Milověci 2016

Kalendář od Opuštěných míst.

I tento rok se podívám do kreativního soudku. Milověci – to je skupina rozličných kreativních věcí od skutečných lidí. Zhmotňují to, co mám ráda. Během pracovně/ detektorářsko/ slackovacího pobytu v Prahe mi domů dorazily dva balíčky. V jednom se nacházel kalendář s urbexovými fotografiemi od Opuštěných míst. Ve druhém se pak povalovala v bublinkách obalená výšivka mého oblíbeného zaklínače Geralta, kterou vytvořila Pantagruela za dlouhých letních dní a zimních večerů.

Pokračovat ve čtení „Milověci 2016“

The Witcher 3: Wild Hunt

Tohle bude další osobní óda na počítačovou hru, dávám vám tedy tento mikroskopický prostor vyklidit pole a jít si vrčet do temného kouta. Když bylo oznámeno, že bude vydán třetí herní Zaklínač, probral se ve mně drak a určil, že tu hru musím mít i kdybych měla prodat zkamenělá játra nepřítelova na černém trhu. Málokdy mě něco inspiruje k šetření kreditů natolik, aby se nerozkutálely při prvním pohledu na nějakou oduševnělou potřebnost (támhleten stejk musím sežrat, tuhle knížku si musím koupit atakdále).

Pokračovat ve čtení „The Witcher 3: Wild Hunt“

The Witcher 2: Assassins of Kings

Beruška, nemá ani potuchy, co je kolem za hukot.

Zaklínač, věčně zachmuřený bojovník a lidmi opovrhovaný mutant, vychovaný a vycvičený zabíjet monstra, kterému však byly ponechány lidské city a to ho rve na kusy, protože ve zmítaném světě, v obraze té nejzkaženější reality, plné násilí a rasismu (jako doma), musí často volit mezi zrůdami lidskými a zrůdami, vzniknuvšími při konjunkci sfér, nepřirozenou mutací. Sám je částečně jedno z monster a sám se velice často staví na stranu utiskovaných, což jej nesmírně vyčerpává. Možná poslední rytíř beze zbroje, vždy ochoten pomoci tvorům i lidem v nesnázích. Napájí se smrtícími dryjáky, aby posílil své reflexy, používá nižší magii, aby s pomocí zaklínačských znamení pomohl štěstěně v boji přiklonit se na jeho stranu. Velice často bývá po zásluze potrestán hloupou lůzou, arogantním pánem nebo svými vlastními chybami, které ho kolikrát stály téměř život, přesto jde dál, kvůli svým milovaným, pohání ho touha odhalit svou minulost i touha setkat se s tou, kterou ztratil, s Yennefer.

Pokračovat ve čtení „The Witcher 2: Assassins of Kings“

The Witcher

Libová hůrka.

Dozaklínala jsem. 50 (kecy v kleci, už je to 112) hodin v kůži zaklínače Geralta z Rivie pro mě bylo příjemným zpestřením vánočního období. Zapařila jsem si jako o život. Jsou v tom sice započítány i pauzy na svačinu, reloady a pár návratů ke starším uloženým pozicím, to když jsem se rozhodla, že situaci budu řešit jinak, ale i tak se herní doba blíží příjemné cifře. Můj osobní rekord je 12 hodin a 24 minut lítých bojů.

Pokračovat ve čtení „The Witcher“