The Witcher 2: Assassins of Kings

Zaklínač, věčně zachmuřený bojovník a lidmi opovrhovaný mutant, vychovaný a vycvičený zabíjet monstra, kterému však byly ponechány lidské city a to ho rve na kusy, protože ve zmítaném světě, v obraze té nejzkaženější reality, plné násilí a rasismu (jako doma), musí často volit mezi zrůdami lidskými a zrůdami, vzniknuvšími při konjunkci sfér, nepřirozenou mutací. Sám je částečně jedno z monster a sám se velice často staví na stranu utiskovaných, což jej nesmírně vyčerpává. Možná poslední rytíř beze zbroje, vždy ochoten pomoci tvorům i lidem v nesnázích. Napájí se smrtícími dryjáky, aby posílil své reflexy, používá nižší magii, aby s pomocí zaklínačských znamení pomohl štěstěně v boji přiklonit se na jeho stranu. Velice často bývá po zásluze potrestán hloupou lůzou, arogantním pánem nebo svými vlastními chybami, které ho kolikrát stály téměř život, přesto jde dál, kvůli svým milovaným, pohání ho touha odhalit svou minulost i touha setkat se s tou, kterou ztratil, s Yennefer.

Druhého Zaklínače jsem si zahrála s více než ročním zpožděním. Prášilo se mi tu na mou krásnou sběratelku, bez níž si svou herní knihovničku nedovedu představit. Z důvodů archivní grafiky to nešlo jinak, ale co. Potěšilo mě, že se zase mohu oháknout do kožené zbroje, na záda si připnout dva meče – jeden stříbrný zaklínačský a jeden ocelový, vhodný na monstra a mocí opilé sadistické hlupce z řad humanoidů, a vyrazit za příběhem do nebezpečných krajů tam na hranicích Temerie, Kaedwenu a Aedirnu.

A kdy vyfasuji zbroj? Ještě mě ofoukne.
A kdy vyfasuji zbroj? Ještě mě ofoukne.

V brašničkách si nesu posilující elixíry a účinné alchymistické směsi, po kapsách oleje na čepele a ve zbraních mám vsazené mocné runy. Kráčím cestou, kterou jsem si zprvu nevybral, jako obviněný královrah, mající na svědomí život krále Foltesta, chci očistit své jméno. Po překotných událostech musím posbírat roztroušené střípky své paměti, z níž mi zbyly jen matné záblesky a neurčité pocity. Kde je Yenna? Proč je mi skutečný královrah tak povědomý, jakou úlohu sehrávají partyzánské elfí oddíly Scoia’tael, útočící na lidi v lesích a co mají za lubem pletichařící čarodějky? Kdo vlastně tahá za nitky?

V tom všem se musí Geralt vyznat, zmítaný na všechny strany. Není divu, že skončí v náruči nejedné krásky, ať jde o mocnou a cílevědomou čarodějku, nebo spanilou elfku, které zachránil život při řádění vojáků v pevnosti La Valette, kteří si svou agresi vybíjeli na nebohých civilistech. Romance se stává přirozeným vyústěním děje, na které můžete přistoupit, ale také nemusíte, nejde o žádnou malichernost ani trofeje, čímž si myslím, že hra zase o něco dospěla.

Příběh se odehrává po ději v Sapkowského fantasy knihách. Vychází z jeho geopolitického i socioekonomického nastavení a přidává nové postavy, nové zvraty a nová místa, aniž by nějak zásadně vybočoval ze Sapkowského díla. Zpočátku touha očistit své jméno získává na spletitosti a nitky se zauzlují, jak vstupují nové postavy, jejichž pohnutky jsou zpočátku nejasné. Příběhem prostupují intriky a boje o moc, hašteření mezi jednotlivými královstvími, nad nimiž se vznáší hrozba vzdáleného usurpátora císaře Emhyra van Emreise, panovníka Nilfgaardu. Geralt se bude moci často rozhodnout, jak danou situaci řešit a jeho volba může znamenat i ovlivnění celé kapitoly.

Zaklínačský účes drží za každého počasí.
Zaklínačský účes drží za každého počasí.

Navíc se do druhé epizody mohou přenést i rozhodnutí z prvního dílu, pokud pro novou hru využijete poslední uloženou pozici z prvního Zaklínače. Geralta čeká mnoho rozhodnutí, ať už v rámci hlavního příběhu, tak během jednotlivých úkolů, kterých se v tomto dialogy prošpikovaném filmovém RPG nachází poměrně dost. Úkoly už naštěstí nejsou tak zmatené jako v jedničce, kde jste neustále plnili questy, ale quest log se moc nepročišťoval, naopak, neustále přibývaly nové fáze a zákruty a celé to bylo takové chaotické. O ukecané scény zde není nouze, dialogy jsou výborné, občas zaznamenáte i nějaký ten vtípek, a to i v rámci questů.

Hra začíná úžasným renderovaným videem, kterak královrah efektivně zabije svou první oběť, po té zraněný Geralt prchá před pronásledovateli, avšak to druhé je jen sen. Probouzí se zbitý, připoutaný v řetězech ve sklepním vězení pevnosti La Valette a hrozí mu oprátka. Přichází jej vyslechnout Vernon Roche, člen zvláštních temerských oddílů tzv. Modrých pruhů, retrospektivním odvyprávěním událostí při obléhání La Valette začíná prolog hry. Geralt stál po boku krále Foltesta, bojoval proti přesile nepřátel, střílel z balisty, avšak na závěr selhal, když neodhalil vlka v rouše beránčím – královraha, a protože u mrtvého krále zastihli pouze Geralta s mečem v ruce, bylo jasné, že se ocitne v kobkách, kde ho čeká nejistý osud.

Avšak Vernon není zbrklý a záleží mu na nalezení skutečného vraha, postará se tedy o to, aby se Geralt dostal z vězení a společně s ním a čarodějkou Triss odpluje po řece Pontar do obchodní stanice Flotsam. Flostam je obklopen hustým a nebezpečným pralesem, plným monster, tajemných elfích ruin a kamenných soch boha Vejopata. Setká se zde se starými známými, jak jinak než v prekérní situaci se nacházejícími. Na scéně se objevuje čarodějka Sheala de Tancarville a situaci značně komplikuje místní říční monstrum chapadlovitý Kajran, který je téměř stejně slizký jako místní velitel posádky Loredo. Ve vší špíně Geralt plní úkoly místních, které najde na vývěsce před hospodou a odhaluje stopy, vedoucí ke Scoia’tael a k jejich veliteli Iorwethovi. A abych neprozdradila z děje příliš mnoho, řeknu jen, že zde už začínají vaše kroky stranou – volby, které změní tok děje a ovlivní i celou příští kapitolu.

Jaké milé překvapení v tomto podzemním úkrytu.
Jaké milé překvapení v tomto podzemním úkrytu.

Kromě úkolů, můžete v krčmě najít i své přátele a také truhlu, do které si lze ukládat přebytečné věci. Pokud není v hospodě, je u toho červeného stanu támhle. Často se mi podařilo získat lepší výrobní schéma na novou zbroj nebo ultimátnější meč, a tak jsem do truhličky nacpala své staré ohadry, lze je samozřejmě i prodat. Ke všemu jsou přehledné popisy v zápisníku, kde se lze dočíst o všem a o všech, co jste cestou minuli. Quest log je psán formou povídky, kde si můžete přečíst, co a jak Geralt vykonal a na co se chystá.

Za úspěšně splněný quest a za zabíjení nepřátel získává Geralt zkušenostní body, pakliže jich získá dostatečné množství, postoupí na další úroveň a dostane talenty. Ty si rozděluje do schopností, jimiž si vylepšuje své vlastnosti nebo se učí nové. Vlastnosti lze vylepšovat i mutací pomocí mutagenů ze zabitých nepřátel. Každá schopnost má dvě úrovně. Vlastnosti tvoří čtyři cesty vývojového stromu. Základní větví se rozumí výcvik, do jehož dovedností bude nutné nejprve investovat prvních šest levelů, po té se odemknout ostatní větve, a to šermířtví, alchymie a znamení. Zpočátku jsem dávala telnty do všech větví, abych měla od všeho něco, přičemž jsem trochu nadržovala šermířství a šidila alchymii. Při druhém runu jsem se soustředila na znamení a odemkla si speciální znamení Heliotrop, které v časoprostoru vytvoří bublinu, v níž se nepřítel pohybuje jako hlemýžď, zatímco Geralt jej tluče hlava nehlava, samozřejmě v efektních šermířských piruetách a finesách. Ideální při obléhání Vergenu a během ostatních davových scén.

Souboj s přízračnou armádou.
Souboj s přízračnou armádou.

Ukazatel znamení Heliotrop se naplňuje během využívání standardních znamení, která jsem nakonec metala snad všechna, protože jinak útočíte na bandu nekkerů a jinak na přízraky. Pakliže nebojujete, level zuřivosti pomalu vychládá. Znamení Aard vyvolá telekinetickou vlnu, jíž může Geralt nepřítele omráčit a když má štěstí, tak jej i dorazit jediným finálním útokem. Umožní emzáky shazovat ze srázů či probourávat chatrné zdi. Znamení Yrden nepřítele ochromí a připoutá k místu, kde tuto past umístíte, což se hodí v boji proti více exemplářům s nepřátelskými úmysly. Vylepšením pak může použít takové pasti tři, které ještě navíc mezi sebou vytvoří neprostupnou bariéru.

Mé oblíbené znamení Igni chrlí proudy ohně na různou vzdálenost, hodí se pro hromadný podpal kteréhokoliv davu nepřátel. Quen vytváří ochranný štít. Ocenila jsem jej především při hře na honěnou s tuze tuhým emzákem Draugem, což je něco jako obživlá hromada trosek z bitevního pole. Vylepšený Quen pak při útoku přeskakuje mezi ostatními nepřáteli a nadělá paseku, protože odráží část zranění zpět. Vyplatí se házet jej rovnou pod nohy, pokud se nestihnete vzdálit. Poslední znamení – Axie, slouží k očarování nepřítele, což se vyplatí při skupinových seancích a Geralt jeho vlastností využívá i při rozhovorech, kdy může nejenom zastrašovat, ale i ovlivňovat slabomyslné jedince. Některé postavy jsou proti zaklínačské magii imunní a nemá cenu je zkoušet okouzlit, ledaže by samy chtěly.

Letho je tuhý protivník.
Letho je tuhý protivník.

Výhody v boji Geralt získá i požitím elixíru, k jehož výrobě je zapotřebí sesbíraných či zakoupených surovin, dále si může přilepšit potíráním čepelí speciálními oleji proti rozličným druhům nepřátel – nekrofágům a podobně. Po světě se nacházejí i tajemná místa moci, z nichž může čerpat. Na ně jej upozorní chvějící se medailon vlka. Může si tak zlepšit sílu znamení, kritické účinky nebo potunit regeneraci zdraví. Co se zbraní týče, nemusí se omezovat pouze na meče, jsou mu k dispozici i vrhací dýky, petardy a pasti. Pokládání pastí je potřeba takticky rozmyslet, protože nějakou dobu trvá, stejně tak zaměřování během vrhání petard, ale lze házet i halabala, pokud se emzák žene o překot, aby si z Geralta ukousl. Na tyto věcičky je nutné mít recept, stejně jako na zbraně a zbroje. Recepty se dají koupit, získat odměnou či ukrást z kapes padlým. I suroviny najdete tamtéž.

Rostliny, houby a zbytky emzáků obsahují alchymistické substance, z nichž se dá uvařit nemálo dryjáků. Elixíry je nutné vypít ještě před bojem, protože to lze v meditačním stavu. Pokud se dáte na alchymii, z Geralta se tak může stát velice šikovná bylinkářka, sbírající bejlí při ouplňku. S požíváním drog roste i toxicita v organismu a té je třeba se čas od času zbavit pomocí odpočinku. Některé elixíry jsou vysoce toxické a je tedy potřeba sledovat ukazatel toxicity, aby se Geralt nepředávkoval. Je nakloněn i intoxikaci alkoholem, takže si občas skočte na jedno (krát třeba pět, podle gusta). Účinky nefungují zadarmo, obvykle na úkor zdraví a podobně. Další takovou zajímavou věcí je fakt, že může na opasku nosit trofej ze zabitého monstra, přidává bodíky k armoru a vyplatí se občas přebrat batůžek a vyházet již prohnilé a slabé kousky. Můžete je prodat třeba hostinskému na večeři.

Do zbraní existují runy živlů a do armoru zase různá vylepšení – elfská, trpasličí a podobně, runy ani vylepšení s dobrými statistikami nevyhazujte, pokud máte plné kapsy, raději si je uložte do truhličky. Zbroje, které lze vylepšit mají obvykle jeden až tři volné sloty, do kterých můžete nastrkat, co vám zrovna šmakuje. Vše si lze buď nechat vyrobit (třeba tříslotový meč z červené meteorické rudy) nebo se na to můžete podívat i sami, a to v meditačním módu – výrobna lektvarů a dalších věcí.

Beruška, nemá ani potuchy, co je kolem za hukot.
Beruška, nemá ani potuchy, co je kolem za hukot.

Vyskytují se zde i minihry, díky nimž si může Geralt zpříjemnit pobyt v místních zákoutích, a to kostkový poker, páka a pěstní souboje. U kostkového pokeru je asi největší zábava, protože lze občas vyhrát i zajímavý artefakt, ale někdy se mi krysa tak cukla, že mi utekly kostičky, u páky to chce vychytat ten pojezdový ukazatel, který se neustále zmenšuje a je třeba jej posouvat kýženým směrem, jinak se může snadno stát, že vám uteče jak klubko špaget z vidličky a je po srandě. Při soubojích mačkáte klávesy, podle toho, které se zrovna objeví na obrazovce. Chyba znamená těžký výprask. Párkrát jsem to zkusila, ale moc mě tyto souboje nebavily. Kostkovému pokeru jsem se také věnovala snad jen v jedné kapitole. Ale třeba se to ostatním zalíbilo víc.

Tohle všechno je hrozně fajn a ještě jsem neobsáhla další drobnosti a detaily, ale to není účelem. Grafika je dechberoucí, noci temné i prosvětlené dny krásně vybarvují svět, modely domů, lidí, nelidí i věcí jsou obdivuhodné a sem tam se přistihnu, že zírám na detaily, nějaký hezký kout v domě, nebo na lidi, co zrovna vstali z postele a jdou provozovat svou živnost. Svět je živý, zablácený i rozkvetlý, architektonicky vznešený i chudě se rozpadající v chatrčích na břehu. Po ulicích se toulají kočky, v bahně se válí prasátka a když začne pršet, všichni se schovávají pod střechy. Drobnosti i komplexní celky dotvářejí atmosféru středověké vesničky nebo starého vznešeného města, na němž se podepsal zub času a nájezdy lidí, ale přesto si zachovalo svou spanilou tvář. V podzemí panuje neprostupná tma, a tak musím všude rozsvěcet pochodně, nebo popíjet lektvar Kočka, díky němuž vidím životní sílu všech nepřátel i přátel a to i za zdmi, což je takticky výhodné. Co se mi trochu nelíbilo, byla místa, kde se je nutné plížit, v takových okamžicích nikdy nevíte, na jaký kamínek šlápnete a upozorníte stráže a taktéž přesuny jsou dost nejisté a zmatečné a občas mám pocit, že se Geralt už už rozeběhne, aby se s někým srazil. Oproti úžasným animacím šermu, je toto takové krkolomné.

Tak poleť, potvoro..
Tak poleť, potvoro..

Modely postav jsou dovedené do dokonalosti, nešetří se detaily. Geralt může měnit i účes, takže jsem místy vypadala jako pěkné pako :D, stojí to sice orény, ale kdo by občas nebyl tak trochu marnivý a když můžu, tak proč ne.

Čekají vás hromady dlouhých rozhovorů v cutscénách, kde se často střídá úhel kamery, aby podpořil filmovost děje, kvalitní hudební podkres dnes už patří mezi standard a v epických scénách zní epická hudba. Soundtrack často poslouchám i samostatně, ale já jsem na filmové a herní soundtracky docela vysazená, i přesto jej mohu doporučit.

Zaklínač 2 je hrou, která si zaslouží být součástí Sapkowského světa. Vývojáři na ní odvedli kusanec umělecké práce. Trochu mi však vadil nepříliš otevřený svět, takového toho bludišťového typu, kde musím co chvíli koukat do mapy, aby mi neunikl kopeček v křoví, ale možná za to může jen má slepota. V již vymlácených prostorách se znovu naspawnují nepřátelé, což je dobře, protože na nich často závisí splnění některých questů, nagrindujete si tak expy, ale také trochu otravné, když tamtudy musíte poněkolikáté běžet. Geralt se může dostat tuším na 35. úroveň, což se mi na druhý run povedlo. Během rozhovorů do sebe pěkně zapadají kousky příběhové skládačky, postavy se pěkně vybarvují, lákavá je ta možnost volby. A když budete hodní, přiletí i drak.

Vidět a zažít jiné věci a mít chuť prozkoumat, co dělaly ostatní postavy a jak se příběh vyvíjel na druhé straně barikády, to asi umí málokterá hra, ale Zaklínač 2 patří k těm, které mou zvědavost pohání a motivují. Za mou maličkost je to tedy 95% hodnocení. Možná v tom hraje roli i fakt, že jsem neměla moc možností hrát nové kousky a tak nemohu moc srovnávat, ale mně se prostě Zaklínač zamlouvá a někde ve skrytu duše se těším, že mistři ukuchtí i třetí díl.