Tajemná vila

Uprostřed lesů a luk stojí opuštěný cihlový dům, vede k němu nenápadná příjezdová cesta, označená povalenými sloupky, nad níž se sklání koruny stromů. Pod malou vyhlídkovou terasou zarůstá betonový bazén, k němuž vede pár zarostlých schodů. Na střeše domu kvete divoké bejlí a poslední dřevěný vikýř slepě hledí nad mladý les.

Mezi stromy jsme zahlédly (byly nás celé 3 ks bez jediného kousku skřeta) vysoká okna v cihlové fasádě, skrývající se ve stínech. Zavětřily jsme a vyrazily kupředu jako ohaři. Podle indicií vila prodělala nějakou rekonstrukci, nebo alespoň pokus o ni. Uvnitř vůbec nic není (vyjma osminohých nájemníků v temném sklepení a dvou tří kusů nábytku, který si tam někdo dotáhl). Zdi jsou oškrábané až na dřeň. Někdo si dal práci se stržením schodiště do prvního patra. Stropy vypadají novodobě. Zůstaly staré roletové tyče, schody z prvního patra na půdu a také všemožné štuky na sloupcích oken i další exteriérové zdobení, které jsme si mohly prohlédnout.

Prozkoumaly jsme kamenné sklepení s klenbou, do něhož malými okny proniká jen nepatrné množství světla, zabarveného všudypřítomnou vegetací. Dvojice oken v jednotlivých místnostech vypadají jako zlověstné oči a když jsem fotila na dlouhou expozici, místnost byla zalita přízračným zeleným světlem Chaosu.

Ze střechy se tyčí dva velké komíny a zmíněný dřevěný vikýř, jinak už nelze nic jiného spatřit kvůli hustolesu. Do sklepení vedou z venčí minimálně jedny malé dveře pod dřevěným přístřeškem a pod schody se nachází další zazděný prostor, jehož účel neznám, ale připomíná úzkou chodbu, je jen částečně probořený a nachází se v něm halda suti. Právě tady si libují pavouci se svými kokony, které jsem viděla až na fotkách, protože můj světlomet vrhal jen polochcíplý kužel světla, který kolikrát ani nestačil rozehnat stíny v hlavní chodbě. Na interiéru jsou znát časté přestavby, přepažení místností, zazděné obloukové průchody a místy lze vidět i zbytek malby. A to hlavně u zadního vchodu a v kamrlících nedaleko.

O osudu vily nemám bližší informace. Předpokládám, že bude pravděpodobně německá a narazily jsme na ni poměrně náhodou, i když jsem měla tušení, že by bylo dobré oblast prozkoumat. Nedaleko ní se nacházel i statek, který už nelze rozeznat od lesa. Leží v troskách a zbývá už jen pár zbytků zdí, jeden oblouk nad vchodem do zasypaného sklepa a haldy opuky. Statek už je spíše lesem, pokryt lány kopřiv.

Zbývá mi ještě jedna návštěva v té oblasti, která musí trochu počkat, protože si vyžaduje speciální vybavení, kterým momentálně nedisponuji, ale už jsme se tam byly podívat a prý by to šlo. A všímám si, že se poslední dobou hodně rojí urbexeři. Ostatně, tušila jsem, že je tam potkáme. Prostě čuch. Šly jsme si sice po svých, uculujíce se, s blembáky pod rukou, na ně, s blembáky na hlavách, ale bylo fajn potkat někoho, koho to prostě nějak zajímá. Už nejsme osamělí vlci, spíše osamělé smečky. Vzaly jsme to letem světem a přetahovaly se o stativ. Určitě bych se tam ještě chtěla podívat.

Tajemná vila a zelené sklepení