani, Triss, Carmen, Modrookou, Toruviel, Její veličensto princeznu Addu a další. Následuje tématická kartička s vyobrazením příslušné slečny v rouše Evině v nějaké rozpalující póze případně se svůdným kukuč. Jsou-li vám upírky sympatické, nezahazujte ani tuhle šanci. Beztak je ten Patrick de Weyze jenom vymaštěný pablb a mé sympatie si přes ty své kecy rozhodně nezískal, tudíž ani Geraltovy ne. Takže jsem sbalila skoro každou, až mě kamarád začal podezřívat, že to hraju jen kvůli balení bab.

Libová hůrka.
Libová hůrka.

Kromě těchto příjemných kratochvilných hrátek existují i ty méně příjemné jako mrtvoly, svraštělé rozkládající se polednice a stříkající krev, podplácení, případně neslušná mluva (vládnu bandě idiotů), hazard a tak, takže asi Zaklínače nebudete cpát dětem, pokud zrovna nerostou jako to roští. To je jen takový detail. Máte ho i na krabičkách, ale záleží na vašem světonázoru.

Anglický dabing je příjemný na poslech. Geralt je určitě uvěřitelnější než ta leklá ryba v češtině. K sympatické postavě zaklínače s bělostnými vlasy a kočičíma očima sympatický hlas. Zvukovou stránku jsem měla obvykle ztlumenou a soundtrack si pouštím často a ráda samostatně, protože je prostě fajn na poslech. Muzika třeba ke čtivu, když je nálada poslouchat tóny.

Graficky není skoro co vytknout. Střídání dne i noci do takového světa už dávno patří a někdy se možná budete bát příšer, vylézajících pod rouškou tmy. U tmy se ještě pozastavím, protože vás nemine prolézání zatuchlé stoky a temných krypt, je ideální zásobit se lektvarem Cat, který umožňuje vidět ve tmě. Je to praktičtější než louče, která má navíc omezený dosah a musíte si ji při bojích pořád přehazovat s mečem.

Pohyby postav jsou vesměs ok, ale při cutscénách trochu haprují a postavy jsou takové prkenné, zatuhlé a ustrnulé. Cutscén samotných bych řekla, že je až moc a vpodstatě kvůli každé maličkosti. Inteligence nezáří. Obludy útočí, lidé se pletou pod nohy, naštěstí je můžete odstrčit zcesty. Občas se nepochopitelně rozeběhnou a nahrnou se v houfech k nejbližší zdi, či dveřím, či obchodníkovi a tupě zavazí.

Některé oblasti jsou trochu schizofrenicky navržené, řekla bych. Obzvláště močály okolo Wyzimy jsou zpočátku zdlouhavým hledáním cesty v koridorech roští a bláta a při častém běhání přes celou oblast sem a tam se poněkud okoukají (no, nemám je moc ráda). Je to prostě kapitola sama pro sebe a kdo se rozhodne Zaklínače teprve hrát, uvidí proč. Což o to, roští, mlha, kytičky, ostrůvky, druidský les – hezky to místo vypadá, pohádkově a mírumilovně, hůř se bažiny prolézají, protože emzáci se stále neúnavně spawnují ve velmi nepříjemném množství a prudí a prudí, vyjma pár questů, kdy jsou bludné scripty vypnuté. S předměty nemůžete kooperovat, pokud jsou emzáci nablízku. To se Geraltův amulet zblázní a ukazatel života, rychlé pozice pro zbraně, lektvary a ukazatel znamení se rozzáří rudou barvou. Za kliky brát, bedýnky otevírat a emzáky obírat budete moci až vše okolo dorubete a rudá pohasne. Občas to trvá.

Geraltův talisman reaguje jak na místa magická, tak nepřátele. Záleží na nastavení během meditace. Tyto dva módy můžete přepínat.

Geralt.
Geralt.

Při tom všem pobíhání se nad vámi kdosi smiluje a Geralt najde pár zrcadel – teleportů, které mu přesuny na chvíli usnadní. Úkoly jsou řešené tak, že musíte běžet přes celé lány a čtvrti a to pokaždé, když nějaký splníte. Je jich mnoho, a tak se bažiny a chrámová čtvrť vryjí do paměti. Nikdo se ze zadavatelů úkolů nepohne, aby vám ho usnadnil. Během dne a noci můžete pár postav najít na odlišných místech. Lidé jsou večer většinou doma nebo v hospodě, ale i tak je všechno na vás. Týpek, kterému zavraždili snoubenku, bude celou dobu v putyce a nehne brvou. Ten by jí snad ani nešel dát na hrob kytku. Z toho jsem získala pocit, že nejvíce času strávíte maratonem po vyhrazených cestičkách mezi emzáctvem. A tyhle roje bubáků jednoho jen otravují, obzvlášť když už tamtudy běží podvacáté. Když se dostanete na břehy jezera a na louky, je to moc fajn změna. To místo je balzámem pro hráčovu duši, i když taktéž zavání pachem mrtvých, repsektive nemrtvých a upírských rejdů, ale o tom to je.

Zaklínač, The Witcher, mě nadchl a ačkoliv mnohé úkoly nejsou moc kreativní a některé lokace nedojdou oblíbenosti, příběh, scénář a postavy se vám na pár desítek hodin dostanou pod kůži, o pěkně ztvárněné grafické stránce nemluvě. Ani u Knights of the Old Republic jsem nevydržela sedět tak dlouho a to je pro mě KotOR Hra s velkým H. Geralt z Rivie si mě omotal. Zaklínač, který je pánem svého života a bere ho tak, jak přichází i se všemi starostmi a slastmi, oháněje se stříbrným zaklínačským mečem a magií. A přesto to není klišovitá fantasy. Ty mě nějak přestávají táhnout. I když třeba Gothic 3 se mi také docela líbí, možnostmi, které nabízí, ale k němu se vrátím jindy.

Chtěl ses prát?
Chtěl ses prát?

Články o propařených hrách píšu, když mám náladu psát, ne každou hru, kterou jsem hrála, drbu na svém osobním webísku. Tohle místo slouží hlavně k vyřádění mého grafomanského já a Witcher si zaslouží své místo i zde, i když vyšel už v roce 2007. Po síti lze najít různé reakce různých osobností (ne ve smyslu telebrit a jiných -brit), některé i dosti hysterické, nevím, jestli mám na to takovou smůlu, ale Zaklínače doporučuji a lidem, kteří hraní z nějakého důvodu odsuzují, vzkazuji – neberte se tak vážně a zkuste to také, protože zbytečného nepochopení a nenávisti je všude snad až příliš.