Mechové zahrady a sluncezápady

Vykoukla ona mýtická kulatá věc, o které už nikdo nedoufal, že ji ještě zahlédne. Po dnech temnoty se tomu volání dálky nedalo odolat. Sebrala jsem se, hodila všechno za hlavu a vyrazila jsem do lesa oňufat mechové detaily, skalní vyhlídky, cesty i vrcholy kopců. Západ pak barvil scénu do všech možných odstínů barev, to už jsem pomalu valila zpátky, abych přišla tak nějak.. zase úplně za tmy. Byla to krása.

Pokračovat ve čtení „Mechové zahrady a sluncezápady“

Cestou necestou, bahnem a závějí

No dobrá, s tou závějí to trochu přeháním. Představte si vrstvu rozbředlého sněhu a pod ním vrstvu bahna – a takhle ta cesta vypadá po celé své délce. Složitější to bylo nahoru než dolů. Jak už to tak občas bývá. Cestou se ještě pěkně rozpršelo, takže jsem si docela vážně říkala, že to otočím. Nakonec jsem to neudělala a vylezla jsem jak na skalní vyhlídku, tak na vrch Lovoš, z něhož byl hezký pohled do dálav.

Pokračovat ve čtení „Cestou necestou, bahnem a závějí“

Ve starém sadu

Loubinec už se krásně barví do červených odstínů, a tak jsem využila tu chvilku, kdy vykouklo sluníčko zpoza mraků a vtrhla do starého neudržovaného sadu. Než vrchní lampa zapadla za hradbu stromů, cvakla jsem si pár obrázků do památníku, prohnala jsem je filtry a tady jsou. Byla to opravdu krátká návštěva, ale docela mě potěšila.

Pokračovat ve čtení „Ve starém sadu“

Lesní mechoviště

Vlezli jsme s Indym do lesů. Mám k tomu také pár obrázků lesních detailů rozličných mikrozahrádek na kmenech stromů, spoustu mechu, hub a lišejníků. Taktéž lány bledulí, které jsem se snažila zvěčnit mezi kravinci. Mechy dostaly napít, takže se začaly pěkně zelenat. Na rozpadlých zbytcích zdí jich rostou celé koberce, obepínají také mrtvé kmeny stromů.

Pokračovat ve čtení „Lesní mechoviště“