Teplárna

Jedno krásné páteční dopoledne jsme se s Indym vypravili na velikou akci. Nedaleko jsme objevili destinaci, téměř pod nosem, za rohem, na které už nejeden urbexer jistě byl, když na to tak koukám a rozličné orezlosti poznávám. Je to takový ostrov opuštěnosti uprostřed civilizace, takže to tam také podle toho vypadá (a smrdí). Ale… je to pěkný malý kousek industriálu i se schůdky, které jako by z Vetřelců vypadly.

Ačkoliv jsme táhli stativ, nějak nebyl čas, nebo co, ho použít. Řádně jsme se obalili humusem (chytrolín číslo jedna neměl rukavičky). V administrativní budově panoval převážně chlív. V hlavní budově pro soukolí a soustrojí ležela vrstvička prachu z uhlí a do toho nejhlubšího sklepa jsme se neodvážili přes zatuchlost, temtotu a vysokou koncentraci prachu ve vzduchu vkročit, čili nám něco mohlo uniknout, ale zdraví máme prý jenom jedno.

Do zauhlovací věže (nebo co to tam bylo) jsme vyhopkali závěrem a tam jsme také potkali dalšího průzkumníka, se kterým jsme se míjeli po celou dobu prolézání opuštěné destinace. Setkání probíhalo následovně. Ze schodišťové šachty se ozvalo: dobrý den. Od nás zase: kdo tam? A z chodby: průzkumník. – Tady taky. Ještě jsme se dozvěděli, že přišel zvnějšku a že střechy jsou nejlepší. Což je jistě pravda, ale mě tam nedostanete.

No. Vzala jsem si s sebou kapesní bylinkovou manu a taky pěkný bolehlav, ale co už. Urbex to byl parádní, i když o opuštěnosti by se dalo spekulovat (chodily tam rozličné osoby a ne každá byla druhu průzkumnického). Taky bordel přesahoval únosnou mez a některá libová doupátka tu ani neukazuji. Takže je to místo spíše pro větší skupiny a určitě to bude lepší v zimě… a baterku si vemte ať nespadnete, chybí tam rošty.

Zbytky teplárenského zázemí