Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
V kleci má Cookie holobyt už nějakou dobu. K vytápění za studených dní a nocí mi slouží hned několik věcí. Vyhřívací podložka, která se ohřívá v mikrovlnce a kterou používám na noc. Hřejivá vetbed, veterinární podložka s chlupem, tulipytlík, spacák původně pro malé psy a terarijní lampa s infračervenou žárovkou, kterou mám teď krátce.
Už nějakou dobu jsem uvažovala, že bych skříňky, které mám z druhé ruky, nějak pozvedla na designu. Původně jsem se poohlížela po kolečkách (mají kolejnice přímo pro tento kus nábytku) a nějakou dobu jsem se tím nezaobírala. Pak jsem začala uvažovat o tom, že by možná stačily krátké kovové nožky, tak jsem brouzdala po netu, cože je k dispozici. Až jsme se nakonec vypravili do Obi, chvíli jsme tam kroužili, protože jsme potřebovali materiály na potahání káblů a objevili jsme i decentní výběr nábytkových hnátek.
Ponořila jsem se do křovin a tam, kde minule vykukovaly jen zelené lístečky už kvetou sněženky. Šla jsem také obhlédnout místo, kde dříve bývala studánka, ale v dolíku pod trubkou je stále sucho. Ptactvo se předhánělo v hlasitosti. Strávila jsem na louce asi půlhodinu než jsem se vypravila na zpáteční cestu. Bylo příjemné teplo, dokonce bych řekla, že aspoň patnáct stupňů. V lese a na louce úplná paráda.
Po té, co jsem zjistila, že se na hřbitově provádějí vykopávky, jsem se otočila a vyrazila mlhou zahaleným sadem a lesem na kopec. Pod nohama mi křupal sníh, na cestách ležely ledové krusty z toho, jak předešlý den všechno zhusta tálo. Přes noc poleva zmrzla. Nečekala jsem žádné zázraky, avšak mlha kousek před vrcholem trochu ustoupila a tenkou vrstvou mraků sem tam probliklo slunce. Zima byla třeskutá a tak se mi podařilo vyšťavit všechny dva akumulátory, takže cestou zpátky už nebylo čím fotit. Ale ještěže tak.
Proběhla škatulata a šnečky jsem přestěhovala zpátky do bedny z Ikea. Začali být aktivnější a fauna box začal být těsný, leda bych je chtěla rozesadit, ale to nechci. Měla jsem dvě bedny, když se mi neplánovaně rozmnožili, ale ti malí už jsou dost velcí a velcí malé nepřejíždějí, akorát na ně zvědavě pokukují a pak si jdou hledět svého žvance.
Šla jsem si zase vyvenčit sklíčko a rozlézající se bacil k tomu. Vydrápat se na kopec tentokrát dalo docela zabrat a k fotkám jsem se dostala až další den. Napadl totiž sníh a jakožto vzácný úkaz jej bylo třeba zdokumentovat. Na kopci fičel ledový vítr, sněhová pokrývka byla čistě uhlazená a navátá na kmeny stromů.
V pátek 21.12. už celý den pršelo a od druhé hodiny bylo celkem šero, ještěže jsem měla možnost vyběhnout ven ve čtvrtek, kdy u nás napadlo zase trochu sněhu, všechny stromy byly ozdobené námrazou a jinovatkou a kopec se topil v husté mlze.
O víkendech a svátcích bývá otevřená věž na gotickém hradě u Kostomlat pod Milešovkou, a tak jsme si s Ritterem řekli, že bychom tam mohli zase zajít než bude úplná zima. Zvolili jsme krpálovitou trasu z vesnice, ale hezčí cesta vede od rybníčka v lesích. Podzim zbarvil stromy na kopcích okolo. Viditelnost byla horší, ale aspoň svítilo slunce.