Trin's personal website about explorations, nature, events and PC games.
V bývalé vesničce na větrné hoře je poměrně klid. Už i tady v březnu 2021 kvetly některé rostliny a sníh už téměř všechen roztál. Jen pár zbytků se drželo ve stínech pod vysílačem. Naposledy jsme se tu zastavili, když zde fičel vichr a všude ležel sníh. Tentokrát bylo jarně a teplota se vyšplhala na dvacet stupňů.
Že se z mrznoucí mlhy a drobných bílých fleků nakonec vyloupla sněhová pokrývka, mě samozřejmě nepřekvapilo. Naopak, já jsem byla ráda, že bude co fotografovat. Fičan fičel a hučel. V dáli se ozývalo dunění a temné mraky letěly nad krajem vysokou rychlostí. Našla jsem si fotogenický flek na louce u balíků sena, odkud byly vidět nejenom kopečky, oranžová sluneční záře, ale i ona mohutná vrstva oblačnosti ve všech odstínech temnoty. Úplný Mordor. Krása.
Lesní cesty nás zavedly k opuštěnému dvoru a do zaniklé vesnice pod vrcholem větrné hůrky. Ze dvora zbylo ještě dost stěn i ohromných stromů. Ze zaniklé vesničky pak pár místností a studní se staletým velikánem na křižovatce.
Na Vrátenskou rozhlednu jsme vyhopkali jen čirou náhodou, a to díky uzavírce jedné cesty směrem ke hradu Houska. Co se dalo dělat. Vyšli jsme tedy na kopec a koupili jsme si lístky. Dozvěděli jsme se též, že se chystá přestavba a že jsme tedy přišli včas.