Trin's personal website.
Vyškrábala jsem se na Lovoš, abych omrkla krajinu, kterak se oblékla do letně zeleného hávu. Pofukoval větřík a tak byl ten výlet celkem snesitelný. Potkala jsem jednoho obřího divočáka a zajíce. V chatě měli otevřeno, ale já dovnitř nešla, protože když jdu fotit do lesíka, obvykle si neberu žádné další závaží (prkenici, ve které se prohání vítr a netopýři). Všimla jsem si, že tam nainstalovali automat s nějakými dobrotami. Rekonstrukce i nadále probíhá.
Podívám se nejenom do Opárenského údolí, ale několikráte také na Lovoš, Kybičku, Ovčín, Radobýl a po zdejších malých pamětihodnostech v období od 12.2021 do 03.2022.
Vše bylo namrzlé, pokryté jehličkami ledu, z nebe se sypala mrznoucí mlha, která na celém širém kraji ležela celý den. Zato nahoře na kopci svítilo slunce, čvachtalo bláto a zpívali ptáci. Jaro v tom ledovém vzduchu ještě cítit není, ale pohled na mlžný oceán to byl hezký.
Už je prosinec, uplynul první týden a já jsem se zase dostala do lesa. Listí je spadané, na cestách leží vrstva bláta a ptactvo poskakuje po zemi a loví svačinu. Cestou vzhůru jsem potkala menší hejno, úplně stejně jako nedávno v Ralsku u vodního zdroje. Jsou méně ostražití a více hladoví. Nevím, kolik toho dokáží najít v lese k jídlu, na zahradě jim však vždycky pověsím nějakou dobrotu.
Už se přiblížila zima a studený vzduch dával vědět, že je na čase vytáhnout rukavice. V koridoru, ohraničeném kopci ze všech stran, ke kterému jsem se pomalu blížila houštím, vždycky trochu vane vítr. Přimrzaly mi ruce ke stativu, ale když svítilo slunce, ještě zvládalo trochu hřát.