Telefon zentrale

V páteřní chodbě mé oblíbené podzemní destinace poklesla hladina vody. Vypravily jsme se tedy do telefonní centrály a pak i na místa, kde jsme už několikrát byly. Chceme se svým archivem porovnat, zda-li dochází k častému opadu. Z předchozích pátrání po informacích jsem věděla, že centrála je zatopená a hladina bude přesahovat mé fešné pracovní gumáky. Protože během posledních průzkumů hladina postupně klesala, řekly jsme si, že by bylo konečně možné zajít na návštěvu. Naši cestu provázelo vzdálené praskání kamene a zurčení vody v jedné z větracích šachet.

Povšimla jsem si drolících se cihlových zdí u záchodků v hale 37, stačilo by kýchnout. V příčné chodbě 34, tuším, dělá strop bububu, ze země trčí čerstvě zapíchnutý kus vápence pod méně stabilní částí, kde jsme nestály a kde došlo k drobnému opadu behěm naší přítomnosti. Chodba C se stále značně loupe a kameny, které dříve visely napůl žerdi, už leží opodál. Praskliny jsme i tentokrát obcházely tiše jako myšky (i když potkani hrozně dupou). Zamířily jsme do zadních traktů – do chodby D, abychom se pokusily na náš chachostroj zaznamenat dálavy úzké páteřní chodby. Později jsme potkaly skupinku dobrodruhů.

Některé kouty našeho oblíbeného podzemí jsou zřícené už dlouho. Prosakující voda vyplavuje vápenec a ten pak tvoří krasové útvary na haldách suti. Nedovedu si představit, kolik let života dolu zbývá. Pokaždé, když vidím nové a nové prasklé bloky a vršící se haldy v širokých sálech, říkám si, že to nemůže být mnoho. Pak přijde zima, led naruší další vrstvy a staré dílo se s námi nadobro rozloučí.

Telefonní centrála a jiná zákoutí