Deštivé dny v lesích

Dešťové perly ozdobily všechny listy.

Vyrazili jsme na výlety po různých končinách. Počasí i tentokrát přepínalo módy každou minutu. Nad krajinou létaly naducané mraky a čas od času zasvitlo slunce. Z větrné hůrky jsme se šli podívat do několika zaniklých vesnic, cestou jsme na kraji zvlněné louky spatřili stádo srnek. Na loukách se bělaly ochmýřené hlavy pampelišek a sem tam se dala najít i jiná drobná květina.

Pokračovat ve čtení „Deštivé dny v lesích“

Malá lesní zahrada

Prvního května jsme si po robotování na baráku a následných čarodějnicích s Indym udělali výlet do lesů v Ralsku. Do jedné z mnoha vylidněných vesnic, po nichž zbývá pramálo staveb. Většinou jen sklepení, nebezpečné studny a zbytky zdí z pískovcových kvádrů. Přes rozpadlé zídky leží kmeny stromů, které spadly už dávno a na jejich povrchu raší mechy, kapradí a kvetou rozličné jarní kytičky, tvoří tak malé fotogenické zahrádky, hodné zvěčnění.

Pokračovat ve čtení „Malá lesní zahrada“

Slunečný den v zaniklé vesnici

Z vody raší krásně zelené rostlinstvo.

Dnes bylo prostě nádherně. Slunce se odráželo na vodních hladinách tůněk a mokřadů, motýli poletovali nad pastvinami a i když ráno byly krásné tři stupně pod nulou, teplota se během dne vyšplhala téměř ke dvacítce. Jarní květena nesměle vystrkuje lístky, po březích potůčků pobíhají myši a v houštinách poskakují zajíci. V nádrži jsem dokonce potkala plovatku bahenní, nemýlím-li se. Někteří jedinci se plavili nohou vzhůru, jiní ještě podřimovali na větvičkách a na řasách. A hlavně, nikdo se tu nemotal. Byl klid, ticho, jen ta příroda.. a zbytky vísky, již mnohokráte prošmajdané.

Pokračovat ve čtení „Slunečný den v zaniklé vesnici“

Lesní mechoviště

Vlezli jsme s Indym do lesů. Mám k tomu také pár obrázků lesních detailů rozličných mikrozahrádek na kmenech stromů, spoustu mechu, hub a lišejníků. Taktéž lány bledulí, které jsem se snažila zvěčnit mezi kravinci. Mechy dostaly napít, takže se začaly pěkně zelenat. Na rozpadlých zbytcích zdí jich rostou celé koberce, obepínají také mrtvé kmeny stromů.

Pokračovat ve čtení „Lesní mechoviště“

Opuštěné údolí v lesích

V sobotu ráno jsme se vypravili na výlet do ztraceného údolí kdesi v Ralsku. Po klikaté silničce, vedoucí zšeřelými údolími jsme přijeli až na místo. Šli jsme obhlédnout trosky kostela na kopci za německou školou, školní budovy a rokle v okolních lesích. Udělala jsem zase pár exteriérových fotek. Bývalá vesnička byla celý den zahalená šerem. Teplota klesla ke třem stupňům a široko daleko nikdo nebyl, jen divá zvěř, která se ukrývala někde v lesích.

Pokračovat ve čtení „Opuštěné údolí v lesích“

U zeleného jezírka

Obec, kterou jsme zčásti s Indym prošmajdali, je dlouhá téměř jako Lovosice. Je to jedna z těch vísek, co se táhnou údolím a na svazích v délce tři kilometry. Nalezli jsme tu zbytky hospodářských budov, sklepů, nádrží na dešťovou vodu i nějaká ta studna se najde. Jestliže počasí dovolí, podíváme se ještě dále. Co mě zaujalo, byl dům, rozpůlený výjezdem z tankodromu. Celá oblast okolo tohoto domu nese stopy po své vojenské minulosti. Pro opuštěné sklepy je potřeba zajít krapet vedle, poobracet různé větve a případně přehopkat plot obory (najde se zde pár dřevěných přelezů). Různá mechoviště rostou v místech, kde kdysi prosvítalo světlo skrze okna hospodářských usedlostí..

Pokračovat ve čtení „U zeleného jezírka“

Jak nás chtěli sežrat komáři

Po úštěckém historickém jarmarku jsme zamířili zase po nějaké (dlouhé) době do lesů v bývalém vojenském prostoru. Čirou náhodou jsem s sebou táhla sklíčko a taktéž svítilo slunce, takže jsem místy bloumala po lese, lámala si hnáty na kamenech z domů a zídek a máchala okolo sebe neustále rukama, protože jakmile jsem se pozastavila, abych zmáčkla spoušť, okamžitě si na mě sedlo hejno vyhladovělých komárů.

Pokračovat ve čtení „Jak nás chtěli sežrat komáři“