Deštivá výprava do lesa

Dvě vteřiny slunce.

Při této výpravě jsem vyzužitkovala všechna přídavná souvrství, která jsem si sbalila na cestu. Šla jsem po cestičkách okolo kopce až na žlutou trasu, pokrytou mechem a porostlou břízami. Když jsem se dostala do sedla a na konec menšího z vrchů, začalo samozřejmě pršet. S tím jsem ale počítala, takže jsem zandala fotův přístroj a vytáhla akční kameru, která s námi zažila již nejeden středověk a pár kapek jí nevadí.

Pokračovat ve čtení „Deštivá výprava do lesa“

Za kopec až ke kapličce

Dvoubarevné listí.

A nazpátek aneb v rámci rozhýbávání humanoida dochází k mírným masochismům, i když jsem si říkala, že to vezmu zvolna, dokud se neozval ten vnitřní hlásek ‚a ještě tamhle za roh a rovnou za drobnými památkami, proč ne‘. To mi takhle radí, kam ještě nahlédnout, ale pak už mlčí, když po něm chci vysvětlit, jak se mám s těmi květáky až na zem doplazit zpátky.

Pokračovat ve čtení „Za kopec až ke kapličce“