Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Letní horka trochu povolila své sevření. Chvíli jsem pozorovala, jak se po nebi prohánějí duchny a hází stíny přes celou krajinu. Nedalo mi to a vypravila jsem se tedy na procházku. Protože jsem si v podzemí vyzkoušela časosběrné focení, chtěla jsem si ho vyzkoušet i nad zemí.
Abych tady moc nezatuhla, vypravila jsem se na procházku po lese. Už dole u pole jsem se zastavila u prvních květin – vlčích máků. Pak jsem se probrodila pralesem, který mezitím, co jsem byla pryč, vznikl na cestě okolo vinice, kde stihl vyrůst nový a zároveň úplně ošklivý plot proti divočákům. U zahrádek jsem se moc nepozastavovala a vplula jsem do lesa.
Přes noc trochu foukalo, takže další den nás čekaly celkem koukatelné výhledy z hrádku Košťálov, na němž se ještě držel sníh. I tento výlet jsme započali ze strany od Sutomi. Silnice se nacházela ve stínu, takže jsme si ještě užili zbytků sněhu, nejsem si jistá, jestli tuto zimu ještě nějaký napadne, počasí je poněkud chaotické.
Při cestě na vyhlídkový vrch Plešivec v Českém Středohoří stojí kaple Narození sv. Jana Křtitele, obklopená prastarými stromy. Téměř celý vrch je zalesněný, ale jeho jižní část tvoří suťové pole, z něhož jsme měli Středohoří jako na dlani.
Zima se ještě ozvala. Opožděně. Mnozí z nás již očekávali rozkvetlé lesy, plné podléšek. Místo toho přes noc napadl sníh a držel se celé dva dny. Moc se mi v těch mrazech lozit nechce, ale sníh a krapet slunce jsem si nechtěla nechat ujít.
Ještě jsem to stihla. Poslední říjnový den. Vyrazila jsem na klasickou procházku na kopec a zpátky s občasnými zastávkami kvůli focení. Po vichřici zbyly v lese nesmazatelné stopy v podobě polámaných stromů, cesta byla už normálně průjezdná, já jsem se však vypravila bahnitou kamzičí stezkou.
Z Ostrého jsme se přehoupli do Milešova (kde se dá nalézt spousta starých domečkovitostí) a tou nejdelší cestou jsme se pomaličku vydali vzhůru na nejvyšší horu Českého Středohoří Milešovku. Trasa byla dlouhá 2,6 km a stoupání činilo 446 metrů. Bylo to vpravdě náročné, u rozcestí s hromadami šutrů už jsem si musela hlodnout do cukrů, ale vylezli jsme až na vrchol.
Jednoho krásného parného dne jsme konečně vylezli na zříceninu hradu Ostrý. Hrádek byl založen ve 30. letech 15. století a byl opuštěn už ve století 16. Dochoval se zde oblouk jedné brány, kus sklepení a zbytky zdí z bašty. Jeho vizáž dokreslují čedičové sloupy. Přístupové schodiště je krásně zasazeno do skály. Ostrý se stal hezkým místem pro oko obdivovatelů romantických ruin.