Tajemství havraní skály

Po exkurzi v pevnostním podzemí Terezína jsme dostali tip na další zajímavé místo, o kterém jsme už nějakou dobu cosi tušili, ale dosud jsme se mu tak nevěnovali. Také nastalo výroční pofňukávání nad fotkami ze zavřené podzemní továrny. Těch několik událostí nás konečně postrčilo k tomu, abychom si telefonicky zabookovali místa na výpravě po podzemních komplexech bývalé letecké továrny pro válečnou výrobu.

Oprášili jsme a sesypali na hromádku baterky, podvlíkačky i stativ a vypravili jsme se směrem na Českou Kamenici, netuše nic bližšího, jen že se lze projít po třech různých podzemních destinacích z nedávných válečných dob. Historie údolí však nebyla vždycky tak temná.

V 19. století zde vznikly přádelny, jejichž věhlas sahal až do Indie. Místní rodák Franz Preidl se tak zasloužil o rozvoj průmyslu a císař Franz Josef jej povýšil do šlechtického stavu. V roce 1942 došlo ke konfiskaci celého objektu a postupně se sem přesunula výroba dílů pro letecké motory, nosiče bomb a podobně. Stavěly se zde i vrtulníky Focke-Achgelis Fa 223 se dvěma protiběžnými rotory. V továrnách pracovali vězni a zajatci z nedalekých táborů. Jejich úkolem bylo vyrubat nové podzemní prostory – Werk B, které po válce převzala ČSA a ukládala zde ženijní materiál.

V prvních podzemních prostorech, vytesaných do pískovcové skály, leží rozličné nálezy různého charakteru. Pokud si vzpomenete, jak vypadaly výstavky v již uzavřeném podzemí u nás na severu, pak zde lze vidět ještě více dobových artefaktů, od nářadí, přes součástky z válečné výroby až po zbytky letadel, které ve zdejším kraji padaly, jak v Bermudském trojúhelníku. My jsme si vyslechli zajímavý výklad od zakladatele expozice, pana Karla Hunčovského, který zde provází již druhou dekádu, a tak má ke každému místu spoustu informací a v rukávu hromadu odpovědí na otázky.

Jestli někdo z vás zná první Penumbru od Frictional Games, tak ve druhém komplexu hororové srdce zaplesá nad jistou podobností s rozsáhlejšími podzemními prostory, jejichž zdi jsou zpevněny betonem. Tunely jsou opravdu obrovské a končí v nedohlednu. Temnota pohlcovala i světlo z mé kosmické pidibaterky, která postupně ztrácela vůli bojovat s něčím tak strašlivým jako je zima, kondenzace a neprostupná černota :).

K poslednímu místu se přejíždělo našimi urbexwageny a zde na mě dýchla atmosféra, prosycená nepatrnými zbytky rozličných druhů paliva z obrovských podzemních tankerů. Nádrže dosahovaly délky až 100 metrů, v průměru měly metry 4 a k jejich výstavbě došlo na přelomu 50. a 60. let 20. století. Po odchodu sovětských vojsk, jak už to tak bývá, došlo ke zničení většiny zařízení a celé plenění přežila jedna nádrž. Dnes už je podzemí velmi zničené a pokud jej chcete vidět ještě v jeho velké slávě, najděte si stránky pana Lahody a jeho Podzemí CMA, které je nevyčerpatelnou studnicí fotografií z období po odchodu sovětů.

Dnes už nám zbývají jen drobné čučky, které, když jsou volně přístupné, podléhají davu kazisvětů. Naštěstí existují sdružení, kterým se sem tam podaří i něco zachránit.

Výpravy do podzemí jsou na objednávku na stránkách podzemní továrny Rabštejn: http://www.podzemirabstejn.cz/. Fotografie jsou pořizované během exkurze.

Video

Fotky