Zimní večer v lese

Šla jsem se vydupat do lesa. Cestou jsem ještě vyřizovala telefonát, proč ne, no každopádně zpráva dobrá, takže cajk. Na zemi se již dělala břečka, ale v lese a na kopci ještě vládl led a sníh. Zažila jsem naprosto úžasný západ slunce. Takový ten barevný, který září až do tmy. Růžové nebe se odráželo v hladině jezera a celá krajina byla zahalená barvami západu. Jak již to tak bývá, celou akci jsem si neplánovala. Na kopci jsem se ocitla náhodou a k západu slunce jsem také přišla náhodou.

Pokračovat ve čtení „Zimní večer v lese“

Na zasněžený Ovčín

Slunce a mraky.

V noci na 5. prosince padal další sníh. Sebrala jsem tedy svých pět svačinových švestek a vydala se bruslit po rozbředlém sněhu stejným směrem jako den předtím. Cestou jsem se zdržovala jen decentně. Dokonce bylo vidět i na kopečky, které se minule schovávaly v mlze. Cesta na Ovčín byla věru veselá. Po úspěšném vyškrábání se vzhůru jsem se pokochala výhledy a s úplně promočenýma botama sjela z kopce jako Legolas (nebylo to v plánu). Parádní výhledy.

Pokračovat ve čtení „Na zasněžený Ovčín“

Túra na Lovoš a zpátky

Už je prosinec, uplynul první týden a já jsem se zase dostala do lesa. Listí je spadané, na cestách leží vrstva bláta a ptactvo poskakuje po zemi a loví svačinu. Cestou vzhůru jsem potkala menší hejno, úplně stejně jako nedávno v Ralsku u vodního zdroje. Jsou méně ostražití a více hladoví. Nevím, kolik toho dokáží najít v lese k jídlu, na zahradě jim však vždycky pověsím nějakou dobrotu.

Pokračovat ve čtení „Túra na Lovoš a zpátky“