Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Už je prosinec, uplynul první týden a já jsem se zase dostala do lesa. Listí je spadané, na cestách leží vrstva bláta a ptactvo poskakuje po zemi a loví svačinu. Cestou vzhůru jsem potkala menší hejno, úplně stejně jako nedávno v Ralsku u vodního zdroje. Jsou méně ostražití a více hladoví. Nevím, kolik toho dokáží najít v lese k jídlu, na zahradě jim však vždycky pověsím nějakou dobrotu.
Už se přiblížila zima a studený vzduch dával vědět, že je na čase vytáhnout rukavice. V koridoru, ohraničeném kopci ze všech stran, ke kterému jsem se pomalu blížila houštím, vždycky trochu vane vítr. Přimrzaly mi ruce ke stativu, ale když svítilo slunce, ještě zvládalo trochu hřát.
Byla jsem se projít cestou a necestou okolo kopce. Devítikilometrová procházka mi zabrala asi 4 hodiny. Všude raší houby, listí padá ze stromů, chvílemi pršelo a studený vítr se proháněl lesem. Většinou si nic neplánuji, prostě popadnu věci a jdu, kolikrát se chci podívat ještě za támhleten roh a zčistajasna se ocitnu v sedle kopce, kam obvykle chodívám jinými cestami.
Proběhl poslední letní den takhle na podzim. Oproti minulé sobotě, kdy jsme mrzli v zimních bundách a podvlíkačkách, jsem si o dost polepšila a venku jsem mohla být v triku s krátkým rukávem. Samozřejmě jsem si do báglu vzala i zálohu na větrnou hůrku, ale jinak bylo krásně teplo.
Že prý bude hezky, říkali, takže když přijeli, na všem ležela hustá mlha, teploměr ukazoval zase hezkých -3°C a co s tím. Co se dalo dělat, nakonec jsme se přecijen vykopali od hrnců s jídlem a šli jsme se projít po zamlžených cestách někam na kopečky. Vzali jsme to oklikou, kam většinou nikdo nechodil, vítal nás celkem studený vzduch. Na několikero vyhlídkách jsem se na chvíli zastavila, abych se pokochala.
Šla jsem si zase vyvenčit sklíčko a rozlézající se bacil k tomu. Vydrápat se na kopec tentokrát dalo docela zabrat a k fotkám jsem se dostala až další den. Napadl totiž sníh a jakožto vzácný úkaz jej bylo třeba zdokumentovat. Na kopci fičel ledový vítr, sněhová pokrývka byla čistě uhlazená a navátá na kmeny stromů.
Letní horka trochu povolila své sevření. Chvíli jsem pozorovala, jak se po nebi prohánějí duchny a hází stíny přes celou krajinu. Nedalo mi to a vypravila jsem se tedy na procházku. Protože jsem si v podzemí vyzkoušela časosběrné focení, chtěla jsem si ho vyzkoušet i nad zemí.
Abych tady moc nezatuhla, vypravila jsem se na procházku po lese. Už dole u pole jsem se zastavila u prvních květin – vlčích máků. Pak jsem se probrodila pralesem, který mezitím, co jsem byla pryč, vznikl na cestě okolo vinice, kde stihl vyrůst nový a zároveň úplně ošklivý plot proti divočákům. U zahrádek jsem se moc nepozastavovala a vplula jsem do lesa.