Trin's personal website about explorations, nature, events and PC games.
Po velmi dlouhé době jsem se odhodlala vyhopkat na kopec, kde jsem už nějakou dobu nebyla. Trochu nasněžilo a nad krajem se převalovala mlha. Mrazivý vítr pofukoval na boční vyhlídce řádně. Nahoře byla cesta docela zmrzlá, dole zase namrzly stromy i traviny a všechno vypadalo jako z jiného světa.
Poslední den roku 2020 jsme strávili v pustině, kde se proháněly srnky. Slunce putovalo nízko nad stromy a když konečně zapadlo, zbarvilo Ještěd do růžova. Celá podívaná trvala nejméně dvě hodiny a nebýt pokročilé zmrzlosti, stojím tam dodnes.
Vzala jsem stativ a foťák vyvenčit do lesa v okolí hradu Opárno. Ačkoliv počasí docela přálo, ledový vítr, který se do naší malé výpravy (přijel totiž Indy a spol.) opíral na louce pod Lovošem, kde jsme se pozastavili cestou, dal tušit, že se na příští dny chystá něco většího.
Málem nás sežrali komáři v lese, ale na hradě Lukově naštěstí žádná hejna nelétala, a tak jsem si mohla vychutnat západ slunce nad lehce zastřeným krajem. Natáčela jsem dohromady asi dvacet minut pomalý sestup slunce za horizont, část záznamu jsem použila ve velmi krátkém videu na památku.
Obešla jsem pár známých míst, v lese jsem potkala stádo srnek a nakonec jsem vylezla na fotolouku o patro výš. Epické západy slunce jsou vždycky krásné. Ale protože to mám domů daleko a nechce se mi po tmě temným lesem, balívám to dřív, než se nebe úplně předvede.