Deštivé dny v lesích

Dešťové perly ozdobily všechny listy.

Vyrazili jsme na výlety po různých končinách. Počasí i tentokrát přepínalo módy každou minutu. Nad krajinou létaly naducané mraky a čas od času zasvitlo slunce. Z větrné hůrky jsme se šli podívat do několika zaniklých vesnic, cestou jsme na kraji zvlněné louky spatřili stádo srnek. Na loukách se bělaly ochmýřené hlavy pampelišek a sem tam se dala najít i jiná drobná květina.

Pokračovat ve čtení „Deštivé dny v lesích“

Rozpadlé budovy u letiště

Okna už zavřít nejdou.

Ještě jednou jsme se vrátili k opuštěným budovám u letiště. Ani tentokrát jsme neobsáhli všechno. Z pojezdové ranveje jsme zamířili k prvnímu objektu, který ještě částečně slouží k účelům leteckého klubu. Tam jsme na vrata neklepali, ale vypravili jsme se do budovy naproti hangáru. Kromě pár nápisů a rozlehlého sálu nenabídla nic extrémě zajímavého, v prvním patře z potrubí ve stropě rostli trifidi. Venku v křoví jsme zavětřili a zamířili k jakési další stavbě, jejíž polorozpadlá šedá stěna prosvítala mezi stromy.

Pokračovat ve čtení „Rozpadlé budovy u letiště“

Tvrz, kostel a pyrotechnické muzeum v Kuřívodech

Kuřívody byly poznamenány vznikem i zánikem vojenského prostoru, avšak v dnešní době se sem navrací život a už bychom nepoznali, že tu ještě před desítkami let ležely hromady suti. Trávník okolo pošty a infocentra září zelení, střechy na kostele a na tvrzi jsou opravené a jíst se tu také dá.

Pokračovat ve čtení „Tvrz, kostel a pyrotechnické muzeum v Kuřívodech“

Přes 100 let opuštěný dvůr

Jednoho horkého letního dne jsme se zase vypravili na výlet doprostřed pustiny. Cestou v údolí jsme minuli vysychající rybníčky. Z lesa nad nimi se ozývalo nějaké velké zvíře, možná že to byl zubr. Jednou jsme ho viděli u krmítek a pak už se tam nikdy žádný nezapomněl. U rybníčků na kopci stojí zbytky menšího dvora a o kus cesty dále se nachází větší dvůr, k němuž vedou cesty z hlubokých roklí.

Pokračovat ve čtení „Přes 100 let opuštěný dvůr“

Zrcadlový sál o tři roky později

Sem tam se dají nalézt cedulky na dveřích.

Je to již tři roky, co jsem vyfotografovala zrcadlový sál v jednom podniku. Minule, je to už také nějaká doba, nám to se sálem poněkud nevyšlo. Takže snad tentokrát by to mohlo být v pohodě. Prošli jsme budovou se dvěma tvářemi – jedna strana hlásá rozpad a destrukci, druhá strana budovy místy vypadá, že by stačilo omést pár pavučin a pověsit záclony.

Pokračovat ve čtení „Zrcadlový sál o tři roky později“