Mlhavý podzim v Dubí

Už jako malý capart jsem byla posedlá stromy, spletenci kořenů a tůňkami v nich. Podél lesní cesty, která vedla k hájovně stávaly mohutné stromy, jejichž kořeny vytvářely spletence, po kterých se dalo šplhat. Vždycky jsme lezli po nízkém hřebenu na obou stranách potoka, který v zimě zamrzal a voda působila úplně černým dojmem. Další strom rostl na druhé straně oblouku za hájovnou a pod ním byla dutina, z níž si nejedno místní děcko udělalo bunkr.

Pokračovat ve čtení „Mlhavý podzim v Dubí“

Vichřice nad těžní věží

Původně to nebylo vůbec v plánu, měli jsme namířeno do dolu cínového, ale naskytla se zajímavá destinace, ze které mi oči přecházely. Přijeli jsme na místo. Řidič se snažil vystoupit a poryvy větru ho uklidily zpátky do auta a zabouchly za ním dveře. Nad železobetonovou těžní věží, tyčící se jako citadela nějakého temného pána nad areálem dolu, letěly tmavé mraky a vítal nás mocný fukéř.

Pokračovat ve čtení „Vichřice nad těžní věží“

Potkaní kmet Cookie

Even rats love cozy spaces.

Cookiemu už je dva a půl roku a v kleci už má holobyt, aby nikde nespadl, nezasekl se nebo nezůstal viset při soukání do Sputniku. Je to tak 14 dní, co jsem začala všechno dávat pryč, když jsem si všimla, že už to moc nedává. Ještě nějakou dobu měl sputnik zavěšený na karabinách tak, aby do něho mohl vlézt přímo z podlahy klece, ale i to už je na něj moc, takže má různé domečky bez překážek.

Pokračovat ve čtení „Potkaní kmet Cookie“